Milan Jančík: Jak by měl vypadat program pravicové strany...

05.11.2012 7:34

To je můj osobní dárek ke kongresu ODS - návod, jak by měl vypadat program pravicové strany.

Milan Jančík: Jak by měl vypadat program pravicové strany...
Foto: Hans Štembera
Popisek: Exstarosta Prahy 5 Milan Jančík

Program by měl být krátký, jasný, srozumitelný. Bez kliček a populismů. Měl by definovat konkrétní cíle a být ideově zakotvený. Měl by oslovovat přesnou cílovou skupinu voličů. Široké rozkročení někam až k levému středu je mýtus a ideový omyl.

Kde hledat základní postuláty? Samozřejmě v pojmech – svoboda, demokracie, právo a pořádek.

Co by měl takový pravicový program říkat o daních? Daň má být nízká s jednou sazbou. Má být definována jako programový cíl a má být jasně řečeno v jakém časovém horizontu a pomocí jakých prostředků toho cíle dosáhneme. Zdanění fyzických i právnických osob má být v důsledku stejné, nesmí zvýhodňovat či naopak diskriminovat jedny nebo druhé. Zdanění má být nejnižší možné k tomu, aby byl stát schopen plnil své základní funkce, které od něj jeho občané očekávají.

Co by měl říkat o státu, kraji nebo obci? Mají plnit jenom to, proč si je občané zřizují.  Stát řeší ochranu a obranu země, bezpečnost vnitřní i vnější, soudní systém, vymahatelnost práva, zahraniční politiku, základní nastavení ekonomických předpisů, základní nastavení sociálního systému pro potřebné a vlastní chod, svoji strukturu. K tomu potřebuje mimo Prezidenta, jako obecnou autoritu a vrchního velitele armády, Parlament v oblasti legislativní a normotvorné a Vládu v oblasti výkonné. Potřebuje předsedu vlády, ministra obrany, ministra spravedlnosti, ministra zahraničí, ministra financí a hospodářství, ministra sociálních věcí a ministra vnitra. Všechno ostatní není třeba řídit ze Strakovy akademie. Školství? Proč jej má řídit vláda? Kultura? Té je nejlépe, když do ní stát a hlavně politici vůbec nemluví. Místní rozvoj je podvod - na místní rozvoj máme kraje a obce. Doprava, životní prostředí či zemědělství potřebují vlastní rezorty jen proto, že v nich stát rozhoduje o věcech, o kterých by rozhodovat ve skutečnosti vůbec neměl. Měl by mít roli koordinátora a arbitra pro situace, kdy se regionální správci – tedy kraje nebo obce - nedohodnou. Pozice místopředsedů vlády a zbytečná ministerstva existují jen proto, aby měli „politici“ typu Karoliny Peake nebo ministra dopravy Dobeše kam usednout. Je třeba se podobných zbytečných funkcí zbavit a zeštíhlet státní strukturu a tuto střídmost přenést do krajů i do jednotlivých obcí.

Kraje jsou v systému státní správy jeho prodlouženou rukou v regionech. Jejich činnost má být v rovině pokud možno minima úkonů při koordinaci a přerozdělování prostředků v oblastech dopravy, zdravotnictví, školství, zemědělství a zmíněného regionálního rozvoje.

Obce, jako veřejné korporace, plní základní potřeby občanů žijících v místě. Proto si občané voli svá obecní zastupitelstva. Běžný každodenní život občanů nijak nekomplikují, pouze pečlivě vykonávají svoji práci a naplňují ty kompetence, které stát na obce přenáší. Myšleno nekomplikují proces při získávání územních a stavební povolení nebo dopravní agendy či vystavování živností pro podnikatelskou činnost. Mezi základní povinnosti obce patři také tvorba územního plánu a stanovování místních poplatků. Počet členů zastupitelstva a členu rady má být nezbytný pro výkon zastupitelské demokracie dle mandátu od občanů. I zde platí princip, že agenda obce má být jasná, nezbytná, profesionálně vykonávaná a hlavně levná.

Systém zákonů má být striktní s jasnou strukturou a postavený na několika základních pilířích. Jako například na zákoníku občanském, obchodním a trestním, resp. rodinném. Ke každému z nich logicky patří několik speciálních úprav konkrétních oblastí, jako například insolvenční zákon. Domnívám se, že nepotřebujeme zákon o filmu či zákon o komunálním odpadu „vyvážení popelnic“. Dokonce ani zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Nepotřebujeme zákoník práce, protože tuto oblast lze plně postihnout ve smlouvách mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Náš právní systém je zaplevelen zbytečnými, mnohdy duplicitními předpisy, vyhláškami a přílepky, které chrání zájmy malých nátlakových skupin a berou peníze z kapes občanů.

Co by měl program pravicové strany říkat o sociálním systému? Měl by rozlišit potřebné a nepotřebné. Měl by vytvořit prostor pro lidskou solidaritu a z veřejných prostředků zajistit ty, kdo se nikoliv vlastní vinou, dostali do nepřekonatelných problémů. Pravicová strana není asociální, proto její program počítá s podporou opravdu potřebných. Nutí však ty, kteří se vlastním rozhodnutím stávají nepotřebnými, aby změnili svůj postoj nebo aby strádali se všemi důsledky svého rozhodnutí. Za asociální považuji přenášet náklady z takových z vlastní vůle „potřebných“ na ostatní občany. Asociální je tedy umožňovat nepotřebným pohodlně přežívat na úkor ostatních, tedy i na úkor těch opravdu potřebných.

Program pravicové strany by měl vycházet z toho, že zdraví je individuální věci každého občana a je jeho povinností se o vlastní zdraví starat a vytvářet si rezervy – například formou komerčního pojištění – pro situace, kdy potřebuje léčbu. Úkolem státu v této oblasti je nastavit pravidla takového pojištění a nastavit standardy fungování systému. Podobně ve školství je třeba pouze stanovit zákonné podmínky, všechno ostatní má být věcí soukromých iniciativ, nadací či veřejně prospěšných společností a v rovině základního školství místních orgánů.

Pokusil jsem se jen o krátkou úvahu o směřování pravicové strany, která by svoji politiku mířila ke všem těm, kdo vyznávají takové hodnoty, jako jsou demokracie, svoboda, vláda zákona a pořádku i osobní odpovědnost.

Nejsilnějším a primárním prvkem současné nálady ve společnosti je naprosté odcizení státu od jeho občanů. Stát v současné podobě občanům vadí a stává jejich nepřítelem. Sekundárním jevem je dělení státu i obcí  na „my“ (lidé - občané) a „oni“ (stát - politici). Ne! Stát jsme My občané a obce jsme My občané. Program pravicové strany, i když pro mnohé možná nepopulární, by měl především směřovat k tomu, aby se občané přestali štítit svého státu.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Milan Jančík - profil

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

ČEZ: Společnost Elektrárna Dukovany II obdržela doplněné nabídky od uchazečů na dostavbu

16:46 ČEZ: Společnost Elektrárna Dukovany II obdržela doplněné nabídky od uchazečů na dostavbu

Společnost Elektrárna Dukovany II (EDU II), stoprocentní dceřiná společnost ČEZ, obdržela doplněné n…