„Jsme teď Česko a Polsko a Maďarsko a Slovensko? Je to tak nyní rozdělené, tyto naše čtyři postkomunistické země? Je to dva plus dva?" Zeptal se moderátor Jakub Železný. „Vypadá to tak a, milí přátelé, doufám, že to tak i zůstane," odvětila režisérka Agnieszka Hollandová. „To je trochu na nás, příští rok," dodal Železný. Stalo se v úterý v Knihovně Václava Havla. Záznam akce se nicméně na Havel Channel nedostal, jak bylo slibováno. ParlamentníListy.cz tam byly a přinášejí některé momenty.
Franz - Kafka spolknul Golema
Na Večer s Agnieszkou Holland do Knihovny Václava Havla se dostali pouze zaregistrovaní zájemci a bylo narváno. Na povídání knihovna zvala slovy: „Evropská kulturní obec si letos připomíná 100. výročí smrti významného pražského německého spisovatele jako Rok Franze Kafky. Je nám velkou ctí, že naše pozvání přijala polská filmová režisérka světového významu Agnieszka Holland, která v těchto dnech natáčí v České republice celovečerní film inspirovaný právě tímto fascinujícím autorem." Večerem prováděl Železný a knihovna na svých stránkách slíbila: „Vážení přátelé, kapacita sálu Knihovny VH byla naplněna, debatu můžete ovšem zhlédnout i ze záznamu, který naleznete na Havel Channel. Děkujeme za pochopení." Havel Channel nabízí sice rozhovor s Hollandovou, ale vedený filmovým kritikem Kamilem Filou a ne záznam večera. Sliby chyby! (Záznam byl zveřejněn až později! Pozn. Red.)
Fotogalerie: - Rajská lávka
Režisérka o Kafkovi mimo jiné řekla: „První předvídal a popsal totalitární režimy... Kafku lze interpretovat jakkoliv... Toho, co se o něm napsalo, je takové množství, že je to něco jako potopa... Když přišla normalizace, tak se Kafka netiskl, protože ho komunisté brali trochu jako Orwella a v podstatě nepřítele... Když přišla Sametová revoluce a kapitalismus, tak se ukázalo, že je Kafka pro Čechy fantastický byznys. Stal se hlavní atrakcí... Pozorovala jsme to po všech těch obchodech se suvenýry. Můžu vám říct, že spolknul Golema a Švejk už vůbec neexistuje. Nikdo na Západě nezná Švejka a o Asii nemluvě. Ještě Krteček..." K tomu Železný poznamenal: „Ten je už čínský, ten už bohužel není úplně náš."
Má Markéta Pekarová Adamová vaši důvěru?Anketa
Film se bude jmenovat asi Franz, jak zaznívá v rozhovoru s Filou, který se nese čistě ve filmovém duchu. Filmaři totiž k filmu přistupují intimněji. Když si prý režisérka uvědomila letošní výročí, byla ráda, že se natáčení o rok zpozdilo, protože tak jeho premiéra nezapadne do výročního kalendáře a příběh se natáčí svobodněji.
Hranice - legalizovaná krutost
Zatím poslední film Hollandové se jmenuje Hranice a v Polsku vzbudil loni vášnivé reakce. Místopředseda tehdejší vlády Jaroslaw Kaczyński jej značil za „ostudný a odpudivý paskvil". V Havlově knihovně k tomu režisérka poznamenala: „Byl to šok a nám filmařům se zdálo, že je to nutný šok, protože jsme v období dějin světa a Evropy, že když se neprobudíme, tak se probudíme do jiného světa, protože bude pozdě. Tehdejší vláda, která zaplaťpánbůh prohrála volby, udělala z filmu terč nenávisti a já se ocitla mezi terčem a vládou." Také vtipně doplnila: „Bylo to chvíli dost nepříjemné, ale pomohlo to k diváckému úspěchu. Nikdo mi nikdy neudělal tak skvělou propagaci jako polská vláda. K nezaplacení. Byly to miliony. Hodnota té reklamy přesáhla rozpočet filmu. Pak jsme se to snažili ,zprovokovat' v jiných zemích, ale už to tak nešlo. Takže film krásně cestuje světem, ale nikde už takový úspěch neměl."
Podle Hollandové polské vládě vadila pravda: „Jsou vlády, co nenávidí pravdu. Nic s tím nemůžete dělat. Jsou alergické na pravdu a někdy se ta alergie projevuje velmi brutálně. Jediný lék na to je, zbavit se té vlády." Železný se pak zeptal, jestli se změnila nálada v Polsku za současné vlády Donalda Tuska. Hollandová na to: „Jsme pořád velmi polarizovaná společnost. Pocit možnosti, že něco závísí na nás, na lidech, kteří nesouhlasí s takovou autoritářskou a propagandistickou vizí světa, je ale k nezaplacení... Na polsko-běloruské hranici se mnohé nezměnilo. EU a migrační politika je stejně bezmocná a utíká se k méně nebo více legalizované krutosti a násilí, jako k jediné možnosti, jak si s tím poradit. Takže nevidím změnu. Změnil se však jazyk. Nemluví se otevřeně rasistickým způsobem..."
Fotogalerie: - Ceny svobody projevu
Jakub Železný se zmínil, že na nedávném summitu premiérů EU jsme viděli českého premiéra Fialu, jak vítá Tuska slovy „ahoj Donalde" s úsměvem a pak slovenského „ahoj Roberte" a maďarského „ahoj Viktore" a byl kritizován, že na ně měl být přísnější a tvrdší. „Co mohl říct? Ty vole, alebo čo?," odvětila tvůrkyně filmu Hranice a pak následovaly reakce zaznamenané na začátku článku. Pak už ale od politiky odešli k životu Hollandové. Třeba hovořili o tom, jak byla na „díře" v ruzyňské věznici a „zprostředkovávala verbální sex" z jedné sousední cely do druhé. A také se věnovali i dalším jejím filmům, kterých natočila - nepočítány seriály, dokumenty a krátkometrážní filmy - ke třicítce.
Pan Jones - korumpovaná média
Ke konci setkání se jí posluchačka zeptala na film Pan Jones. Ten je o britském novináři Garethu Jonesovi, který se za Stalina navzdory úředním orgánům a agentům, kteří ho hlídali, dostal na Ukrajinu zmítanou v letech 1932 až 1933 hladomorem. O tom, co na vlastní oči viděl a zažil, se snažil přesvědčit Británii a svět.
Fotogalerie: - Korunu nedáme
Nejdřív se Hollandové prý téma hladomoru zpracovávat nechtělo, protože se dost dlouho věnovala holokaustu. Ale pak, jak řekla: „Uvědomila jsem si, že je to povinnost. Nacistické zločiny jsou popsané, zločiny komunistické jsou zapomenuté a odpuštěné. Svět o tom v podstatě neví a nechce vědět. A ještě k tomu, když jsem váhala, jestli to mám dělat nebo ne, vyšel výzkum v Rusku, kde se ptali, kdo je největším Rusem. Vyhrál to Josif Stalin. Tak jsem si řekla: ,No, to jsme teda v prdeli'. Stačí ještě, aby podobný výzkum v Německu vyhrál Adolf Hitler a jsme zpět tam, kde jsme začali."
Posléze ještě polská režisérka Agnieszka Hollandová dodala: „Je to taky film o médiích. Zdálo se mi, že je velmi aktuální, protože se naše země stávají stále více polarizované, což platí i o médiích. Fakta už nehrají roli. Určitým způsobem, a to se týká nejen parafašistických a totalitní režimy podporujících, ale i demokratických médií, že nehledají pravdu, ale to, co je výhodné. Film ukazuje člověka, který tomu nechce podlehnout. V okamžiku, když jsou média korumpována, politici zbabělí a společnost lhostejná, tak demokracie nemůže přežít..."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
outrata
