Hlavním tématem nejnovějšího vydání pořadu České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou bylo chystané omezení pravomocí prezidenta republiky. Na ně navazovaly otázky, zda je správné měnit Ústavu podle toho, kdo je právě prezidentem, jestli výroky nynější hlavy státu a reprezentace v zahraničí poškozují Českou republiku v celosvětovém měřítku a zda je kritika Miloše Zemana oprávněná. Z hlavních hostů ve studiu působil nejzainteresovaněji ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, sám neúspěšný kandidát na prezidentskou funkci.
„Ta debata vyjevila naprosto zřetelně, že v ní nešlo o pravomoci, o nějaké systémové řešení a nějaké dlouhodobé ustálení politického a ústavního systému této země, ale bylo to dotažení přímé volby a toho, že pro některé nedopadla tak, jak si přáli a jak měli plánováno. Ukázalo se to velmi dobře na tom, když pan ministr Dienstbier zdůvodňoval omezení pravomocí nebo vyjmenovával dílčí změny, tak se tomu nijak detailně nevěnoval a zmínil jich opravdu jenom několik,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz politolog Jan Kubáček, který přednáší na Katedře marketingové komunikace a PR Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK a rovněž vede výzkumný a analytický projekt Phoenix research on-line.
-
Podrobný záznam z pořadu Máte slovo ČTĚTE ZDE
Fotogalerie: - Máte slovo
Debata o změně Ústavy se zúžila jen na omezení prezidentových pravomocí
Považuje za zvláštní, že se veškerá debata o změně Ústavy zúžila pouze na omezení nejzákladnějších atributů prezidenta republiky. „Všechno se smrsklo jen na zúžení mantinelu arény prezidenta a neřeší se zefektivnění i dalších orgánů. Prezident nemůže být konstruktivním prvkem, když není funkční vláda, když premiér nemá určité pozice, postavení a autonomii, když není vyřešena akceschopnost ministrů. Tím mám na mysli třeba klouzavý mandát, konstruktivní vyjádření nedůvěry při odvolávání vlády, výměně premiéra, ale i některé věci spojené s funkčností Poslanecké sněmovny,“ vysvětluje Jan Kubáček.
Psali jsme:
Diví se, že tohle všechno včetně důrazu na akceschopnost soudnictví a stejně tak i kontrolního systému tohoto státu ministr Jiří Dienstbier přehlíží. „Čouhá z toho účelovost a načasování. Ta debata se vede opravdu dlouho, více než dvacet let, a proto bych od renomovaného právníka, člověka, který se v politice pohyboval jako poslanec už ve federální době, nyní jako senátor, očekával, že to, co se za dvacet let shromáždilo a pojmenovalo jako funkční problém, nabídne v jednom komplexním systémovém návrhu. Ale nestalo se. Místo toho jde o snahu, jak osekat Miloše Zemana a jak omezit mandát prezidenta v příštím mandátu,“ míní politolog.
Kdo Dienstbierovi předhodí, že nevstřebal prohru, je ňouma
Ministrovi účelovost jeho kroků předhodilo několik hostů ve studiu a jeden z nich mu vmetl, že ještě nevstřebal neúspěch z přímé volby, za což se mu od Jiřího Dienstbiera dostalo odpovědi, že na něj každý ňouma vytáhne, že ještě nevstřebal tu prohru. „Tou reakcí přiznal, že ji nevstřebal. Protože kdyby ji vstřebal, tak reaguje s nadhledem, klidem, vyvrátí to věcnými argumenty, přejde to či ještě obrátí v nějakou svoji přednost a přenese to ke svému tématu. Tady bylo vidět, že měl touhu toho pána hned ocejchovat. Je vidět, že to bolí, trápí ho to, neboť očekával, že prezidentství zužitkuje, a to i dovnitř strany k nějakému silnějšímu mandátu,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček.
Nevěří tomu, že si Jiří Dienstbier neuvědomil kromě omezení pravomocí prezidenta další témata pro změnu Ústavy. „Vždyť je to vzdělaný člověk se širokým rozhledem, v advokacii se pohybuje dlouhodobě, navíc blízko politice, vzpomeňme zkušenost a práci v advokátní kanceláři pana expremiéra Čalfy, zkušenost jeho otce, zkušenost ještě z dob federálních, zkušenost senátora, člověka aktivního v pražském zastupitelstvu. To jsou všechno vrcholové zkušenosti a právě z toho ohledu mu nevěřím, že další témata nepřišla. Přitom by to pomohlo nejen institutu prezidentství, ale i institutu premiéra, institutu vlády jako celku, funkčnosti justice a funkčnosti obou našich parlamentních komor,“ myslí si politický analytik.
Jako dva kotle fotbalových fanoušků, jen se teatrálně servaly před kamerou
Za velký problém nejnovějšího vydání pořadu Máte slovo s Michaelou Jílkovou považuje, že se ani blok Antizeman, ani blok Zeman vůbec nebavily o hlavním tématu. „Jen se přetřásalo staré peří a pralo špinavé prádlo. Připomínalo mi to fotbalové utkání a fanouškovské kotle, které se svolají, že se půjdou porvat. Tady se stalo úplně to samé, jen se ty dva kotle sezvaly do přímého přenosu České televize a servaly se teatrálně před kamerou. Musel jsem se smát, když si vyčítali, kdo je větší elitář, kdo víc diriguje veřejné mínění, protože používali stejné argumenty a těmi druhými opovrhovali,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček.
Mezi hlavními hosty pořadu byli také senátor a předseda SPO Jan Veleba, politolog z Masarykovy demokratické akademie Lukáš Jelínek a ústavní právník Aleš Gerloch z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. „Bylo mě velice líto pana profesora Gerlocha, který se snažil držet tématu a snažil se ukázat, že to zdaleka není černobílé a že to může být zneužito. V sousedním Rakousku, kde je tradice a mentalita velice podobná, téměř došlo k ústavní krizi a velice složitě se řešilo, jestli rakouský prezident má právo odmítat jmenování Jörga Haidera, potažmo co za jmenování může požadovat,“ připomíná politolog někdejšího předsedu Strany svobodných, jehož partaj sice do vlády vstoupila, ale její lídr se členem kabinetu nestal.
Omezení pravomocí může do vlády pomoci českému Jörgu Haiderovi
„Kdybychom se ocitli ve stejné situaci, a pokud bychom přijali tu přísnou optiku pana Dienstbiera, tak by prezident republiky takového nějakého českého Jörga Haidera prakticky nemohl odmítnout a musel by ho téměř aktivně do té vlády jmenovat. A to není jediný problém. Použitý termín bezodkladně je velice nebezpečný, navíc velice neurčitý, takže debata se povede úplně stejně, žádná situace se nevyjasní, nezpřehlední a pozici prezidenta ani budoucího premiéra se nijak nepomůže. Jenom se odškrtne úkol a odškrtne se určitá snaha znepříjemnit fungování stávajícímu prezidentu republiky,“ podotýká Jan Kubáček.
Ing. Miloš Zeman
Politolog Lukáš Jelínek poukázal na to, že prezident Miloš Zeman má tendenci do společnosti házet granát, a tím ji rozdělovat, i když v inauguračním projevu slíbil, že ji bude spojovat. „Od pana Jelínka to nebylo fair. Dlouhodobě je v antizemanovském táboře, má velice blízko k vybraným proudům v sociální demokracii a argumenty, které tam používal, nebyly věcné, protože tam byl za antifanouška a všechny argumenty tomu také odpovídaly. Přišlo mi trochu komické, když si v tu chvíli přisadil i Jiří Dienstbier, který také, byť neúspěšně, kandidoval na prezidenta,“ přiznává politický analytik.
Ani Dienstbierovi nelze volání po zklidnění společnosti věřit
Především proto, že Jiří Dienstbier v kampani pro přímou volbu prezidenta sám sliboval zklidnění. „I když neuspěl, tak bych očekával, že jeho další dny budou takovým jemným náznakem toho, jak by se choval jako prezident. Ale při první příležitosti se pouští do okopávání prezidenta republiky. Ten mu to také vrací, není v tom nijak lepší, ale pak nemůžu ani z jedněch, ani z druhých úst akceptovat volání po zklidnění společnosti, když se tak ani od jednoho neděje. Jako politolog, který byl proti přímé volbě, říkám, že naši politici neumějí přijímat porážku a neumějí k tomu přistupovat s nějakým časem oddechu, ale řežou se dál všemi dostupnými prostředky,“ upozorňuje Jan Kubáček.
Při přímé volbě je nutné počítat s tím, že nasměruje vítěze k aktivismu a viditelnosti. „Pravdou je, že přímá volba nerovná se třaskavý slovník a často nevybíravé způsoby, na druhou stranu dnes už se prezidentu Zemanovi za to, že si dovolil vyhrát a že ho voliči ve druhém kole podpořili, nasazuje psí hlava v podstatě za cokoli. Je to úplně absurdní, hledají se pseudodůvody, výroky se neberou tak, jak byly myšleny, nerozebírá se to téma, ale v podstatě se jenom cejchuje. Jen se tu utvrzuje určitý zákon gangu a hledá se jakýkoli problém, což se ukázalo i v tomto pořadu. Nešlo se po podstatě a vybíralo se z přímé volby sousedních států i té naší to, co se jednotlivým táborům hodilo. Ničemu to nepomáhá, naopak to společnost ještě více děsí a rozděluje,“ tvrdí politolog.
Senátor Veleba se soustředil jen na vyvracení kritiky Miloše Zemana
Z hlavních hostů mu nejklidnější a nejvěcnější připadal senátor a předseda SPO Jan Veleba. „Na druhou stranu mi přišlo, že se neustále soustřeďuje jenom na vyvracení kritiky a řešení stávající situace Miloše Zemana. A neřešil tak například ústavní principy, což je škoda z toho titulu, že i on bude jedním z těch, kteří budou o tom zákonu hlasovat. A protože do něj bude moci v Senátu promluvit, tak by bylo už teď docela zajímavé, kdyby k tomu přistoupil principiálně. Je však třeba přiznat, že atmosféra pořadu tentokrát nějaké věcnosti vůbec nenahrávala,“ uvědomuje si Jan Kubáček.
K třaskavé atmosféře výrazně přispěly Jelena Vičanová, vášnivá prezidentova zastánkyně, a Petra Valentová, nesmiřitelná odpůrkyně hlavy státu, od jejichž pultíků létaly skutečné perly. „Ústavní pořádek se dotýká každého občana, ale spíše bych čekal, že se tam objeví někdo, kdo má k tématu nějakou osobní vazbu. Někdo, kdo řešil amnestii, nebo člověk, který má vztah k některým oblastem toho omezování prezidentství, případně ten, kdo má zahraniční zkušenost a prošel si tím. Zkrátka že to budou lidé, kteří na to budou mít nějakou vazbu. A ne dvě dámy, které se chtěly jenom vyhádat na mediálních titulcích, jedna to dělala elegantněji, důstojněji, ale přesto tam také dloubala a cíleně rozeštvávala publikum, které jí to stejně vracelo,“ poznamenává politický analytik.
Nadbytečné dámy a bitva o nejráznější účastnici pořadu
A Jelena Vičanová pak byla sama sobě největším nepřítelem tím, jak se nedokázala ukáznit a nedokázala se držet vybraných témat. „Místo toho jen halekala a křičela. Měl jsem pocit, že to byla dáma, která přišla vyzvat paní Jílkovou na to, kdo bude tentokrát ta femme fatale, ta nejráznější toho pořadu. Měl jsem dojem, že se přišla hádat víc s ní než o téma nebo s ostatními. Ale jinak jsem obě dvě dámy vnímal jako nadbytečné, ačkoli jedna na to šla hr a druhá obdobně, jen se chovala důstojně, s úsměvem a nedávala to tak na odiv. Ale ani jedna neměla k tématu vazbu a řešily všechno okolo zase na základě vytržených titulků. Nejvíc mi vadilo, že tu agendu jako by udávaly noviny, ač se to odehrávalo v televizi a téma bylo úplně jiné,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Jan Kubáček.
-
Další odborné názory v rubrice Politologové
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
