Český Nejvyšší kontrolní úřad a německý Spolkový účetní dvůr (nejvyšší kontrolní instituce v Německu) minulý týden zveřejnily zprávu o společném hodnocení zadávání veřejných zakázek. V každém případě jde o velmi zajímavý analytický materiál, který stojí za to prostudovat a nad jednotlivými závěry se hlouběji zamyslet. Předmětem hodnocení kontrolorů nebyly jen dopravní stavby, ale obecně veřejné výdaje na velké stavební projekty. Je podstatné vzít v úvahu také informaci našeho NKÚ, že při svých závěrech vycházel z kontrol prováděných v období 2008-2012, přičemž víme, že v posledních 3 létech se dopravnímu stavitelství vůbec nedaří.
Výstupem porovnávání je komplexní a poměrně podrobné pojednání o celém procesu zadávání veřejných zakázek v obou zemích. Mimo jiné se zde konstatuje, že na rozdíl od Německa u nás probíhá méně otevřených výběrových řízení. Hodnoceny byly tendry v roce 2011, platí ale, že od té doby i u nás došlo ke zvýšení podílu otevřených řízení. Nicméně závěry z pohledu konečné ceny zakázky jsou výzvou k dalšímu analytickému prověření. Kontroloři totiž zjistili, že nabídkové ceny u omezených řízení ve srovnání s otevřenými jsou o 6 % až 10 % vyšší.
Zpráva také zmiňuje absenci centrální nákladové databáze, která by v ČR umožňovala v průběhu přípravy a realizace zakázek srovnávat ceny se „standardy“. NKÚ konstatuje, že Ministerstvo dopravy sice pracuje s cenovými normativy, ale nejde však o účinný nástroj. Toto konstatování má svoji logiku a je férové.
Na rozdíl od Německa se u nás podle zprávy v mnohem menší míře využívá rozdělování zakázek na menší části tak, aby se k jejich realizaci dostalo více (zejména pak i menších) stavebních firem. Také podnět k diskusi. I když v tomto ohledu by se k dělení zakázek mělo přistupovat případ od případu, neboť u některých především liniových dopravních staveb je účelnější zachovat větší funkční celky. Ať už z důvodu efektivnějšího řízení realizace stavby, tak i např. z pohledu případných reklamací. A navíc, není to tak dávno, co právě rozdělování zakázek do menších celků i NKÚ kritizovalo. Nicméně, je jasné, že vše musíme posuzovat také v kontextu času a aktuální tržní situace. Proto v tomto bodě s názorem NKÚ souhlasím. Je to nyní jen otázka odborného posouzení kdy je vhodné a logické soutěžit větší celek, nebo kdy naopak delší úseky rozdělit do menších zakázek. Vždy bychom měli sledovat efektivitu tohoto postupu.
Po přečtení zprávy NKÚ jsem se jenom utvrdil v přesvědčení, že zřejmě nejen v dopravní infrastruktuře chybí to, na co poukazuji už dlouho – a to „supervize nákladů staveb“, chcete-li „státní expertiza“, která by dohlížela na efektivitu vynakládaných veřejných prostředků v zásadě v celém životním cyklu stavby. V každém případě by taková supervize stanovovala jasné mantinely toho, aby se stavělo hospodárně a účelně, abychom měli nezpochybnitelná cenová porovnání. A že je to opravdu dlouho, co se o nutnosti zavedení supervize nákladů mluví, dokazuje usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z roku 2006 (konkrétně č. 159 z 12.12.2006). Sněmovna tehdy žádala Státní fond dopravní infrastruktury, aby „prováděl supervizi nákladů staveb s investičními náklady nad 300 mil. Kč s cílem zajištění efektivity vynakládání finančních prostředků“. Žádný takový systém nebyl dodneška zaveden! Za éry ministra Řebíčka i po něm se „nějak“ na toto usnesení Poslanecké sněmovny pozapomnělo.
Jsem přesvědčen, že kdyby se usnesení již v předchozích létech realizovalo, tak by i zveřejněné závěry v citované zprávě NKÚ byly jiné. A hned by bylo více prostředků třeba na údržbu našich silnic. Prostě by byl k dispozici systémový nástroj na eliminaci stále dokola zmiňovaných nešvarů jako je např. podcenění přípravy staveb, chyby v projektech, nejasná zadávací dokumentace, co je či není dumpingová cena zakázky apod. Samostatnou kategorií je pak posuzování víceprací, které však nemusí vždy být jen odrazem špatné přípravy staveb, ale i zde by nezávislý expertní názor mohl pomoci. Vedle toho uznávám, že vždy celý proces přípravy a realizace stavební zakázky je i o silném investorovi, v případě dopravní infrastruktury o silném státním investorovi. Ten musí být fundovanou protiváhou zhotovitele tak, tj. musí být odpovídajícím způsobem také personálně a odborně vybaven. I pro něho by supervize nákladů byla efektivní oporou. Časem by totiž supervize přinesla potřebnou srovnávací databázi dat, která by se stala přirozeným normativem pro další zakázky.
Je dobře, že takové studie, jakou představilo NKÚ, vznikají. O to více, když jde zároveň o srovnání s vyspělou ekonomikou, jakou Německo bezesporu je. Ono je totiž někdy lepší se inspirovat někým úspěšnějším, než objevovat vymyšlené ...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
