Kdy má úřad vyžadovat u e-mailů občanů či firem elektronický podpis a kdy mají věc bezodkladně vyřídit i bez něj? V podnětech občanů zaznamenala veřejná ochránkyně práv značnou roztříštěnost v přístupu úřadů k otázce, jak nakládat s e-maily bez elektronických podpisů. Pomocí dotazníků proto prověřila praxi ministerstev, krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností a setkala se s různými přístupy. Na jedné straně stál velmi striktní názor, že takový e-mail nemá zákonem požadovanou formu, proto na něj úřad nahlíží, jako kdyby neexistoval, informace v něm obsažené nezohledňuje a nijak na něj nereaguje. Počet úřadů s takovou praxí byl však jen mizivý. Na opačné straně se pak ochránkyně setkala s přístupem méně formálním a vůči odesílateli vstřícnějším, kdy úřad vyřizuje i e-maily bez uznávaného elektronického podpisu. Mezi těmito dvěma pohledy se pak vyskytovala celá škála možností, počínaje rozlišováním podle typů dokumentů, poučováním odesílatelů o nutnosti doplnit elektronický podpis apod.

Pozitivním zjištěním ochránkyně byla skutečnost, že i když odesílatel elektronický podpis na výzvu nedoplní, většina úřadů na takový e-mail reaguje stejně jako na jiné písemnosti, a to ať jde o podání nebo podněty ve smyslu správního řádu.