Mazowiecký se také ve velké míře zasloužil o pád komunismu a jako právník stál dlouhá léta po boku polského prezidenta Lecha Walesy. "Snad by někdo řekl, že Walesovi nestál po boku, ale že byl v jeho stínu. Nemyslím si to. Osobní skromnost, intelektuální hloubka a živá víra mu vedle razantního Walesy, který dovedl burcovat davy, velice slušely. Myslím, že ti dva se dobře doplňovali," reagoval na jeho úmrtí kardinál ve svém rozhlasovém pořadu Glosa Dominika Duky na Radiožurnálu.
Duka zmínil také jeho dobré vztahy s Českou republikou. "K naší zemi ho poutala náklonnost, spolupráce s tehdejším disentem i skutečnost dávného setkání s básníkem Janem Zahradníčkem," přiblížil Duka. Po pohřbu Mazowieckého si ale kardinál kladl otázku, zda jsou také Češi schopní být na své dějiny a osobnosti hrdí. Nepřevažuje v nás ona vlastnost, která zlehčuje a je přespříliš kritická?
Hledáme záměrně chyby
"Z pohřbu mi v srdci utkvěl dojem i otázka, zda i my jsme schopni být vděčni osobnostem, které se zasloužily o svobodu našeho národa. Nemohu se ubránit dojmu, že často naše vlastní chyby a selhání se jakoby promítají do hodnocení osobností našeho národa. Hledáme na nich ne velikost, ale také nějaké ty záporné vlastnosti, abychom s ulehčením nemuseli být zas tak příliš vděční," dodává Duka na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ane
