Ulfkotte, jak o něm napsal jeden z jeho mainstreamových kolegů, byl rozhodně člověk, se kterým jste se nenudili. Ulfkotte se v Německu proslavil bestsellerem s názvem „Prodejní novináři“. Knihu si koupilo více než 120 tisíc lidí za 18 týdnů a Ulfkotte v ní na základě svých zkušeností z práce pro tradiční a prestižní Frankfurter Allgemeine Zeitung popsal, jak jsou propojeni novináři, tajné služby a nejrůznější neziskové organizace či finanční segment. Ulfkotte o sobě tvrdil, že při práci pro FAZ byl i on sám „prodejným“ novinářem, který dokonce poskytoval svoje jméno pro články, které psali za něj jiní (kupříkladu agenti CIA a německé tajné služby). Kniha je tak nelichotivou osobní výpovědí bývalého redaktora FAZ a ukazuje na to, že novináři v prestižním deníku nejsou ve své práci nezaujatí a nezávislí. Její načasování se sešlo s ukrajinskou krizí, která v letech 2014 až 2015 dala západním médiím obrazně řečeno „zabrat“. Ostatně o souvislosti mezi svou knihou a západním informováním o Rusku mluvil sám Ulfkotte pro televizi Russia Today v říjnu 2014.
Ulfkotte a mainstream
Nutno dodat, že Ulfkotte z prestižního FAZ v roce 2003 neodešel až tak úplně dobrovolně. Zdá se, že ho redakce přesunula do digitálního vydání, což Ulfkotte pochopil jako degradaci a z novin potom sám odešel. O konkrétních důvodech není nic známo. V německém mainstreamu se ohledně toho píše, že Ulfkotte si skrze knihu s bývalým zaměstnavatelem vyřídil účty. On sám to viděl zcela jinak.
Zatímco kniha měla obchodní úspěch, německé tradiční noviny a média ji téměř zcela ignorovaly. Jediný, kdo napsal o díle hlubší recenzi, byl novinář Steffen Niggermaier, který ji nedoporučoval – podle něj většina z toho, co v ní bylo napsáno, neodpovídalo pravdě. Na druhou stranu Ulfkotte trval na tom, že na všechno má důkazy. FAZ svého bývalého redaktora podle všeho nezažaloval, takže důkazní břemeno na Udo Ulfkottem neleželo. A jiné německé noviny, jako Die Welt, se u knihy pozastavily s tím, že podobné knihy se zpravidla nevyvracejí.
Bude prezident Donald J. Trump čelit pokusu o atentát?Anketa
Mimochodem, Ulfkotte svého bývalého zaměstnavatele obviňoval také z toho, že byl vystaven otravnému plynu v době, kdy působil v zahraničí jako novinář. FAZ taková obvinění popíral a chápal Ulfkotteho obvinění jako snahu o to, zajistit si lepší penzijní podmínky. Nicméně k Ulfkotteho zdraví se ještě vrátíme.
Kritik islámu a migrační politiky
Portrét německé žurnalistiky Ulfkotteho proslavil, ale nebyl zdaleka jediným tématem, kterému se jako autor věnoval. Ulfkotte se také obšírně zajímal o otázku islámu v Evropě a imigrace do Německa. Jeho poslední kniha se věnovala „azylovému průmyslu“, jak to nazval. V těchto otázkách obhajoval podle hodnocení německých novin pozice pravicových populistů. Ulfkotte promluvil například na demonstraci německé Pegidy v Drážďanech. Jeho knihy publikovalo německé nakladatelství specializující se na konspirační teorie, ufologii a esoteriku. Kritici nakladatelství mluví o tom, že je součástí německého „průmyslu strachu“.
Německá mainstreamová média si opakovaně všimla (např. Die Zeit) toho, že Ulfkotte podporoval názory, které viděly islám jako politickou ideologii, která je neslučitelná s evropskými demokratickými hodnotami. Varoval také před kriminalitou přistěhovalců v Německu a před dalšími riziky, čímž se řadil mezi ty v Německu, kdo odmítali a kritizovali otevřenou migrační politiku Angely Merkelové.
Ulfkotte měl jako novinář zkušenosti z muslimských zemí, i když německý Spiegel zpochybnil to, že by Ulfkotte dlouhodobě pobýval v zemích, které vyjmenovával na svých webových stránkách. Podle dalších informací, které jsou dostupné, byla Ulfkotteho zkušenost s islámem jako náboženstvím osobní. V posledních letech sám sebe vnímal jako znovuzrozeného křesťana a na internetu lze dnes nalézt neověřené informace o tom, že dříve konvertoval k islámu.
Nicméně Ulfkotte v 80. letech 20. století obhájil doktorskou práci o americké a sovětské politice na Blízkém a Středním východě, což znamená, že se o oblast zajímal také odborně, a ne jenom novinářsky a později také politicky.
Tajné služby a konspirace
Dalším okruhem Ulfkotteho zájmu byly tajné služby a také konspirační teorie. Zašel tak daleko, že alespoň podle článku v deníku Spiegel utajoval svoji adresu i telefon a bydlel v opevněném domě v lesích, kde byl připravený na přežití případného válečného konfliktu. To bylo ostatně další z jeho témat jeho psaní.
Ulfkotte dále patřil k těm, kdo například uveřejnili názor, že německá vláda v tajnosti chystá prodat veškerou půdu nadnárodním potravinářským koncernům. Jako novinář Ulfkotte upozorňoval na to, že Angela Merkelová chce okrást zemi o potravinovou soběstačnost a v případě krize tak nechat Německo jenom se zásobami potravin na tři dny. Samotná podstata této informace se ale nedala nijak ověřit.
Zdraví
Podle všeho jedním z životních problémů Udo Ulfkotteho bylo jeho zdraví. V rozhovoru, který poskytl v roce 2014 Russia Insider, řekl: „Měl jsem už tři infarkty, nepočítám s tím, že bych žil ještě kdovíjak dlouho.“ Kromě problémů se srdcem, o nichž sám hovořil, měl mít Ulfkotte zdravotní problémy kvůli plynové otravě, kterou měl zažít v Iráku v roce 1988. Ta mu měla přivodit také rakovinu – konkrétně Hodgkinův lymfom, kvůli kterému se měl léčit. A dále si nesl další zdravotní problémy díky úrazu hlavy po pádu na lyžích a prodělané malárii. Celkově se dá říci, že otázky osobního zdraví byly pro Ulfkotteho samotného citlivé téma, které zařazoval do svých knih, ale kolem kterého – zdá se – panovalo dost nejasností, či spíš nelogičností.
13. ledna 2017 ve věku 56 let Udo Ulfkotte zemřel na srdeční infarkt, jak informovala jeho rodina. Je zajímavé, že jeho smrti se věnovaly všechny větší německé mainstreamové noviny, které mu většinou věnovaly krátkou zprávu či krátký a vesměs vkusný nekrolog. Na milost ale jeho literární dílo a názory rozhodně nevzaly.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
