Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude smrtelná. Velmi skepticky se k budoucnosti soudržnosti EU vyjádřil politolog Alexander Tomský ve svém posledním komentáři pro idnes.cz: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Do jaké míry hrozí Evropské unii rozpad? Semkne se na pevné jádro, a zvítězí současný trend „více Evropy, více integrace“, anebo převládnou reformní tendence a z EU se stane volnější společenství států, které bude většina jeho členů podporovat více než doposud?
Odpovím nejdřív na poslední otázku. Teď bych preferoval reformu na poněkud volnější společenství států, které bude většina členů podporovat víc než dosud. V dlouhodobějším horizontu nevylučuji návrat k postupné integraci. Ovšem uplatňované evoluční a konsensuální cestou, nikoliv brutálními metodami, používanými současnou bruselskou věrchuškou. Řekl bych, že právě tyto metody vedly k brexitu. Bohužel, má přání, alespoň v současné době, zůstávají nevyslyšena. Uražení bruselští byrokraté se rozhodli pro válcovací metodu. Svolávají „elitní šestku“ zakladatelů, opět oprašují koncepty vícerychlostní Evropy, vydávají silácká prohlášení. To všechno opravdu může vést k rozpadu EU. Osobně si to nepřeju. Nicméně konstatuju, že přijetí projektu EU pro mě byl sňatek z rozumu. Když rozum vyprchá, přestane mít smysl i sňatek. To je, myslím, dilema pro spoustu lidí v Evropě. Apeluji na Brusel – nenechte nás tohle dilema řešit.
Měli bychom rychle přijmout euro, jak nám někteří po Brexitu doporučují?Anketa
Premiér David Cameron prohlásil, že Britové odejdou z Evropské unie až na podzim, tedy až opustí křeslo ministerského předsedy. Vůbec v Anglii po „vystřízlivění“ z výsledku referenda se ozývá dost hlasů, aby se z EU nevystupovalo, nebo ať se lidové hlasování zopakuje. Myslíte si v této souvislosti, že pro Británii existuje podobná cesta zpět do EU?
Velká Británie je hrdá země. Nemyslím, že by tam byla dost silná vůle škemrat, aby jí Evropa přiotevřela zase vrátka. Alespoň v dohledné době ne. Opět platí – do budoucna, evoluční cestou a hledáním oboustranné výhodnosti bych sbližování, nebo určitý stupeň integrace – chcete-li – nevylučoval. Jde jenom o to, kam až se teď posune startovací čára. Opět musím říci – arogance a uražená ješitnost bruselských valcířů, kteří div že nevyhazují britské zástupce za dveře, vytvářejí značný hendikep.
Už teď jsme svědky volání po referendu o vystoupení z EU. Ať už jde o Česko, Slovensko, možná budou o vystoupení usilovat i ve Švédsku, Nizozemsku i Rakousku. Francouzský publicista Yves Mamou poukazuje na zcela reálnou možnost, že po Velké Británii by mohla Evropskou unii opustit v blízké budoucnosti také Francie. Zdůrazňuje, že na rozdíl od Británie by Francouzi hlasoval pro „frexit“ především kvůli migrační krizi. S přihlédnutím k popularitě protievropských či protiimigračních stran, jako jsou Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté, bude se měnit politická mapa? Když ano, tak jakým způsobem, a měly by proevropské strany měnit strategii?
Moment. Proč si myslíte, že v Británii nesehrála hlavní roli také migrační krize? Podle mne sehrála. A pořádnou. Britští mediální analytici rozebírají příčiny úspěchu stoupenců brexitu. Důležitý moment podle některých nastal 48 hodin před hlasováním, když vlivný deník Daily Telegraph přinesl zprávu o obnovení přístupových rozhovorů s Tureckem. Po zrušení víz s touto zemí už můžeme, jak známo, otevřít dveře schengenského prostoru dokořán.
Politická mapa západoevropských zemí se měnit bude. A to přesto, že se mainstreamové anebo tradiční strany snaží nálepkovat strany nové na xenofoby, islamofoby anebo populisty. Osobně největší šance dávám projektu Aliance pro Evropu, který vychází z německé AfD. Je to strana založená respektovanými osobnostmi, kde vidím minimální rizika nějakých extremistických řešení.
Když vezmeme jiný úhel pohledu. Zaznívají také názory, že je v podstatě „dobře“, že Británie zvolila odchod, protože nikdy nepřijala skutečně naplno myšlenku integrace. „Proces bude dlouhodobý. Nakonec z toho možná vyjde jiná, ale paradoxně posílená Evropa,“ věří europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Aneb jak řekl stálý předseda Evropské rady Donald Tusk: „Co tě nezabije, to tě posílí?“
Řekněte panu Zdechovskému, že mám stejný názor. Opatrně sdílím i jeho optimismus. Donald Tusk ale patří k těm, kteří by už neměli říkat vůbec nic a raději by měli balit kufry.
A jako vždy... o peníze jde až v první řadě. Objevují se opět katastrofické scénáře o tom, jak budeme všichni s ohledem na Brexit tratit. Lze tedy udržet Evropskou unii německým motorem v chodu bez silné britské ekonomiky? Neměli bychom zareagovat jako Poláci? „Polsko by mělo urychleně vstoupit do eurozóny,“ šokoval všechny ministr zahraničí Witold Waszczykowski…
Ale prosím vás… jak jsme žili před Unií? Až vychladnou horké hlavy, budou se Velká Británie a zbytek Evropy dohadovat, jak nastavit vztahy, aby to bylo pro oba partnery výhodné. Sousedy si nevybíráš. Nejlogičtější obchodní vztahy jsou právě mezi sousedy. Obě strany budou odstraňovat překážky. A jenom na okraj – včera jsem slyšel v rádiu, že se propadem britské libry výrazně zlevní pro Čechy dovolené na ostrovech. Zamíří tam tedy víc lidí od nás. Britští obchodníci budou ze zvýšeného cestovního ruchu také profitovat.
Psali jsme:
Ředitel Ústavu světových dějin Martin Kovář poukázal před časem na to, že jsme součástí neformálního amerického impéria. „Dnešním evropským lídrům chybí politická odvaha, politický leadership. Dnešní politik? Samý ouřada a žádný Churchill,“ zhodnotil historik. Máme nedostatek politických osobností? Co s tím, co když se místo nových lídrů objeví spíš diktátoři?
Já si nemyslím, že dnešním evropským lídrům chybí odvaha. Průměrní vytvořili systém, který osobnosti „zabíjí“. Trefný je výrok známého izraelského filosofa Dana Schueftana: „Politici typu Churchilla, Roosevelta, de Gaulla nebo Ben Guriona se dnes nemohou dostat na špičku moci, protože dřív nebo později by jim někdo vytkl, že nejsou dostatečně politicky korektní. Samozřejmě, že nebyli. Protože být jedničkou, to znamená být skutečně nekorektní. Politická korektnost je totiž nepřítelem svobodné společnosti. Já ale přesto věřím, že přes politickou korektnost a nálepkování noví lídři vyrostou. Prvního už mají patrně Maďaři – Viktora Orbána.
Předseda vlády David Cameron řekl, že Brexit je hrozbou pro mír v Evropě. Prezident Miloš Zeman ovšem kroutí hlavou nad tím, že by Brexit mohl potěšit ruského prezidenta Vladimira Putina. „Z historického hlediska byla Velká Británie, ale i Německo spojencem. Toto spojenectví dokonce trvá dodnes. Přes halasná prohlášení se potichu dohodl Nord Stream 2... A není důvod, aby končily obchodní vztahy mezi Ruskem a Německem nebo Ruskem a Velkou Británií. Takže Vladimir Putin ani nic neztrácí, ani nezískává,“ předestřel svůj pohled prezident. Jsme nebo nejsme kvůli Brexitu blíž globálnímu konfliktu, nebo jsou úvahy v tomto směru spíše šířením poplašné zprávy?
Výrok Davida Camerona směřuje k jeho voličům. Opravdu nevidím důvod ke konfliktu mezi Británií a Německem či jiným státem EU. Ostatně, Velká Británie zůstává členem NATO. A ruská karta v Brexitu? To mi připadá snad až paranoidní. Za co všechno ten Putin nemůže a kde všude tahá nitky… je to odpoutání pozornosti od skutečné a reálné hrozby současnosti. Tou je Islámský stát a šíření islamistického terorismu téměř po celém světě. Rozumní lidé by spíš než vzájemné půtky přivítali spolupráci vyspělých zemí Evropy i Ameriky, NATO a dalších sil s Ruskem a třeba i s Čínou.
A teď k naší domácí politice. Slyšel jsem, že jste v Parlamentu podal návrh, aby Česká republika uznala genocidu Arménů Turky za 1. světové války stejně jako to v minulých dnech udělal německý Spolkový sněm. Mohl byste nám tuto vaši iniciativu přiblížit?
V úterý jsem skutečně dal návrh na zařazení zvláštního bodu do programu schůze Poslanecké sněmovny. V něm jsem doporučil projednat rezoluci, kterou bychom označili události, při kterých zahynulo 1,5 milionu Arménů, jako genocidu. Před námi už to udělalo asi 20 zemí Evropy. Návrh neprošel o 15 hlasů. Myslím, že je to chyba. Hlavně v souvislosti s přístupovými rozhovory mezi EU a Tureckem. Každopádně hlasování alespoň ukázalo, kdo je kdo. To ovšem není jediná iniciativa, kterou s několika svými kolegy poslanci rozvíjíme. Napříč politickým spektrem vzniká názorová platforma zákonodárců a výrazných osobností pod názvem Obrana evropské kultury a jejích hodnot. Přidávají se k ní poslanci, kteří jsou proti masivní migraci a islamizaci Evropy. Máme záměr dát dohromady výrazné osobnosti s podobnými názory. Spolupráci přislíbil například spisovatel Benjamin Kuras, arabista a muslim Petr Pelikán, bývalý muslim Lukáš Lhoťan, jednáme s publicistou Jefimem Fištejnem, sociologem Petrem Robejškem a dalšími … Naše představa je taková, že bychom na půdě Parlamentu spolu s osobnostmi uspořádali konference na různá témata vztahující se k migraci a šíření islamismu.
Osobnosti jsou ochotny vyjet spolu s poslanci i do regionů. Já sám jsem pozval pány Pelikána, Lhoťana a Kurase do Chebu, Sokolova a Karlových Varů. Besedy s občany měly úspěch. Lidem chybí seriózní informace. My jim je chceme dát a vyplnit prostor, který by jinak připadl zkratkovitým a extremistickým řešením.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
