„Kvůli válce v Libanonu jsme museli žít v Dubaji, ve Francii i dalších zemích,“ uvádí ve svých vzpomínkách muž, který však vzpomíná v dobrém i na Bejrút. Ohledně přizpůsobování se odlišným kulturám říká, že klíčem je snažit se vnímat každou věc a situaci z úhlu pohledu toho druhého. „Neodsuzovat nic a nikoho předtím, než člověk ví, jak je to vlastně doopravdy. Pokud se toho držíte, tak vycházet s ostatními je velmi snadné,“ uvedl.
- Původní text ZDE
Lidé v Česku podle něj například více než v Libanonu dbají na řád, organizaci či větší profesionalitu. „V Libanonu je to však kompenzováno větší loajalitou a proaktivnějším a vůdčím přístupem. To ale někdy může být i na škodu. Je jasné, že různé kultury mají různé přístupy. Řekl bych, že ideál je někde mezi nimi. Nicméně pokud bych se dostal do situace, kdy bych si musel vybrat určitou kulturu, tak české podnikání je mi bližší. Mám rád pořádek, kdy jsou věci více předvídatelné,“ zmínil také Koleilat, který se dle svých slov považuje za Čecha.
I když sám zažil občanskou válku, nemyslí si, že stavba bytů pro imigranty je správnou věcí. „Důležitá je jejich integrace, ne budování oddělených ghett, která by jen nastartovala budoucí problémy a neprospěla by ani imigrantům, ani společnosti jako celku,“ říká.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
