Lidé stejně naštvaně reagují i na reakce senátu, kdy se předseda horní komory zastal nového zákona, kdy při vážném onemocnění při trvalé péči o člena domácnosti musí zaměstnavatel uvolnit pracovníka na dva až tři měsíce.
Po nikom nic nechtějte!
Petr Macháček, pivovarník z Kladna, vzkazuje: „Vážený pane Zaorálku. Svým vystoupením jste opět ukázal způsob myšlení vaší strany a navázal jste na tradici vašich spolustraníků. Chtěl bych vás jménem svým a jménem xxxx podnikatelů požádat o jediné: Vykašlete se už konečně na nás, přestaňte provádět anální turistiku nadnárodním společnostem, které z naší země udělaly kolonii 21. století, a nechte nás podnikat. Nic po vás nechceme a ani nemůžeme chtít, protože nám nic nechcete, ani nemůžete dát, neboť jak je vidno, se řídíte heslem sami máme málo.“ To je názor člověka, který vlastní „na Kladně“ malou hospůdku s malým pivovarem a k tomu si v Praze na Žižkově pořídil malou „burgrárnu“, kde bez objednání téměř nemáte šanci se posadit, jaký je zájem.
Udržet si (dobré) zaměstnance
Poněkud „decentnější“ je Jan Dvořák z Prahy, který dodává komponenty pro stavebnictví: „Nemám k dispozici žádné údaje, o kterých a o kolika neschopných darebácích pan Zaorálek mluvil. Ale musím říct, že předvolební prohlášení politiků z ČSSD mi připadají opravdu nehorázná. Nezpochybňuji, že pokud někdo pracuje řádně osm hodin denně, je 11 000 opravdu málo, ale koho se tato mzda týká? Proč lidé, kteří se cítí na vyšší mzdu, v době minimální nezaměstnanosti neodejdou k jinému zaměstnavateli?“ diví se Dvořák a dokazuje to faktem o nejnižší historické nezaměstnanosti u nás, která předčila i Bavorsko. „Víte, ono se hovoří o minimální mzdě, ale každou mzdu si musíte odpracovat. Když se na celou problematiku podíváte z druhé strany, někteří zaměstnanci jsou drazí i zadarmo. A dobrého zaměstnance by si každý rozumný zaměstnavatel měl snažit udržet, což se mu s minimální mzdou asi nepodaří. Pokud je někdo schopný a pracovitý – a vůbec nezáleží na tom, v jakém oboru nebo na jaké pozici, určitě nemusí pracovat za minimální mzdu, ať už je její výše jakákoliv…“
Dvě strany téže mince
„Zvýšit minimální mzdu je populistické a snadno dosažitelné řešení,“ pokračuje dále Jan Dvořák. „Daleko důležitější by podle mého názoru bylo omezit rozbujelé agenturní zaměstnávání a proplácení části mezd v hotovosti bez dokladu. Není mi známo, že by během své čtyřleté vlády tato politická garnitura dokázala udělat nějaká účinná opatření. Tříměsíční volno na ošetřování člena rodiny je jistě chvályhodný počin, nicméně i to má druhou stranu mince,“ dodává pak na závěr k diskutovanému senátnímu zákonu. „Když se na to podíváte očima zaměstnavatele, tak on na tuto dobu asi těžko sežene náhradu – zapracování zaměstnance trvá mnohdy déle. Takže to nejspíš dopadne tak, že si na tu dobu jeho práci budou muset rozdělit ostatní současní zaměstnanci…“
Do třetice jsme dali slovo rozčílenému živnostníkovi, který provozuje – malý obchod. V žádném případě nechtěl sdělit jméno. Prý by se mu zmnohonásobila návštěvnost pánů a dam z úřadů a kontrolních orgánů…
Ať žijí nemakačenkové!
„Pan Zaorálek rychleji mluví, než přemýšlí. Měl by se zamyslet, za jakou partaj vlastně kope. Jestli nás chce všechny nahnat do montoven nebo na úřady práce, na sociálky. Pokud se mu to „povede“ a půjde dál tím dobrým anarchistickým směrem, tak mu ale stejně ten hlas nedáme. Sociální demokracie se odchýlila úplně, úplně od svých zakladatelů. Ti se všichni musejí chudáci hanbou propadat hlouběji a hlouběji,“ hovoří tak zhruba padesátiletý muž a na vrcholovém vedení ČSSD nenechává nit suchou: „Jak tito exoti hovoří s národem! Načálstvo socanů nikdy pořádně nepracovalo. Ať už vzpomeneme nebožtíka Grosse, ať si vezmeme Hamáčka, Sobotku a všechny tyto kluky jako buky, kteří v životě řádně nemákli. A také ani nemají přehled o realitě. Já si myslím, že jsou to pouze blouznivci a že to jsou poslední záchvěvy v pohnutí mysli. Takže mne to už ani neuráží, já se jenom divím, kam to může dojít. Pokud si myslí, že jim bude střední třída tleskat, jsou na omylu. Tleskat jim budou právě příjemci sociálních dávek, cikáni, nemakačenkové a další. Pro ty je to strana jistě zajímavá. Možná dokonce lepší než komančové. Podívejte se, kam to socialisté dotáhli ve Francii, v severských státech. A u nás to táhnou také ‚dobře‘. Takže Zaorálku, zklidni hormony. Zvaž co říkáš,“ přešel do tykání obchodník, byť Lubomír Zaorálek nebyl „nikde po ruce“.
Příliš korektní odboráři
„A ten senátní návrh! Opět zdařilý!“ vyprskl obchodníček a pokračoval v palbě: „Štěch, Falbr, to jsou odboráři – odbojáři. Ti nikdy nebudou hlasitě protestovat proti vládě, protože s tou vládou jsou, kooperují, kamarádí a mají z ní posty. Ať se jdou chlapci učit trochu někam jinam, malinko na západ, do Řecka, Itálie, co dělají správné odbory. A takové kecy, nesmysly ohledně nějakého volna pro rodinné příslušníky, to se nedá nařídit zákonem. Anebo může, ale to mně trochu připomíná, jak nám to dříve říkali o tom pánovi, co se zval Adolfem. Ten také nařídil ze dne na den, aby se jezdilo vpravo, a ne vlevo. A stalo se. Takže jestli pánové nařizují starat se tři, dva měsíce o nemocného, tak ukazují, že nejsou oranžoví, ale oranžovo-hnědí. Opět myslím, že zase jenom podporují nemakačenky, hajzlíky, kteří chtějí se zaměstnavatelem vymrdávat. Protože normální člověk u normálního zaměstnavatele se normálně domluví. Pokud si nyní hrají, že budou něco říkat nadnárodním řetězcům nebo korporacím, tak ať jedou do jejich sídla, ať si podebatí s jejich premiéry, protože tam u nich to jde a u nás nejde. Už přes dvacet let. Takže to je asi něco špatného, shnilého, ne?“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
