Ministerstvo financí informovalo o tom, že loňský státní rozpočet skončil se schodkem 6,2 miliardy. Podle úřadu k lepšímu výsledku, než bylo plánovaných 60 miliard, pomohl efektivnější výběr daní a pokračující ekonomický růst doprovázený vysokou zaměstnaností a rostoucími platy, zmíněn byl i dodatečný pozitivní dopad kontrolních hlášení. Jak výsledek, který je druhým nejlepším od roku 1997, hodnotíte?
Na jedné straně je slyšet chvála, že je to téměř desetkrát nižší schodek, než byl schválen, a navíc druhý nejlepší výsledek od roku 1997. Jenže předloni svítil u rozpočtu přebytek 61,8 miliardy korun. A to navíc měl stát v loňském roce v ruce mnohem silnější trumf – rychlejší hospodářský růst. Česká ekonomika loni rostla téměř dvakrát rychlejším tempem než v roce 2016. Potíž je v tom, že zatímco celkové příjmy rozpočtu loni meziročně klesly o osm miliard korun, výdaje naopak meziročně stouply o 60 miliard korun! Je sice pravda, že rychlejší ekonomický růst se projevil na vyšších daňových příjmech, jenže na druhé straně z pohledu výdajů toho nejvíc opět spolkly sociální dávky. Suma sumárum, vracíme se ke smutnému konstatování, že ani v době vysokého ekonomického růstu nedokáže ČR stabilně tvořit přebytkové a dokonce ani vyrovnané rozpočty. Přitom je jasné, že rok 2018 se odehraje na pozadí slabšího růstu, než jsme viděli loni. Pak budeme marně vzpomínat na to, že jsme si měli v růstových letech vytvářet rezervy na horší časy.
Zvítězí Miloš Zeman už v 1. kole?Anketa
Už druhý rok po sobě je výsledek hospodaření výrazně lepší, než se původně odhadovalo. Čemu to lze nejspíš přičíst? Záměrnému podhodnocování odhadu růstu české ekonomiky? Neschopnosti proinvestovat i to, co bylo naplánováno, jen loni o 22 miliard méně?
V obou letech byl důvod jiný. V roce 2016 šlo – trochu zjednodušeně řečeno – zejména o to, že jsme nečerpali evropské dotace a nemuseli je spolufinancovat. V roce 2017 šlo zase hlavně o podhodnocení naplánovaného rozpočtu. Bohužel, ani v jednom případě tedy důvodem nebyla větší šetrnost.
Podle srovnání agentury Bloomberg, které odráželo posilování měn vůči dolaru a euru v minulém roce, vyšla česká koruna jako druhá nejúspěšnější. Ve skutečnosti se po uvolnění kurzového režimu vrátila jen na úroveň, na níž už v minulosti byla. Dá se nyní vzhledem ke stavu české ekonomiky a signálům ČNB, že by chtěla navyšovat úrokové sazby, počítat ještě s dalším posilováním naší měny?
Ano, dá, ale spíš v první polovině tohoto roku. Pokud dojde na konci tohoto roku a v roce 2019 k propadu hospodářského růstu, nejspíš to pocítíme i v dočasně oslabujícím kurzu koruny. Nicméně když se na korunu podíváme z opravdu velkého nadhledu následujícího desetiletí a vyjdeme z předpokladu, že nepřijmeme euro, pak opět v průměru sázím na korunu silnější. Zdá se totiž, že konvergence k německé ekonomice, která kdysi fungovala, ale pak byla přerušena, se opět nastartovala. A právě ona je hlavním hybatelem silnějšího kurzu české koruny. Mimochodem, to je také silný argument proti přijetí eura – pro českou ekonomiku je přirozené mít dlouhodobě velmi pozvolna posilující měnu, snaha vyhnout se tomu ekonomiku deformuje k horšímu.
Psali jsme:
Za způsob ukončení kurzového závazku, který se obešel bez tržních otřesů, si guvernér České národní banky Jiří Rusnok vysloužil od časopisu The Banker z vydavatelství Financial Times Group cenu Evropský centrální bankéř roku. Před čtyřmi lety získal stejné ocenění jeho předchůdce Miroslav Singer, a to naopak za spuštění intervencí v listopadu 2013. Protože je cena určena pro centrální bankéře, kteří se zasadili o ekonomickou stabilitu a přispěli k hospodářskému růstu, byli oba pánové těmi správnými laureáty?
No já si skoro nemohu vzpomenout žádného našeho guvernéra nebo ministra financí, který v posledních letech nějakou tu cenu nedostal. Taky jsme to pocítili v peněžence, že tu máme samé takové borce? Ale musíme to chápat v kontextu. Když si občas čtu, jaké oslavné články dokáží napsat některé – i velmi prestižní – časopisy, které raději nebudu jmenovat, protože by mi to asi ani nikdo nevěřil, a to o úplných neschopech, které jsem třeba sama mohla poznat, nevěřím svým očím. Žijeme tak trochu ve virtuální realitě.
Do hledání příští hlavy státu se zapojila i Hospodářská komora ČR, která na své půdě ve čtvrtek uspořádala debatu kandidátů moderovanou jejím prezidentem Vladimírem Dlouhým. Cílem bylo zjistit, jaký konkrétní přínos pro podnikatele by chtěli uchazeči o Hrad prosadit během výkonu svého případného mandátu. Myslíte, že některý z dosavadních tří českých prezidentů ve své funkci podnikatelům nějak prospěl a je to vůbec v jeho moci?
Funkce prezidenta je u nás funkcí, která má velmi malé výkonné pravomoci spojené přímo s byznysem, takže technicky vzato by prezident vůbec neměl mít možnost podnikatelské prostředí ovlivňovat. Je tu ale jedna výjimka. Prezident totiž jmenuje členy bankovní rady ČNB. A příští guvernér spolu s premiérem budou těmi, kdo rozhodnou svým případným podpisem o přijetí, či nepřijetí eura. To, jak se příští prezident k této otázce postaví, neboli jak podle svých preferencí jmenuje guvernéra, tedy bude po dlouhé době pro hospodářské směřování země opět velmi zásadní.
Optimismus investorů a levné peníze na celém světě přispěly k tomu, že se za firmy už platí jako před krizí, tedy v letech 2007 a 2008. Jsou někdy až nevídané ceny firem známkou toho, že česká ekonomika už je na svém vrcholu nebo v jeho blízkosti?
Ano, a to nejen u nás. Někde na vrcholu, v jiných zemích těsně za vrcholem. V některých zemích jak v kterém odvětví. Ale podobnost s rokem 2008 je velmi vysoká. Jenomže tato podobnost v různých ukazatelích trvá již řadu měsíců.
Problémem české ekonomiky se už v minulém roce stal nedostatek pracovníků, letos se má ještě prohloubit. Tuzemské firmy nyní přes úřady práce hledají rekordních 214 tisíc lidí. Jaké rozuzlení z této situace lze očekávat?
Já bych byla v tomto hodnocení velmi opatrná. Z interního odhadu, který si na vlastní pěst provedla Asociace exportérů, vyplývá, že volných pracovníků je ještě mnohem méně a neobsazených míst je ještě víc, než kolik uvádějí oficiální statistiky – rozdíl se pohybuje v šedé ekonomice, anebo prostě některá místa nejsou nahlášená. Takže přezaměstnanost je ještě větší, než se na první pohled zdá. No a řešení je celkem jasné – jakmile začne ekonomika zpomalovat, nezaměstnanost zase vzroste. A k tomu už pomalu odpočítáváme.
Dopravní podnik v Praze funguje od začátku roku podle prázdninového jízdního řádu, protože má málo řidičů. Desetitisíce předplatitelů marně čekaly na své noviny a časopisy, neboť roznášková firma nemá dostatek lidí. Koho vinit ze současného stavu?
Přehřátou ekonomiku v kombinaci s městem, které nechce daným zaměstnancům přidat na platech. Díky vysoké zaměstnanosti a hladu po lidech pak méně placené pracovníky nic nedrží a ti mají velkou motivaci odejít za lepším.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
