Podobné otázky a samozřejmě i odpovědi slyšeli účastníci letošní Školy českého jazyka a literatury pro pedagogy, která se konala od 16. do 18. října. Uspořádal ji Ústav pro jazyk český ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu a Střediskem společných činností Akademie věd ČR.

Velký zájem a vlnu veselí vyvolala především přednáška, kterou její autorky dr. Hana Konečná a dr. Martina Ireinová z brněnského pracoviště Ústavu pro jazyk český AV ČR nazvaly Nářečí českého národního jazyka. Pozornému a pobavenému publiku představily jednotlivá nářečí (odborně je definovaly jako územně vymezený útvar národního jazyka, který má svoje rysy hláskoslovné, tvaroslovné a výslovnostní), jejich územní rozrůznění, rozdělení na základní skupiny a podskupiny a prozradily i to, že k nářečnímu rozrůznění došlo v průběhu 14. až 16. století, kdy se objevily různé hláskové změny, a že dnes jsou nejzachovalejší nářečí na východ od Olomouce.

Nářečí dříve a nyní

Největší pozornost vyvolaly konkrétní ukázky: obě badatelky písmem i ve zvukovém záznamu představovaly mluvčí hovořící různými dialekty, jimž málokdo z nadšených posluchačů plně porozuměl. Připomněly navíc, že výsledky rozsáhlého přímého výzkumu českých nářečí a běžné mluvy, který provedli pracovníci dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze a v Brně, byly shrnuty do pěti svazků Českého jazykového atlasu, jehož elektronickou verzi najdou zájemci i na internetových stránkách zmíněného ústavu. Se stručným shrnutím se můžeme seznámit i v brožuře Nářečí dříve a nyní s podtitulem Český jazykový atlas.