Kdo jezdí do práce brzo ráno městskou hromadnou dopravou směrem Kladská ulice, toho čeká každý den nemilé překvapení. Na blízké zastávce ubytovny do autobusu nastoupí skupina minimálně deseti Mongolů. Ono „divadlo“, které následuje po jejich nastoupení, by probudilo ze zimního spánku i otrlého medvěda. Hlasitý smích, křik, hádky ale i strkání a odsouvání ostatních cestujících ze sedaček, či dokonce z lepších míst u okna.

„Chovejte se slušně! On vám ten autobus nepatří!“, okřikuje je Ludmila Pánková. Důchodkyně, která se ve svém pokročilém věku ještě rozhodla pro přivýdělek v jedné firmě jako uklizečka.

Více reportáží ZDE

Jenom řvou. To by jim šlo

„Takhle je to každý den. Oni snad nejsou unavení. Řvou tady na celé kolo, chovat se neumějí, často se hádají a někdy zpívají i nějaké ty své písničky. Hrůza. Kdyby seděli a nedutali, tak, jako každý jiný po ránu, ale oni snad nepotřebují spát. Koukejte, jak jsou plní energie,“ doplňuje dále.

Paní Ludmilu poslouchá o generaci mladší cestující. Ten nakonec sbírá svoji odvahu a vykročí domluvit skupině Mongolů. Jeho konání se však nesetkává s úspěchem. Odpověď dostane jednoznačnou: „Nerozumím česky“. Když se vrátí, říká paní Ludmile, že je to marné, že to budou muset vydržet. Co se prý ovšem v těsné blízkosti Mongolů vydržet nedá, je dle jeho slov „ten hrozný puch“.

Pracanti z východu

Levná pracovní síla z východu se tak minimálně v městské hromadné dopravě stává problémem. Na pracovní morálku mongolské menšiny si však jejich spolupracovníci nestěžují. „Oni to jsou všechno vesměs pracanti. To, že nejdříve ani nevěděli, jak se používá záchod a k čemu je mýdlo, jsme již přešli, protože jsme je to již naučili. Ale byla to naše tvrdá práce. Žádná jejich snaha. Drží se však ve svém hloučku a jsou takovou jednotkou sami pro sebe. S nikým se nebaví, sotva se na vás usmějí, žít s nimi se nedá a trávit s nimi čas také ne. Ale svoji práci si odbudou dobře. Proto je tady vedení zřejmě stále trpí. A určitě se to vyplatí i finančně, protože tady u nás ve firmě je jich čím dál víc,“ řekl ParlamentnímListům.cz  jejich český spolupracovník, který si však z obav před zaměstnavatelem nepřál zveřejnit své jméno.

Po dvanáctihodinové směně se chtějí jít ovšem také pobavit. Zde nastává další kámen úrazu, protože jejich styl zábavy se rozhodně neslučuje s naším českým.

Ihned vedle jejich výstupní autobusové zastávky se nachází bar, v kterém našla tato národnostní menšina k nelibosti ostatních českých hostů svoje útočiště.

Nevhodní hosté

„Zaberou skoro celou místnost, kde je kulečník, protože ten ti chlapi hrozně rádi hrajou. Jenže ho neumějí a nenechají si nic vysvětlit. Koule jim lítají po celé místnosti a ty ženský z toho maj hroznou psinu. Jsou strašně hluční a uklízet po nich záchody? Horor! Stále se je nenaučili úplně používat,“ prozradil provozní Michal Šípal.

Na přímý dotaz, zda udělají alespoň útratu, když jich vždy přijde velká skupina, se však provozní začne smát. „Jakou útratu? K jednomu stolu pro tři si sedne šest až sedm Mongolek a objednají si jednu kofolu do půllitru, ze které všechny pijí. Když se jich sejde hodně, jsou schopné takovéto stoly zabrat klidně tři i čtyři. Chlapi hrajou kulečník, smějou se a hodně na sebe pořád něco pokřikujou. Dají si pivo, většinou každý jedno, to jim vydrží i několik hodin. Za co však utrácej ti chlapi velký peníze, jsou kvalitní cigarety,“ doplnil redakci ParlamentníchListů.cz Michal Šípal.

Vzrůstající problémy

Neobliba mongolské menšiny v baru se dostala však v současné chvíli do bodu varu. Nechce ji tam totiž vídat nejen provozní Michal Šípal, ale i hosté.

Jakým způsobem se bude situace s mongolskou menšinou v Hradci Králové vyvíjet, budeme i nadále sledovat.

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí o integraci cizinců bylo k 30.listopadu evidováno v České republice celkem 406 211 cizinců, z toho 197 884 s trvalým pobytem. V Královéhradeckém kraji podle údajů ze sčítání lidu žije 236 osob mongolské státní příslušnosti. V  okresu Hradec Králové 164 osob.