Naším domovem je krásná a jedinečná krajina, která svým zcela unikátním charakterem každodenně obohacuje naše životy. Jsme si ale vědomi toho, co ji může trápit? V následujících vydáních Zpravodaje Mikulova bychom čtenářům rádi přiblížili několik vážných problémů, kterými je Pálava sužována. Každý z nás totiž může přispět k tomu, aby se naše krajina zachovala pro další generace v plné síle a kráse.

Žijeme v chráněné krajinné oblasti, slovy zákona o ochraně přírody a krajiny tedy v území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. To všechno Pálava splňuje – je monumentálním vápencovým bradlem čnějícím nad malebnými lány vinohradů a hostícím vzácné rostliny a živočichy; je místem, kde žili lovci mamutů a další významné kultury; a je i souostrovím stepních a lesních biotopů v polní krajině, tedy v kontextu svého okolí je až jakýmsi magickým zjevením. Současně je však územím velmi intenzivně zemědělsky a turisticky využívaným, což ji nesmírně zatěžuje. Proto je potřeba mít stále na zřeteli riziko ztráty nejvýznamnějšího z výše zmíněných atributů kvality krajiny, a to její harmoničnosti. Tedy toho, čím se liší od dnes běžné zemědělské krajiny a díky čemu byla vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast. Situace je o to vážnější, že právě tento ukazatel je zřejmě tím nejdůležitějším pro vnímání hodnoty určitého území širokou veřejností.

CHKO Pálava má rozlohu 83 km2, z čehož pouze cca 8 km2 zaujímají tzv. rezervace. Většinu její plochy tedy tvoří krajina, která má z hlediska výše zmíněného zákona stupeň ochrany nižší. Neznamená to však, že by proto měla mít nižší hodnotu. Vzhledem k tomu, že ji z velké části tvoří lidská sídla, vinohrady a pole, tedy území velmi důležitá pro život člověka, je tomu přesně naopak. Proto je potřeba vnímat tuto výjimečnou krajinnou oblast se všemi jejími hodnotami, nikoliv se pouze soustředit na přírodovědné perličky, což je skutečnost, kterou si naštěstí čím dál více uvědomuje i ochrana přírody. Důkazem tohoto myšlenkového posunu směrem ke komplexnějšímu přístupu je např. to, že symbolickým průvodcem po právě připravovaném Domu přírody Pálavy v Dolních Věstonicích byl zvolen dudek chocholatý, obyvatel zdravé zemědělské krajiny, a ne třeba zedníček skalní, vzácný zimní host pálavských vápencových skal.

V příštích dílech tohoto miniseriálu se např. dozvíte, proč naše krajina vysychá, ačkoli průměrné srážky se nesnižují, a jakou úlohu by v pozastavení tohoto procesu mohly hrát stromy. Budeme se zabývat důležitostí obnovy krajinné mozaiky, a to z různých úhlů pohledu. Od poloviny minulého století se totiž výměra jednotlivých polí zvětšila v průměru více než 10× právě na úkor drobných prvků, které rozmanitost krajiny zvyšovaly. S touto problematikou úzce souvisí fragmentace krajiny nepřirozenými bariérami (ploty, silniční sítí) způsobujícími její neprostupnost, na niž si také posvítíme. Poslední díl se pak bude týkat krajiny intravilánu. Psát budeme o tom, že i městská a vesnická krajina si zasluhují koncepční péči podloženou nejen estetickým cítěním. V každém dílu se pokusíme nastínit, jakými způsoby by bylo možné tyto problémy řešit nebo alespoň zmírňovat jejich negativní dopady. Je příznačné, že se často nejedná o nijak komplikovaná opatření založená na složitých úvahách a vědeckých závěrech, nýbrž o užití starého dobrého selského rozumu.

Mgr. Helena Prokešová
botanička Správy CHKO Pálava