Obě země podepsaly v květnu „pakt přátelství“, jehož součástí sice není vojenská aliance, ale jinak je velmi rozsáhlý. Zajímavostí je, že všechny západní noviny ještě den před podpisem ujišťovaly, jak je tato dohoda nepravděpodobná, především kvůli výrazně odlišným představám o ceně dodávaného plynu.
Již několik let přitom byla zřejmá společná averze Ruska a Číny vůči návrhům USA, předkládaným například v Radě bezpečnosti. A když USA uvalily po vypuknutí ukrajinské krize na Rusko jednostranné sankce, vedly obě země k dohodě, zejména na dodávkách plynu. To však podle Wallersteina nemusí znamenat, že si obě země jsou skutečně blízké.
Obě země se nepochybně snaží o restrukturalizaci současného aliančního uspořádání. Jenže zatímco Rusko hledá především dohodu s Německem na spolupráci v Evropě, Čína ve skutečnosti hledá dohodu s USA. Vzájemné poplácávání tak podle něj může být pouhým blufováním.
Německo je ohledně ruské integrace do evropské sféry rozděleno. Na jednu stranu vidí výhodu prakticky neomezené zákaznické základny, garanci energetické potřeby a rovněž možnost spolupodílet se na tvorbě globálního plánu. Tato svým způsobem likvidace NATO by se však neobešla bez opozice doma i v dalších středoevropských zemích. Rusko celkem správně pochopilo, že naznačením čínské alternativy by zastánce tohoto spojenectví mohlo aktivizovat.
Čína naproti tomu vytrvale hledá možnosti, jak v USA investovat a navázat s nimi co nejvýhodnější spolupráci. Výměnou za to by v USA získala loajálního spojence, který by svou silou supervelmoci mohl korigovat její tradiční soky v Asii - Japonsko a Koreu.
Tyto strategické hry se však zcela míjejí s ideologickým uvažováním západního světa. Inteligentním lidem na Západě, především ve velkých firmách, však dochází podstata této hry. Včetně faktu, že klíčovým pro její další vývoj bude, jak se k zájmům Ruska a Číny postaví Německo a USA.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
