Ukrajinská krize se stala výzvou pro Rusko a také pro Evropu a přinesla na kontinent válku s více než pěti tisíci obětí. Jde o společnou výzvu, protože tu existuje možnost, že uprostřed kontinentu bude failed state, který bude vyžadovat finanční pomoc v takových objemech, které budou nesnesitelné pro EU i pro Rusko. Je třeba pokračovat v hledání diplomatického řešení vedoucího ke zvládnutí krize, nicméně ukrajinská krize nemá jednoduché ani rychlé vyústění, upozorňují.
Ukrajinská krize ohrožuje mechanismus mezinárodní spolupráce v Evropě
Krize nejenom ohrozila ukrajinskou státnost, ale také celý mechanismus mezinárodní spolupráce v euroatlantickém prostoru. Ekonomické vztahy mezi Ruskem a EU, které se po roky dynamicky rozvíjely, nyní ztrácejí svoji pozitivní dynamiku. Sankce mají dopady pro ruské i evropské společnosti, snížily vzájemnou důvěru v byznysu, vedly k tomu, že byla zrušena řada společných plánů spolupráce, a zpochybnily ambiciózní projekt Evropy od Lisabonu po Vladivostok.
Dialog ve vojensko-strategické sféře mezi NATO a Ruskem, který by umožnil vznik společného prostoru bezpečnosti, zamrzl a místo něj bude NATO rozšiřovat svoji vojenskou infrastrukturu ve střední Evropě a Rusko na druhou stranu uskutečňuje velký program přezbrojení.
V informační sféře došel konflikt mezi Západem a Východem k bezprecedentní intenzitě a experti na obou stranách se stále více obracejí ke slovníku studené války. Není tak překvapením, že na obou stranách se už mluví o „nové studené válce“, která dělá z projektu Velké Evropy jen fantazii, která nemá nic společného s realitou.
Nedá se pochybovat o tom, že situace v Evropě dává dost důvodů k pesimismu. Ukrajinská krize plně vytěsnila myšlenku Velké Evropy z myslí politiků i expertů a ti, kdo se jí nechtějí vzdát, ji musí revidovat s ohledem na ukrajinský vývoj.
Občanskou spoluprací ve vědě, kultuře a vzdělávání proti nové studené válce
Podle de Villepina a Ivanova by mohl být realistickým, i když smělým řešením vzniklé situace v dnešní Evropě projekt, který by vytvořil jediný evropský nebo dokonce euroatlantický prostor skrze spolupráci představitelů občanských společností ze zemí kontinentu. Takový projekt by rozvíjel humanitární vztahy napříč kontinentem a navzdory krizím. Spolupráce by měla mnohostranný, různý, komplexní charakter a zároveň stabilnější charakter v době podobných krizí. Tato oblast vztahů mezi EU a Ruskem se úspěšně rozvíjí více než deset let například v rámci společného prostoru vzdělávání a výzkumu a její posílení a prohloubení by bezpochyby prospělo oběma stranám.
Ukrajinská krize vytěsnila otázky humanitární spolupráce na periférii politické diskuse. Ti, kteří hledají cesty z dnešní krize, vidí obvykle humanitární spolupráci jako otázku na později, až bude krize zažehnána. „Nicméně jsme si jistí, že vyčkávací pozice se stane v tomto případě strategickou chybou. Právě dnes, v době hluboké politické krize, spolupráce v oblasti vzdělání, kultury a občanské společnosti musí získat prioritu.“
Společným strategickým cílem je podle de Villepina a Ivanova vytvoření společného evropského či euroatlantického humanitárního prostoru. Fakty jsou dány: Rusko je země evropské kultury a část evropské civilizace s vědou, vzděláváním a občanskými institucemi, které tíhnou k Evropě. Nejde proto o utopii, ale o reálný cíl pro Západ i pro Východ Evropy.
Zaprvé, podle autorů je nutné, aby už existující spolupráce mezi národy nebyla další mincí v rámci politiky sankcí a protisankcí. Humanitární aspekt vztahů mezi Ruskem a EU je třeba udržet a ochránit od negativních vlivů krize.
Zadruhé, tato spolupráce by měla být protiváhou provokacím a nepřátelské rétorice, která staví na zjednodušených obrazech a agresivní propagandě s černým a bílým viděním politiky. Právě taková rétorika stále více zní na Východě i na Západě. „Nebudeme se živit iluzemi: jestli se nám nepodaří dostihnout zlomu v náladách, které panují v současnosti v Rusku a v EU, obnovit vzájemné vztahy i po ukončení ukrajinské krizi bude velmi těžké.“
Vztahy mezi Ruskem a EU nejsou jen o politicích, ale hlavně o lidech
De Villepin a Ivanov navrhují širokou škálu postupů, jak posílit humanitární aspekt spolupráce v různých oblastech a na obou stranách konfliktu. Podle nich je třeba odmítnout snahy o posilování vízového režimu mezi Ruskem a EU a pracovat na posílení kontaktů mezi regiony RF a EU, mezi bratrskými městy a komunitami včetně přeshraničních kontaktů, investovat do studijních a vzdělávacích výměn, do další vědecké spolupráce, zvýšit snahy o kulturní diplomacii a akcentovat například kulturní turismus a podobně.
„... není dobré zapomínat na to, že v konečném důsledku vztahy mezi Ruskem a Západem nejsou omezeny na kontakty mezi hlavami států, diplomaty, vojáky a dokonce ani finančními magnáty. Tyto vztahy se týkají především obyčejných lidí s jejich strachy a nadějemi, zklamáními a očekáváními, každodenními starostmi a plány do budoucnosti. Odstraňte lidský prvek z jakéhokoliv schématu a ono přestane fungovat,“ uzavírají Villepin a Ivanov a navrhují vznik rusko-evropské agentury pro mládež, která by se po vzoru francouzsko-německé iniciativy z roku 1963 stala základem pro budoucí smíření mezi Ruskem a Evropou.
O autorech:
Dominique de Villepin byl ministrem zahraničí Francie (2002–2004) a později premiérem země v letech 2005 až 2007.
Igor Ivanov byl ministrem zahraničí Ruska v letech 1998 až 2004, nyní předsedá Ruské radě pro zahraniční věci.
Zdroj zprávy je ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vss