„Podle agentury YouGov by Švédští demokraté nyní získali 25 %, o dvě procenta by tak přeskočili vládnoucí sociální demokracii a o čtyři procenta švédské konzervativce. Právě jsem se vrátil po třech týdnech strávených ve Švédsku a musím říci, že švédská otevřenost začíná požírat sama sebe. Vláda očividně ztrácí kontrolu nad situací. Pokud budou Švédští demokraté o přistěhovalecké otázce mluvit otevřeně, budou dál posilovat,“ píše Nelson a poukazuje na to, že Švédsko bylo dáváno levicí i pravicí za příklad prosperující a úspěšné země. „Něco se však změnilo. I jako turista procházející se letním Stockholmem si toho můžete povšimnout. Na každém kroku vás obtěžují žebrající uprchlíci. Říkáte si, proč s tím nikdo nic neudělá. Kde je policie a proč neudělá pořádek?“ podivuje se Nelson.
„Ve světovém žebříčku týkajícím se bohatství, zdraví či rovnosti patří Švédsko na přední příčky. Když však přijde řeč na sdílení prosperity s uprchlíky, rázem klesá Švédsko na spodní pozice. V roce 2013 zveřejnila OECD žebříček ukazatelů znázorňující nezaměstnanost přistěhovalců v porovnání s domácím obyvatelstvem. Ve Velké Británii, Spojených státech nebo Kanadě byl rozdíl nepatrný. Zato ve Švédsku byla nezaměstnanost přistěhovalců 2,6krát vyšší než rodilých Švédů,“ uvádí Nelson s dodatkem, že mezi nejvyspělejšími státy světa to bylo společně s Norskem nejvíce. „Toto číslo se dá vysvětlit mnoha důvody. Jedním z nich je fakt, že švédština je složitý jazyk a zaměstnavatelé trvají na jeho dokonalém zvládnutí,“ míní Nelson.
celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
Za důležitější důvody však Nelson považuje systém, jakým fungují vztahy na pracovišti. „Švédský systém není hierarchický. Šéf ve švédské firmě vyžaduje iniciativní zaměstnance, nikoli ty, kteří jen budou čekat na rozkazy. Poněkud přísnější výběr zaměstnanců také souvisí s tím, že propustit je je velmi obtížné. Zejména v případě, že jde o mladého zaměstnance nebo přistěhovalce,“ vysvětluje Nelson a srovnává švédský pracovní trh s britským. „Premiér Cameron v rámci reforem dereguloval pracovní trh, což v praxi znamenalo, že zaměstnanci mohou být snadněji propuštěni. Ještě nikdy nebylo ve Velké Británii tak snadné propustit někoho z práce a zároveň tady ještě nebylo tolik lidi zaměstnaných. Cameron dokázal vytvořit více pracovních míst pro Francouze než jejich prezident Hollande,“ konstatuje Nelson.
„Je to paradox. Velké Británii může být ze současné migrační vlny nevolno, ale samotné imigranty miluje a potřebuje. Ve Švédsku je to přesně naopak. Poslední jejich premiér prohrál volby, protože řekl Švédům, aby otevřeli svá srdce nově přicházejícím přistěhovalcům. U nás je přistěhovalcem míněn polský instalatér nebo francouzský finančník, ale ve Švédsku jde o jiný výraz pro žebráka. Tak by to nemělo být. Rodiče mé manželky přišli do Švédska coby přistěhovalci z Československa. Dostali ubytování a učili se švédsky a dali té zemi to nejlepší. Otevřenost této země byla vždy pověstná, ale nyní opravdu začíná požírat sama sebe. Pro ty z nás, kteří Švédsko milují, je velmi smutné se na to dívat,“ přiznává Nelson.
Nelson soudí, že vládnoucí politické strany ve Švédsku nedokážou otevřeně hovořit o přistěhovalecké politice, a otevřeně tak nahrávají Švédským demokratům. „Domnívají se, že tím by svému příteli vlastně ustoupili. Jejich uvažování je velmi krátkozraké a kontraproduktivní. Jsou voliči této strany skutečně rasisty a neofašisty? Nebo to jsou obyčejní Švédové, kteří se obávají o budoucnost své země a jsou k smrti unavení z toho, že s nimi není politický mainstream schopen jednat jako s dospělými? Já jsem hodně kritický ke Cameronovi i k exšéfovi labouristů Milibandovi, ale oni se o přistěhovalecké politice otevřeně hovořit nebáli, a eliminovali tak zisk okrajových stran v posledních volbách na minimum,“ píše Nelson.
„Švédi by si měli vzít příklad z toho, co mohou politici získat, pokud o problémech otevřeně hovoří. Já bych docela rád viděl, jak jsou Švédští demokraté současnými partajemi drceni na prášek. Ale na základě otevření diskuse, nikoli tím, že je někdo nazývá xenofoby, rasisty a dalšími odsuzujícími nálepkami. Toto léto si návštěvníci Švédska mohli přečíst, jak se jim Švédští demokraté omlouvají za žebrající uprchlíky. Na jiném místě se zase objevily plakáty, na kterých se jejich autoři z řad politického mainstreamu omlouvali za tuto omluvu s tím, že označili Švédské demokraty za rasisty. To ale není tak zcela pravda. Dvacet procent Švédů je podporuje, protože nikdo jiný není o imigraci schopen hovořit. Bezhlavě nálepkovat jinou stranu a jeho voliče je perfektní způsob, jak vše ještě zhoršit,“ uzavírá Nelson.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
