Skladby Maurice Ravela a Clauda Debussyho uvede se svým orchestrem na II. abonentním večeru cyklu „R“ ve Dvořákově síni Rudolfina v pondělí 3. listopadu od 19.30 hodin. Sólo v Ravelově koncertu G dur přednese Vladimir Sverdlov-Ashkenazy, letos 38letý rodák z Moskvy, zároveň i skladatel a básník, pocházející z rodiny s dlouhou tradicí vynikajících umělců. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo – Vltava.
PROGRAM
Maurice Ravel
La Valse, choreografická báseň pro orchestr
Koncert pro klavír a orchestr G dur
Claude Debussy
Preludium k Faunovu odpoledni podle básně Stephana Malarmé
Moře, tři symfonické skici pro orchestr
Dirigent
Ondrej Lenárd
Sólista
Vladimir Sverdlov-Ashkenazy, klavír
DVOŘÁKOVA SÍŇ RUDOLFINA, PONDĚLÍ 3. LISTOPADU V 19.30 HODIN
Veřejná generální zkouška v 9.30 hodin
Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava,
v přestávce uslyšíte rozhovor Stanislavy Střelcové s dirigentem Ondrejem Lenárdem.
Rozhovor s panem šéfdirigentem najdete společně s životopisem sólisty též v příloze tiskové zprávy (2 strany).
PŘÍŠTÍ KONCERT
pondělí 10. listopadu – Obecní dům – Martinů / Brousek / Barber / Prokofjev
Rozhovor s šéfdirigentem SOČRu Ondrejem Lenárdem
(publikován v Týdeníku Rozhlas ze dne 27. října t. r. v rubrice „Radioraport“)
Po úvodním večeru s hudbou R. Strausse a W. A. Mozarta přicházíte s repertoárem francouzských impresionistů Ravela a Debussyho. Čím si vás podmanili?
Zvláštním espritem, nepopsatelnými barvami s takřka nedefinovatelnou éteričností. Ta hudba se nevnucuje se svým programem, přímo vás pobízí ke snění, k letu světem fantazie. Vytvoříte si vlastní dojem, který působí jako balzám. Přiznávám, přichystal jsem si opravdu náročný program, ale chci a musím se s ním náležitě „popasovat“.
Takže i velká osobní výzva pro vás…
To nepochybně, ale já tak přistupuji ke všem skladbám. Nedávno jsem dělal Dvořákovu 7. symfonii a partituru jsem otevíral, jako bych ji měl poprvé v rukou. Při interpretaci musíme stále hledat – v opačném případě začínáme stagnovat.
V den koncertu pořádá SOČR v dopoledních hodinách i veřejnou generální zkoušku. Řekněte upřímně – vnímáte přítomnost publika v tak důležitých chvílích jako motivaci, pohon, nebo spíš brzdu?
To druhé. I když mi každý říká: „Klidně si zastavte, pracujte“, je mi to v přítomnosti publika trapné, zábrany mám i vůči muzikantům. Generálka by ovšem měla být tvůrčí…
Nedávno jste se SOČRem pokřtili nové album s díly Richarda Strausse. Jaké jsou vaše další nahrávací plány?
Dovolte ještě ke Straussovi – jeho zřídka uváděné skladby Macbeth a Z Itálie znějí v režii Milana Puklického skutečně špičkově. Však jsem také panu režisérovi vyseknul poklonu! Orchestr se do toho náležitě opřel, hraje nádherně, jsem opravdu nadšený. Brzy budeme točit Pragu od Josefa Suka, kterou pokládám za klenot české hudby a zároveň poctu českému národu. A dál? Uvidíme, co nám okolnosti umožní.
Ke kterému ze svých nedávných uměleckých zážitků – či prožitků – se nad jiné rád vracíte?
Víte, mám v hlavě takový zvláštní zápisník a vždy si v něm podle nálady „listuji“. Celé léto se mi tak vybavoval koncert z festivalu v Litomyšli, kde jsme 4. července provedli Mahlerovo „Vzkříšení“. Ta hudba mě provází doposud.
Vladimir Sverdlov-Ashkenazy, klavír
Vladimir se narodil v roce 1976 v Moskvě do rodiny s dlouhou tradicí vynikajících umělců. V letech, kdy se utvářela jeho osobnost, na něj měl velký vliv dědeček David Ashkenazy, skladatel, klavírista a korepetitor. Vladimirovy první skladby vznikly právě pod jeho vedením (z úcty k dědečkovi připojil k vlastnímu příjmení jeho). Moskevské vystoupení jeho strýce, slavného klavíristy a dirigenta Vladimira Ashkenazyho, k němuž došlo po 25 letech umělcovy nepřítomnosti v rodné zemi, udělalo na Vladimira velký dojem – inspirovalo ho k intenzivní práci, díky níž získal ve čtrnácti letech Velkou cenu v celostátní soutěži lidových škol umění. V roce 1991 nastoupil Vladimir na Ústřední hudební školu v Moskvě a v roce 1994 pokračoval ve studiích v Hannoveru.
První turné v Německu absolvoval v roce 1992 s Frankfurtským rozhlasovým symfonickým orchestrem pod vedením Dmitrije Kitajenka a v roce 1993 zvítězil v Mezinárodní klavírní soutěži v italské Senigallii. V roce 1999 se zúčastnil Soutěže královny Alžběty. Rok 2006 byl v jeho kariéře zlomový – přinesl vítězství v soutěži Monte Carlo Piano Masters.
Vladimir pravidelně vystupuje na renomovaných festivalech, účinkuje s významnými orchestry, spolupracuje s umělci, jako jsou Michail Pletněv, Mischa Maisky, Martha Argerich, Alexander Vedernikov či Vahan Mardirossian.
V roce 2004 založil vlastní společnost, Arts Production Company, která organizuje kulturní akce v zemích Beneluxu, a v roce 2008 se vrátil ke skládání hudby i poezie (jeho první sbírka básní vyšla v roce 2011). Do svých recitálů zařazuje vlastní skladby i recitaci, pravidelně pořádá série čtení poezie (ve francouzštině a ruštině). Také zkomponoval hudbu k filmu „Hello, we are here“ (2012) a hudbu (sonátu pro violoncello a klavír) pro závěrečný ceremoniál Mezinárodního filmového festivalu Zerkalo („Zrcadlo“).
V roce 2012 vydal na labelu Piano Classics album, které obsahuje Musorgského Obrázky z výstavy, Balakirevovu fantazii Islamej i světovou premiéru vlastních „4 skladeb“. V prosinci 2013 získal Vladimir cenu Manašira Jakubova za interpretaci své Fantazie-fugy c moll. Oceněn byl „za vynikající skladbu a interpretaci“.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
