V tuto chvíli je jasné, že řada žen s vdovou soucítí – a to nejen na základě pouhé ženské soudržnosti. „Popřála bych paní Dagmar hlavně hodně síly pro nejbližší dny a týdny. Aby to, co bude muset vydržet a snést – a vůbec nepochybuji, že toho bude hodně – unesla. Asi nic víc snad říkat není třeba,“ zareagovala pro ParlamentníListy.cz bývalá senátorka Táňa Fischerová.
Magdalena Dietlová, manželka kdysi velmi známého a oblíbeného televizního scénáristy Jaroslava Dietla, před lety prožívala podobné pocity také – i když forma jeho pohřbu byla odlišná.
Psali jsme:
Naděje je pořád, i když víte, že je na tom ten člověk zle. Ta bolest je stejná, i když to čekáte....
„Měla jsem tehdy malé děti, bylo to hrozné, ale musela jsem rychle nabrat síly, o kterých jsem si tehdy myslela, že snad ani nemám. Ony ale přišly o tátu, musely mít záchranný bod alespoň ve mně. Musím říct, že nakonec to byly hlavně děti, které mně pomohly se s tou ztrátou vypořádat. Jisté však je jedno. Je velmi těžké dávat jakékoli rady někomu druhému, i když si podobnou zkušeností projdete. Ta rána je velmi hluboká, vždy přichází nečekaně – a to opravdu i za okolností, kdy už tak nějak tušíte, že se z toho ten muž nedostane. Ta naděje je totiž do poslední chvíle, proto když je jasné, že i poslední jiskřička zhasla, je to moc bolestivé,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Magdalena Dietlová. Podle ní k tomu, aby byl ten proces zocelení rány co nejrychlejší, je potřeba se obklopit milujícími lidmi, kteří zůstali – tedy rodinou a přáteli.
„Víte, jsem stále v duchu s paní Dagmar – tuším, co prožívá. Jsem pozvaná do krematoria na poslední rozloučení, ale přiznám se, že nevím, jestli pozvání příjmu. Po psychické stránce obřadní síně krematorií špatně snáším a snažím se jim vyhýbat,“ uzavřela dále Dietlová.
Fotogalerie: - Poslední cesta na Hrad
Slova jsou někdy zbytečná...stačí snad popřát jen hodně síly
Bojovnice za rovnoprávnost žen a mužů ve všech oblastech života v Česku Michaela Marksová Tominová (ČSSD), která je i stínovou ministryní pro lidská práva, prostřednictvím ParlamentníchListů.cz Dagmar Havlové posílá jen krátký vzkaz. „Nechci se nijak rozpovídávat, slova jsou v určitých okolnostech zbytečná. Přeju jí hodně síly a držím palce, aby to zvládla. Vím, že to má vše ještě o to víc těžší, že k úmrtí manžela došlo těsně před Vánocemi, kdy jsou emoce ještě daleko víc zesíleny než v jiném období roku. Věřím, že jí snad pomůže a bude oporou v těch nejtěžších prvních dnech, hlavně její dcera Nina,“ řekla Marksová-Tominová.
Monika MacDonadgh-Pajerová současná profesorka New York University Prague, se znala s Václavem Havlem osobně, hlavně z doby Sametové revoluce. „Prožili jsme s ním možná všichni z naší generace nejdůležitější období našeho života. Je velmi milé, že zájem o jeho odkaz a osobu projevují nyní opět mladí – velmi mně to těší. A pokud bych měla mít právo na to, něco paní Dagmar radit, tak bych jí doporučila, aby se snažila věnovat dílu svého manžela, zejména literárnímu, ale třeba pomáhala i realizaci myšlenky jeho knihovny,“ řekla pro ParlamentníListy.cz.
Tvář Havlové ukazuje opuštěnost a velkou bolest
Podotkla, že je vidět v tváři Havlové velká bolest a opuštěnost, se kterou bude muset zabojovat, protože nyní stojí jen ona sama na počátku nové éry. „Asi by se jí dalo doporučit to, aby odjela někam daleko, kde bude jen se svoji nejbližší rodinou, aby u nich našla oporu k tomu se dál vzchopit. Já bych tu dvojici Dagmar a Václava Havla přirovnala jiné slavné české dvojici z minula – a to Olgy Scheinpflugové a Karla Čapka. Ona byla také herečkou se svojí kariérou, představou o životě. S Čapkem k sobě hledali cestu dvacet let. Když Karel Čapek zemřel, v době nejhorší pro český národ, dokonce také před Vánocemi, měla to Scheinpflugová o to těžší, že se musela se vším vyrovnávat zcela sama – bez rodiny i přátel. „I ona však mohla jít dál hlavně proto, že se začala starat o odkaz karla Čapka, věnovala se jeho dílu,“ uzavřela Monika MacDonadgh-Pajerová.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
