Pocházel z rodiny vídeňského Čecha, železničáře, který se po druhé světové válce vrátil s rodinou do Prahy. Zde Áda vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a pak ČVUT, fakultu elektrotechnickou, kde promoval v roce 1957. Již jako student učil externě na průmyslovce, po promoci tam několik let působil a pak přešel na tehdejší Ústav rozvoje vysokých škol při ČVUT. Zde učil teorii elektrotechnických předmětů a prakticky učil v tehdejších kurzech pedagogického minima pro inženýry.Po roce 1968 se nemohl vyrovnat s projevy normalizace a vrátil se do rodné Vídně. Zde pracoval nějakou dobu u firmy Siemens
Výrazný zlom v jeho životě byl rok 1970, kdy byla založena nová univerzita v rakouském Klagenfurtu . Ada Melezinek přišel s návrhem humanizace inženýrského vzdělávání, spojeného s propracovaným systémem pedagogického vzdělávání techniků- učitelů. Díky němu v Klagenfurtu vzniklo významné pracoviště . S tím souvisí i jeho role zakladatele, dlouholetého presidenta a doživotního čestného presidenta mezinárodní společnosti IGIP, (Internationale Gesellschaft fur Ingeniuerpadagogik).
Hned po sametové revoluci se Adolf Melezínek rozjel do Prahy a dalších měst, kde byly technické vysoké školy. V Liberci jsme se setkali jako spolužáci a současně zde profesor Melezínek objevil svého žáka z průmyslovky Vojtu Konopu. Naše univerzita se stala jedním z prvních členů české pobočky IGIP a je tomu tak dodnes.
To, co pro nás prof. Melezínek udělal v době po revoluci, se nedá snad ani vyjádřit. Byly to desítky pozvání na konference, semináře i osobní návštěvy a to vše hradila rakouská strana. Stal se členem naší vědecké rady a udělení titulu Doctor honoris causa bylo jen malou splátkou za to, co pro nás udělal.
Již od vysokoškolských studií byl v ročníku přirozenou autoritou, je autorem více než deseti knih z oblasti elektrotechniky a radiotechniky, nespočetně článků z oblasti teorie vzdělávání , v prestižním nakladatelství Springer vyšla ve více vydáních jeho kniha Inženýrská pedagogika.
Osobně byl profesor Melezínek přímý, čestný, nesmírně obětavý a pracovitý člověk. Měl též pilotní oprávnění a nezapomenu na jednu návštěvu Klagenfurtu spolu se Zdeňkem Kovářem a Rudou Andělem. Áda nás zavezl na letiště, posadil do malého letadla a vyletěl s námi nad nádhernou krajinu Korutan. Vše bylo v pořádku až do chvíle, kdy předal řízení Zdeňkovi Kovářovi, který nikdy jako pilot nelétal. Byla ve mne malá dušička, ale po chvíli se ujal řízení Áda a hladce jsme přistáli.
Čest jeho památce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
