„Na jaře letošního roku ornitologové viděli nad kaňonem řeky námluvní rituály dospělého páru sokolů. Ti následně v západní části Podyjí zahnízdili. Hnízdiště jim poskytla dominantní skála v sousedním Rakousku, v Národním parku Thayatal,“ říká znojemská ornitoložka Vlasta Škorpíková. „S nadšením jsme pak na začátku června pozorovali nad údolím Dyje mladé sokoly při prvních pokusech o let,“ dodává.
Sokol stěhovavý je mezi lidmi znám pro svůj rychlý let a charakteristické elegantní zbarvení. Býval poměrně běžným dravcem kulturní krajiny celého světa. Vlivem širokého používání chemických postřiků, odchytů pro sokolnické účely a lovu se jeho stavy dostaly v některých oblastech na úplná minima.
„V Národním parku Podyjí je poslední doložené hnízdění datováno do roku 1967, kdy jeden pár osídlil zříceninu Nového Hrádku. Po zhroucení celoevropské populace sokolů je zde až do 90. let 20. století ale nikdo neviděl,“ upozorňuje zoolog Národního parku Podyjí Zdeněk Mačát. Změna přišla po roce 1990, kdy se v Podyjí začínají sokolové znovu objevovat.
V polovině 90. let odborníci v Podyjí dokonce vypustili pět jedinců z umělého chovu. Ti tu ale nezahnízdili a jejich osud není znám. „Stupňování výskytu sokolů nad Podyjím jsme znovu začali pozorovat po roce 2004. Dokonce i s pokusy zahnízdit. Až do letošního roku však žádný z nich nebyl prokazatelně úspěšný,“ popisuje Mačát.
Sokolů stěhovavých přibývá v celé České republice. Současná populace dosahuje a snad i převyšuje doložená historická maxima. Jižní Morava je jedním z posledních těmito ptáky historicky osídlených míst, kam se vrací. „V roce 2017 tu hnízdily čtyři páry, což zdaleka neodpovídá kapacitě oblasti. Trend zvyšování početnosti tohoto krásného dravce bude tedy zřejmě dále pokračovat,“ soudí Škorpíková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
