Do čela odporu proti Green Dealu se v Evropě postavili zemědělci. Vadí jim, že je zejména živočišná výroba degradována na něco, co produkuje CO2, chce po nich její utlumování a vadí jim i to, že mají část půdy nechat ležet ladem. Jsou jejich obavy oprávněné, nebo má pravdu Danuše Nerudová, když tvrdí, že jde jen o strašení a „Green Deal je příležitost“?
Green Deal je příležitost jen pro politické podvodníky typu Danuše Nerudové, kteří nevědí nic, ale mají pevný spojenecký názor.
Víte, já nepopírám prokazatelné změny klimatu. Pouze nevěřím v jejich antropogenní důvody, zejména tváří v tvář nesmírnému množství tepla, které je každoročně transportováno z tropických oblastí moře na sever, mimo jiné i k evropským břehům. Spočítejte si velikost tepelného výměníku ENSO v GW (gigawatech, které známe z elektráren) a zjistíte, že je řádově jinde, než jsou možnosti lidstva. Fáze jižní oscilace ENSO při oteplování moře je známá jako El Niño a fáze ochlazování jako La Niña. Objevují se jednou za několik let s různou intenzitou. Nevíme, proč několik let, a nevíme, proč právě s tou či onou intenzitou. Víme pouze, že centrem tvorby fenoménu je tlaková cirkulace mezi oblastmi vysokého tlaku nad východním Pacifikem, tedy u pobřeží Jižní Ameriky, a oblastí nízkého tlaku nad Indonésií, objevená Gilbertem Walkerem na počátku dvacátého století. ENSO způsobuje globální změny teplot a srážek nad celým „severoatlantickým zájmovým územím“ – Evropou a severem USA. Veškeří eko-, bioteplouši se chovají jako cargo kult. Celkový průtok vody v Golfském proudu je řádově 0,1 km³/s… Tepelný výkon je 1,4 milionu gigawattů (10 na 15 W). Jak může činnost člověka ovlivnit tento gigantický tepelný výměník? Neporoučíme ještě ani větru, ani dešti. Země Evropy sousedící s Atlantským oceánem mají díky Golfskému proudu mírnější klima než jiné regiony stejné zeměpisné šířky. Odchylky teploty vzduchu od průměrných hodnot zeměpisné šířky v lednu dosahují v Norsku 15–20 °C a ještě i v Murmansku více než 11 °C.
Přidáte-li k tomu v nepravidelných periodách se opakující oscilaci arktických jetstreamů (letošní zimu například), dojdete k pekelné kombinaci včetně dopadu tvrdého kosmického záření na severní země, provázené náhlými změnami, proti které je celkově zvednutá teplota o desetinu stupně sranda. A opět: možnost člověka tyto procesy ovlivnit je nulová.
Fotogalerie: - Klima nepočká...
Pro zemědělské rostliny je nejhorší, když je jeden den jaro, druhý den zima. Celkové součty vyšších teplot nad Evropou a nižších teplot nad Ruskem o zlomky stupňů za rok v tom hrají mizivou roli. Civilizaci tak, jak ji známe a jak jsme si na ni zvykli, neohrožuje 1,5 stupně celkem za rok ani občasný „kontinentální“ extrémní mráz v zimě na Sibiři, ale jetstreamové extrémy nad Paříží či Berlínem. Ne proto, že produkujeme CO2, ale proto, že už více než půl století stavíme sice moderní, ale klimaticky extrémně nepřizpůsobivé prosklené stavby z tepelných vodičů. A mimo polystyrenové obložení 10 % novostaveb nepřipravujeme města/sídla na změny. Místo toho blbneme a HDP utrácíme za píčoviny – na infrastruktuře extrémně závislé elektromobily, baterie a extrémní změny dálkového vedení energie k nabíječkám pro tyto žrouty proudu.
Antropocentrismus a romantický laicismus v ekologii znemožňuje vidět vědu v její složitosti, zejména dlouhé oscilace – delší než volební cyklus politiků, související například s posunem geomagnetického pole (magnetického pólu) vůči ose rotace planety či s absorpcí plazmatu z periodicky kolísajících slunečních erupcí. Nevíme, jak moc planetární povrchovou teplotu ovlivňuje rotující jádro planety. Nevíme ani, kolik energie produkuje toto jádro ročně, a neznáme mechanismus ochlazování tohoto zdroje zemskou kůrou a atmosférou planety. Přitom dochází k pohlcení nesmírného množství energie. Nevíme, jak je tento zdroj geomagnetismu různou silou přitahovaný k Měsíci na periodicky kolísající vzdálenost. Nevíme, v jak tvarovaném lůžku se toto jádro pohybuje a jaké změny ve výsledném teple produkuje tření o tuhnoucí plášť planety. Nevíme, kdy a co zastaví vzestup současného výkyvu, o kterém se já domnívám, že je dlouhodobou oscilací, a nikoliv „hokejkou“, jen se modlíme k nápadu, který je totálně mimo, ale vypadá dobře. Mravně dobře. Chovejme se pokorně, skromně k přírodě, a bude nám dáno. Hovno. Abychom si nakonec přiznali, že jsme se mýlili v této novokřtěnecké morálce, na kterou planeta kašle, i v politice, ale to už bude pozdě, neboť jsme se zapomněli připravit na úplně jiné změny.
Například: co udělá český asfalt, po kterém se tak dobře jezdí autem, když bude v létě 45–50 stupňů? Bude se nám po takovém asfaltu stále jezdit dobře? Řekové a Arabové s měknoucím asfaltem zkušenost mají… Známe jejich recept na řešení? Přitom je Řecko členem EU…
Fotogalerie: - Patříme do Evropy, ne Evropě
Podotýkám, že i Caesarovým Římanům se po jejich dálnici z kamene jezdilo dřevěnými vozy s kovovými obručemi furt stejně. A to se jim občas zatopil nějaký přístav ve Středozemním moři, když se tam zvedla hladina o třináct metrů. Například zatopené město Epidauros z druhého století po Kristu v zátoce Vlassis na jihozápadě Saronského zálivu je dva metry pod hladinou. Pavlopetri je mínojské město z doby bronzové, ležící u pobřeží jižní Lakónie v Řecku, potopené v hloubce pouhé tři až čtyři metry. Helike bylo starověké řecké město v Acháji poblíž vesnice Rizomylos na severním Peloponésu. Dnes je potopené. Starořímské potopené město Baiae leží v Itálii, na severozápadním pobřeží Neapolského zálivu, nedaleko dnešního Bacoli v regionu Kampánie. Jeho ruiny sahají z hladiny až do hloubky 100 metrů. Ruiny zatopeného starověkého města Olous se nacházejí pouhých pět kilometrů od krétského turistického města Elounda. Dodnes netušíme důvody potopení antické infrastruktury do moře. Za celou technogenní éru se toto přitom nestalo. Žádné obrovské ničivé zemětřesení, žádné obrovské vlny tsunami v době, kdy o kysličníku uhličitém a Green Dealu nebylo slyšet. A nic nehovoří pro to, že by se to mohlo stát nyní. Pouze Dánsko získalo loni náhle díky zemětřesení nové ostrovy, ale přišlo o 12 km2 pevniny, která se potopila. Ono zemětřesení ale určitě nesouviselo se zelenou politikou Skandinávie… Ale Grónsko bylo kdysi zelené.
My netušíme, jak budeme udržovat hygienu a zásobovat milionová města při třiceti stupních pod nulou a dvou metrech sněhu. Nejsme na to vůbec připraveni. A až to někdy náhle přijde, bude pozdě. Proti těmto otázkám jsou ostatní na hovno. Se všemi elektromobily a carsharingem při třiceti pod nulou umřeme hlady anebo na tyfus se zamrzlými stoupačkami k hajzlům v panelácích. Přitom v některých centrálních oblastech je to obyčejná zima a lidé tam žijí také…
Ve Velké Británii ještě neobjevili trojitá okna v bytech ani pěnový polystyren na fasádách. Dokonce ani zimní pneumatiky. A když postavili novou letadlovou loď, zjistili, že nemůže plout do tropických oblastí, protože se jí přehřívá motor. Přesto se Londýn tváří jako centrum evropské civilizace.
Fotogalerie: - Orbán, Fico, Zeman
Příliš se spoléháme a jsme závislí na urbánní infrastruktuře a dosavadní středoevropské klimatické pohodě (voda, odpad, komunikace, doprava), zejména na elektřině. To je zásadní blbost, na kterou doplatíme. Nemáme v sobě logiku lovců kožešin, horalů ani prepperů. Neumíme to, co uměly babičky. Neumíme už uschovávat potraviny v chladu sklepa bez ledničky a mrazáku, neumíme sušit a udit maso, nakládat vejce do vodního skla, neumíme nakupovat a skladovat zásoby brambor, cibule, cukru, soli a obilí. Nedokážeme si umlít mouku, neumíme bez moderních prostředků rozdělávat a udržovat oheň a teplo v domech. Jsou domy, ve kterých už rezignovali na komíny. Neumíme se chránit před extrémy. Starověk i středověk byly na tom lépe z hlediska přežití... V létě větrali průvanem, a ne klimatizací. Srali doprostřed dvorů v kadibudce uprostřed hnojiště nebo z balkónů hradů za hradby, a když bylo zle, žili ve stájích s koňmi a kravami. Uměli zastřelit zvíře šípem udělaným z lískové větve. Uměli stáhnout králíkovi kůži přes uši a upéci si ho na kusu klacku před domem. Králičí kůži nevyhodili, ale vydělali ji a oblékli si ji. Před kroupami a vichřicí jejich vzácná okna chránily dubové okenice. Ve sklepích měli zásoby potravin, olejů i vína. Olej sloužil v lampách i na pánvi.
V roce 2008 jsem po ignorování povodní a odmítnutí změn stavebního zákona napsal poměrně vážně míněný článek o rozvrácené oscilaci řady atmosférických jevů, která nás zaskočila a i v budoucnu může nemile překvapit. Jmenoval se „Jak přežít budoucnost“. Je rok 2024. Stalo se něco? Ne.
Co si vlastně myslet o filozofii, že zemědělství má být o krásných malých farmičkách, které dělají venkov krásným a pečují o krajinu... A vlastní výroba jídla je jen jakýsi vedlejší produkt?
Pokud si uprostřed Evropy 21. století hodláme zachovat životní standard, na jaký jsme si doteď zvykli, je to nemožné. Tak trochu nám napověděla epidemie covidu-19. Stačil akutní nedostatek vakcín či roušek, a solidarita a přátelství mezi národy se změnilo v tvrdé, nekompromisní soupeření o zdroje, provázené podrazy tajných služeb, politiků i diplomatů. Nebýt bývalého ministra Tvrdíka a jeho čínských přátel, asi bychom jako malá zemička v EU nedopadli nejlépe.
Zemědělství bude mít buď o řád menší výnosnost, nebo bude podporováno mechanizací a chemií. Při vší úctě k eko-, biojogurtům obsahujícím reklamní bakterie bifidus. Bolševik, který řešil strategickou úlohu nepřipustit po válce a za obecného nedostatku potravin hladomor, to věděl. Na našem území byl za dobrý považován ve středověku hektarový výnos obilovin okolo 0,4 t/ha (hektarový výnos obilovin v roce 2023 byl průměrně 6,25 t/ha, špičkový výnos ozimné pšenice na Olomoucku 7,5 t/ha). Proto přes odpor statkářů i drobných chalupníků sceloval pozemky, dotoval zemědělskou mechanizaci a budoval centralizaci výrob (mlýny, sýpky, cukrovary, bramborárny). Dotoval vše, abychom dosáhli potravinové soběstačnosti. Namísto jedné šťastné kravičky v chalupníkově chlévě (bůůů, Ježíšku) stavěl kravíny pro stovky krav. A dojil je, dojil, bolševik jeden. A když už nedojily, šly na porážku a do konzerv pro armádu, ne do útulku pro přestárlé dojnice. Ovce bolševik stříhal. Na vlnu. A králičí kožky od babek na vesnici vykupoval a vydělával na límce pro zimní vaťáky. Krmení pro slepice za to babkám rozdával. Pole hnojil, že to smrdělo až do města, úrodu lesy i práškoval a i letadla na to zkonstruoval. S komáry ani s kůrovcem se nekamarádil. Žáby ale ignoroval. Každou mokřinu melioroval, aby rodila obilí. Bolševik národ za čtyřicet let dokázal uživit zdravými, veterináři přísně kontrolovanými potravinami. Jak jsme na tom po třiceti letech my?
Položme přímou otázku: Náš spotřebitel je naštvaný na rostoucí ceny potravin. Zemědělci tvrdí, že za to mohou vysoké ceny energií čili zase Green Deal, zatímco zástupce obchodníků Tomáš Prouza tvrdí, že za zdražování mohou nenažraní čeští potravináři typu Babiš nebo Jandejsek. Jak tuhle debatu vnímat?
Pravdu mají částečně všichni. Dnešní zemědělec se bez mechanizace neobejde. Ale lehké a levné traktory Zetor o výkonu 25 až 50 koňských sil se spotřebou 14 l/ha a neuvěřitelnou životností většinou nahradily olbřímí a drahé tanky Deere s autorizovanými záručními opravnami. Efektivita užití mechanizace soukromníky je dnes nízká – pamatujete na strojně traktorové stanice, sloužící vždy několika zemědělským podnikům? A pronájmy kombajnů druhým JZD poté, co vlastní obilí bylo už pod střechou? Tehdy byl plán sklizně koordinován po klimatických pásech a určen agrotechnickými lhůtami napříč celou republikou. Nejdříve se sklízelo v nížinách, později v podhorských oblastech. Dnes se málokteří statkáři domluví s jinými na kooperaci. To je jeden problém.
Fotogalerie: - Zemědělci před zemědělstvím
Druhý problém je výroba potravin, která si vyžaduje stále modernější strojní park. Namísto drobných lokálních výrob v každém okresním městečku máme obrovské fabriky. Třetí problém je „trh“ s finálními potravinami, ovládaný obrovskými, ale bezohlednými výkupy „kup co nejlevněji a prodej co nejdráž“. Chybí míra. Chybí přemýšlení nad udržitelností. Chybí přemýšlení nad kooperací a dlouhodobými smlouvami. Každý podniká a chce vydělat co nejvíc co nejrychleji. Majitel půdy není zemědělec, ale vlastník. Pronajme zemědělci, pachtýři. Pachtýř není vlastník, potřebuje vydělat, nenechá rok ležet pozemek ladem, aby se půda vzpamatovala. Staří zemědělci říkali, že půda – stejně jako člověk nebo tažné zvíře po těžké práci – si musí odpočinout.
Trojpolní systém představoval vylepšený způsob obdělávání půdy, který cca ve 13. století vytlačil tzv. dvoupolní systém, užívaný v raném středověku. Spočíval v rozdělení obdělávané půdy na tři části. Jedna se osela na jaře, druhá na podzim a třetí se nechala ladem. Příští rok se celé uspořádání posunulo – předchozí úhor byl oset na jaře, předchozí na jaře osetá část na podzim a poslední část pole odpočívala. Dnes „zemědělci“ řvou se svými zelenými tanky v Bruselu, aby trojpolní systém s povinným úhorem povinně nezaváděl. Ale ono je potřeba ho zavést, protože pachtýřovi je jedno, co se s polem stane za deset nebo dvacet let, až ho opustí, neboť se mu extrémně snížila výnosnost.
Třetí problém je dovoz ze zahraničí bezcelně nebo s nízkými cly (dnes z Ukrajiny, která má průměrnou výnosnost 4,7 t/ha, ale s minimem nákladů a z neuvěřitelně velkých lánů v rovinách) a masivní dotace z Bruselu za „údržbu krajiny“, které jsou jiné pro „nové země“ včetně nás a jiné pro „staré země“. Naprosto deformují ekonomiku nákladových cen a přitom nerespektují vyrovnávací princip diferenciální pozemkové renty – příplatky zemědělcům za obdělávání podhorských oblastí s nižším výnosem. Ochrana vnitřního trhu státu, nejen EU, není ochranou vysokých zisků domácích producentů, ale hlavně ochranou lidí, kteří se zemědělstvím zabývají a budou schopni živit stát i v době války či krachu mezinárodního obchodu.
No a poslední problém je neexistence kooperativního prodejního řetězce, který by byl schopen zajistit odbyt v Česku vypěstovaného za ceny, které by stačily zemědělcům k uživení a rozvoji, byly by konkurenceschopné s dovozem přebytků ze zemí, které jsou klimaticky výnosnější.
Fotogalerie: - Traktory se valí do Prahy
Z liberálně-ekonomického pohledu by vlastně dávalo smysl celé české, ale možná i evropské zemědělství zrušit a dovážet potraviny z Latinské Ameriky, Ukrajiny, Afriky etc. Ale s tím asi souhlasit nebudete?
Nedávalo by to smysl. Nejsem thatcherovský idiot. Nemyslím si, že trh vyřeší vše. Otázka není jen ryze ekonomická, ale i bezpečnostní. Potřebujeme vlastní produkci a diverzitu dovozů, jinak se staneme závislí na politice dodavatele. A ten bude maximalizovat zisk a vydírat. Ten termín znáte z počítačové oblasti jako politiku „vendor lock-in“ Microsoftu a dalších monopolistů. Do Afriky se mimochodem zemědělská výroba dováží. Egypt například platí penězi z mýtného ze Suezského průplavu...
O vás se ví, že si rád dáte nějaký ten pořádný steak a jiné nezdravé věci…
Jo, jo. I ženu jsem si vybral tím, že jsme ji pozval na carpaccio s parmazánem a láhev červeného. Ženy býložravé jsou jiné než ženy masožravé.
Psali jsme:
Jak se díváte na dokumenty, které Brusel vydává v rámci Green Dealu? Prý kvůli ochraně životního prostředí budeme muset jíst méně masa a víc rostlinné stravy.
Masa jíme opravdu víc než kdy v historii. A vidět je, že nám živočišné bílkoviny prospívají. Srovnejte si křivky spotřeby masa a křivky věku dožití. Čím víc masa, tím vitálnější, silnější a odolnější jsme. Problémem jsou ovšem růstové hormony, zbytky pesticidů a herbicidů, prostředky na uklidnění zvířat a antibiotika v levných potravinách – třeba v kuřatech či vepřovém od dodavatelů, kteří nedodržují přísné potravinářské normy. Venkovsky chovaná kuřata na dvorku žijí nejméně 84 dní, zvířata velkochovatelů 35. Při výkrmu kuřecích brojlerů se v Česku nesmějí používat žádné hormony ani antibiotika, ale hlídejte ukrajinskou produkci nebo anonymní kuřecí mleté na „dietní“ hamburgery… Vepřové a hovězí mají ze všech druhů mas nejvíce bílkovin, minerálů a vitaminů: niacin, B6, B12, železo, selen a zinek…
Proti masu ve výživě jde ovšem náš životní styl směřující k nadváze: chronická neuróza, většinou z citově i sexuálně neuspokojeného života, z života v ekonomicky napjatých podmínkách, nutící nás po půlnoci k pudové žravosti v ledničce, sedavá práce a stress, málo pohybu. Kladou se na nás větší nároky, než většina je schopna zvládnout. To je důvod vytváření tukových zásob pro časy horší… A důvod snížené imunity a zvýšeného cholesterolu, který je příčinou ucpání cév, infarktů a mrtvic.
To skutečně Brusel produkuje, taková moudra.
Nemyslím. Neztotožňujte některé politiky v Bruselu s celkovým výsledkem v závazných pravidlech EU. I blbec musí mít v europarlamentu své zástupce, je-li to demokratická instituce. Čili tam musejí být nutně i vyznavači placaté Země, jehovisti a vegani. Co je řečeno, ještě nemusí být vykonáno.
Fotogalerie: - Pryč s Green dealem
Myslíte, že to český občan akceptuje? Není tady skrytá bomba, která může Green Deal zničit?
Další zhovadilé kecy levičáckých ekoblbců politiku Green Dealu nezničí. Stejně jako celou populaci nezničí jehovisté. Kdo hodlá žrát pouze naklíčené obilí, ať tak činí. Vede-li jeho strategie k zdravějšímu životu, povede k větší odolnosti organismu, větší plodnosti a delšímu věku dožití. Tím pádem v darwinistické vylučovací strategii vítězí. To je princip vývoje. Proto nepřežili dinosauři.
Green Deal zničí na stejném principu neschopnost globální konkurence evropských výrob kvůli nesmyslně nastaveným cenám energií a sankce vůči zemím, které suroviny mají za režijní ceny, a přitom jsou prakticky neomezenými a perspektivními odbytišti. Pokud nebudeme soběstační v průmyslu zpracování železa, v cementárenství, sklářství, v základním tepelném zpracování ropy a plynu – frakční destilaci, jsme ztraceni. Nebudeme mít ocel ani na pluhy, ani na zbraně. Pokud jsme si zakázali obchodovat se zeměmi, které mají suroviny, které potřebujeme, jsme idioti. Tlusté roury plynovodů i ropovodů vedou z Východu na Západ. Ne opačně. I když demokracie na Východě je všude s příchutí byzantskou, i když není morální podporovat Putina… I když není morální podporovat arabský vztah k ženám. V byznysu nemá mít morálka místo.
Fotogalerie: - Do Singapuru letounem L 410 NG
Protože jídlo, to je základní životní radost.
Můj dědeček byl jedním z šéfů u Bati. Jako ateista a racionalista říkával vždy: Jím proto, abych žil, nežiju proto, abych žral. Takže jez do polosyta, pij do polopita, a vyjdou ti na dlouho léta…
Apolena Rychlíková se po pražské zemědělské blokádě vyděsila, že když lidé uvidí, že Green Deal opravdu má dopady na jejich životní úroveň, budou se proti němu bouřit a „zneužijí toho populisté“. A řekla, že je s tím něco potřeba dělat. Jenže dá se s tím vůbec něco dělat?
Má Evropa přejít na válečnou ekonomiku, aby se ubránila Rusku?Anketa
Já se nesměju, jenom se usmívám.
Už jsme se dotkli cen energií, které se propisují do všeho. Pavel Tykač vyhrožuje, že zavře uhelné elektrárny, protože kvůli emisním povolenkám se mu prostě nerentují.
Má pravdu. Potenciál spekulací s cenou emisních povolenek naprosto deformuje energetiku. Stejně jako ji deformuje příspěvek na obnovitelné zdroje. Neptáme se po účinnosti spalování uhlí (je přitom nízká), ptáme se po výhodnosti pro majitele elektrárny. Neptáme se po účinnosti solárních panelů ani po jejich životnosti, ale po výhodnosti pobírání dotací. Já bych Tykače zavčas za tyhle kecy znárodnil. A solárním baronům bych ve veřejném zájmu doporučil, aby souhlasili s nevyplácením dotací. Mohlo by je taky přejet auto na prázdné silnici.
Fotogalerie: - Jurečka zatím nepadl
Někdy po roce 2030 uhlí stejně budeme muset odstavovat.
Nemusíme.
Jadernou elektrárnu jen tak nepostavíme.
Můžeme, kdybychom donekonečna nevymýšleli kolo, ale vzali jedno typizované, praxí prověřené řešení. Ale my jsme si nejzkušenější stavitele jaderných elektráren na světě vyloučili ze soutěže a znepřátelili. Dosavadní dva přihlášení budou vymýšlet kolo.
Takže prostě energii budeme muset dovážet, a to za ceny z německé burzy. Dá se tento vývoj vlastně ještě nějak zvrátit?
Začít se v politice chovat ekonomicky racionálně a méně ideologicky. Obchodníků se ptát na kvalitu zboží a ceny, a ne na generovou vyváženost vedení jejich firmy. Dodavatelů elektráren se ptát na termín dodání a bezporuchové realizace, a ne na demokratičnost politiky jejich státu. Stejně jako se světově úspěšné značky módních oděvů neptají na otrockou či dětskou práci v Indonésii.
Fotogalerie: - Lednové zastupitelstvo
Vy vyjadřujete respekt k Andreji Babišovi, nicméně jemu je předhazováno, že „Green Deal odsouhlasil“, myšleno v roce 2019. On se brání, že jen odhlasoval jakousi ideovou deklaraci. Kde je v tomto případě pravda?
Pravdou zůstává, že odsouhlasil. Teď musí vyhrát volby a zavetovat realizaci té blbosti na radě ministrů EU. Snad už si příště podkladové materiály přečte celé, nejen manažerské shrnutí na jednu stránku A4. Dobrá škola vládnutí.
Když se o tom tak bavíme: má tato země vlastně šanci na dobrou ekonomickou budoucnost? Drahé energie prostě budou, kvůli Green Dealu i kvůli německé burze. Potraviny se budou taky zdražovat záměrně...
Pokud přijdeme v laboratořích na katalyzátor, rozkládající bez potřeby proudu vodu na vodík a kyslík za pokojové teploty, vyhráli jsme v loterii pro 21. a 22. století prémii.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
mravní bahno
