Poukazuje na to, že turecký prezident Erdogan zajistil Daeši podporu a umožnil mu takřka volně využívat turecké území kvůli vytouženému svržení Asadova režimu v Sýrii. To ale platilo jen do konce loňského roku. Od té doby vede válku i proti teroristům z Daeše, zkouší vydírat Evropskou unii „migrační zbraní“, vzpírá se Spojeným státům kvůli jejich podpoře Kurdům, a třeba jen pár hodin před nedávným summitem NATO naznačil, že by mohl vpustit „nově spřátelené“ ruské letectvo do Incirliku, čili fakticky Západu pohrozil, že Rusové budou moci startovat z letiště ve členském státu NATO.
Erdogan je mistrem ve vytváření davů nepřátel
Z tohoto pohledu pokus o vojenský puč vlastně ani nemusí být žádným velkým překvapením. „Turecký prezident se totiž ve vytváření davů nepřátel na všech stranách stal nezpochybnitelným mistrem. Otázkou nicméně zůstává, proč pokus o převrat v členském státu NATO, k němuž se například v amerických médiích vyzývá už delší dobu, přišel zrovna nyní,“ píše Spencerová.
Nad pučem visí spousta otazníků
Spoustu otázek podle ní vyvolává i samotný pokus o vojenský převrat. Pučisté – převážně z řad vojenského letectva a vojenské policie – měli například v plánu útok na Erdoganovo sídlo v letovisku Marmaris, ale prezident odtud oproti předpokladům odjel předčasně.
Následovalo Erdoganovo prohlášení, že puč byl „darem od Boha, neboť mu dává důvod k očistě armády“. Na mysl se podle Spencerové nutně vkrádají úvahy o operaci pod falešnou vlajkou nebo alespoň o puči, o němž Ankara věděla dopředu a nechala ho „trochu“ rozvinout, aby získala záminku k další konsolidaci moci a následným represím proti svým odpůrcům.
Pochybnosti prý vyvolává i skutečnost, že puč se sice halil do kemalovských hesel, ale neměl jasného vůdce. Chyběla mu rovněž – například ve srovnání s počátkem války v Sýrii – jakákoli podpora ze zahraničí. „A co je nejpodivnější – ve srovnání s často skloňovaným vojenským pučem v Egyptě – mu zcela chyběla podpora veřejnosti. Naopak, stále více zpráv naznačuje, že se lidé v ulicích pučistům vzepřeli. Před třemi lety se proti Erdoganovi v ulicích postavily stovky tisíc lidí, dnes snad nikdo…,“ podotýká Spencerová.
Pokud odmítneme spekulace o „false flag“ operaci, tak se analytička ptá, zda to byl opravdu jen neuvěřitelně špatně připravený puč, jehož prostí účastníci si prý mysleli, že je to jen cvičení, nebo faktický obraz reálných schopností turecké armády, která po letech čistek ztratila svou někdejší moc i schopnosti?
Chaos v Turecku by měl zdrcující dopad na Evropu
Spencerová si všímá i toho, že turecká vláda odpojila elektřinu americké letecké základně v Incirliku.
Připouští, že destabilizace Turecka by mohla mít zdrcující dopad nejen na Blízký východ, ale i na Evropu, přičemž případný chaos v zemi na hranicích mezi Evropou a Asii by ze všeho nejvíc prospěl hlavně Daeši a dalším teroristickým organizacím, jimž se právě v chaosu a bezvládí daří nejlépe.
„Je už jen ironií osudu, že zatímco lze potlačení puče opravdu obecně považovat za ‚vítězství demokracie‘, pro zbytky demokracie v Turecku je to spíš rána z milosti,“ uzavírá Tereza Spencerová své zamyšlení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
