Současná zemědělská politika je ovládána populistickými hesly o výrobě, potravinové soběstačnosti či zaměstnanosti, a proto ještě zesiluje efekty růstu cen komodit. Pokud nedojde v novém finančním období ke změně postoje MZe v otázce rozdělení finančních zdrojů, dočkáme se s největší pravděpodobností toho, že produkční část agropotravinářského komplexu si vylepší stávajících 250 miliard korun tržeb o většinu zemědělských dotací, jakkoli je to v rozporu s veřejným zájmem, ekonomikou i pravidly evropské Společné zemědělské politiky.
Poté, co bude většina třicetimiliardového rozpočtu ministerstva zemědělství utracena na soukromé statky formou příplatků k produkci, přímých plateb bez protiplnění, dotací investic a dalších dárečků, nezbude státu ani na zachování reálné hodnoty úhrad za agroenvironmentální funkce včetně ochrany proti erozi, regulace znečišťování vod pesticidy a dusičnany, retence vody v krajině, biodiverzity, rekreační, zdravotních a dalších funkcí.
Ekonomika travních porostů a živočišné výroby s ní propojené bude nadále prohrávat s lukrativní ornou půdou, na níž je pěstována řepka, obilí či kukuřice do bioplynových stanic. Nelze proto spravedlivě požadovat po farmářích, kteří doposud hospodaří na travních porostech, aby i nadále zůstávali u tohoto způsobu hospodaření a pečovali tak na své náklady o veřejné statky a externality.
Lukrativní hospodaření na orné půdě a obecně růst cen potravin zvedá zájem o ornou a už dnes v některých méně příznivých pohraničních oblastech nabízejí české a německé společnosti nájem 5 až 8 tisíc korun za hektar orné půdy. To je třikrát více, než kolik jsou farmáři schopni vydělat hospodařením na společensky prospěšných travních porostech.
Farmáři, popřípadě třetí osoby, už nyní počítají, že po 1.1.2015 rozorají travní porosty tam, kde to bude jen trochu možné, popř. svou půdu pronajmou polařům a budou na tom podstatně lépe, než kdyby na trvalých travních porostech, které jim zbydou, balancovali na hranici přežití. Bohužel tím dojde ke snížení sledovaného podílu stálých pastvin na celkové obhospodařované zemědělské půdě, což povede k sankcím na přímých platbách ze strany EU.
Evropská unie přitom pro nadcházející období stanovila, že musí být na agroenvironmentální funkce vyplacen větší díl rozpočtu právě proto, že komodity jsou více než saturovány růstem tržních cen a údaje z členských států už avizují rozorávání stálých pastvin. Dalším důvodem je skutečnost, že negativní externality, resp. škody z hospodaření na orné půdě dosahují výše 20 tisíc korun na hektar. České ministerstvo zemědělství bohužel nemá kvantifikaci uvedených základních fakt a nedisponuje ani dopadovou analýzou, která by jednoduše vyhodnotila bod zvratu, kdy už se vyplatí travní porost rozorat z důvodu vyšší cenové hladiny tržní produkce.
Důsledkem krátkozraké české zemědělské politiky bude silné krácení zemědělského rozpočtu živeného převážně z evropských peněz. Budou uplatněny korekce a Česká republika začne Bruselu vracet peníze i za zneužití prostředků určených na zemědělskou politiku, která dříve byla premiantem v čerpání evropských zdrojů.
Ing. Milan Boleslav
předseda Svazu marginálních oblastí
Svaz marginálních oblastí sdružuje farmáře z horských, podhorských a příhraničních oblastí ČR zabývající se převážně živočišnou výrobou. Členy SMO či jeho členských organizací je více než 950 zemědělských farem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
