Již v prvostupňovém rozhodnutí z listopadu 2019 Úřad zdůraznil, že povinností zadavatele je nastavit takové zadávací podmínky veřejné zakázky, které umožní zadání následné veřejné zakázky v rámci otevřené soutěže, a předcházet tak tzv. vendor lock-in efektu, tedy vytvoření stavu závislosti na prvotním dodavateli. Pro zdárnou realizaci takového záměru je nezbytné, aby zadavatel disponoval oprávněním k výkonu majetkových práv autorských k předmětnému programu. Přestože takto nastavené podmínky do jisté míry omezují množinu možných dodavatelů, lze takové omezení podle Úřadu akceptovat, neboť zajišťuje zadavateli širší soutěž o navazující zakázky v budoucnu.

Předseda Úřadu v rozhodnutí o rozkladu nepřisvědčil námitkám společnosti Vema, a.s. ohledně toho, že získání zdrojových kódů počítačového programu a práva do programu zasahovat ještě neznamená, že jiný dodavatel bude vzhledem ke složitosti technického řešení schopen navazující zakázku splnit. Přístup ke zdrojovým kódům a právo do softwaru zasahovat je totiž elementárním předpokladem k tomu, aby úpravu, rozvoj či zásah do počítačového programu bylo vůbec možno s pomocí nově vybraného dodavatele uskutečnit. Výhrada předání zdrojových kódů nepochybně vede k odstranění hlavní a pravidelné příčiny vendor lock-in efektu, a je tedy výhradou legitimní a přiměřenou.

Důvodem případné neúčasti navrhovatele v přezkoumávaném zadávacím řízení není údajné diskriminační nastavení zadávacích podmínek či bezdůvodné omezení konkurenčního prostředí, nýbrž rozhodnutí navrhovatele odůvodněné jeho obchodní strategií neposkytovat zdrojové kódy. To však nezákonnost zadávacích podmínek nezpůsobuje. Zadavatelé naopak musí pečovat o zajištění soutěžního prostředí o navazující zakázky v budoucnu. Podnikatelské prostředí se tomu musí přizpůsobit a začít nabízet software za takových podmínek, které efekt vendor lock-in působit nebudou.