Arménské protesty vede hnutí „Ne krádeži“, které ale nemá mít spojitost s politickou opozicí v zemi. Hlavním požadavkem protestů je zrušení „nezákonného zvýšení cen“ a protesty mají mírný charakter. Neformálnost a spontánnost protestů podtrhuje i fakt, že nemají žádné lídry. Kritizované tarify mají stoupnout od 1. srpna o 16 %, což bude mít další ekonomické důsledky, včetně zvýšení cen na základní životní potřeby v zemi. Nejedná se o první zvýšení cen, ale zdaleka o nejvyšší během série zvyšování cen v posledních letech. V zemi, kde je každý šestý obyvatel chudý a která se potýká s ekonomickými problémy a nezaměstnaností, nejde o žádnou maličkost.
Vláda reagovala na demonstrace emocionálně použitím síly a včera se pokusila rozehnat protestující pomocí vodních děl, došlo také k zatýkání více než 200 lidí a na zranění asi 23 lidí. Protesty se nyní konají na prospektu maršála Bagramjana, kde jsou v daný moment místo policejního kordonu zátarasy a počet policistů se na místě snížil. Demonstranti se odtud odmítli přesunout na náměstí Svobody. Násilné řešení obsahuje řadu rizik i proto, že před několika lety, v roce 2008, vedlo použití síly proti demonstrantům k tragické smrti více než 10 lidí.
Arménský „Majdan“?
Sociální charakter protestů má širší souvislosti, které ale musejí dělat vrásky Jerevanu, Moskvě a koneckonců i Bruselu, který stejně jako Washington vyjádřil svoje „znepokojení“. Nicméně mluvit o nové „barevné revoluci“ se zdá být v daný moment předčasné. Rusko kontroluje 80 % energetického průmyslu, takže zdražování v zemi padá na hlavy ruských firem. Tato situace, stejně jako „přestěhování“ ruské ekonomické krize do Arménie, staví do špatného světla eurasijský integrační projekt, jehož součástí se Arménie stala, aniž by se ale vzdala další spolupráce s EU. V zemi jsou častější hlasy, které spojují zhoršující se ekonomickou situaci země s eurasijskou integrací a (ne)výhodami, které má Arménii přinést.
Arménská vláda nyní stojí před otázkou, jestli se pokusí tento sociální problém řešit dialogem a najít kompromis (včetně intervence Moskvy do cen energii) a také zda se protestů neujme politická opozice či nějaká „třetí síla“, která by eventuálně mohla protesty předefinovat podle „ukrajinského scénáře“ ze sociálních na protivládní. Podle zpráv se při protestech načas objevily také ukrajinské vlajky a vlajky Evropské unie, které byly ale později odstraněny. Složení demonstrantů je ideologicky pestré, ale má se jednat o mladé lidi do 30 let, vesměs představitele středních vrstev s přístupem do sociálních sítí.
Proti arménské verzi „ukrajinského scénáře“ mluví některé pozice politické opozice, která je na protestech nepřítomná. Ve srovnání s Ukrajinou opozice hlasovala pro integraci Arménie do Eurasijské unie. Vedle toho se v Arménii v minulosti dařilo naleznout politické kompromisy lépe než na Ukrajině. Nicméně politická opozice už o sobě nechala slyšet, když na protest proti policejnímu zásahu s vodními děly opustila v úterý lavice při jednání parlamentu.
Nervozita v Moskvě
Moskva situaci sleduje s jistou nervozitou, která se už odrazila ve vyjádřeních některých ruských politiků, kteří mluvili o „barevné revoluci“ či o počátcích státního převratu. Nicméně ruští odborníci s politiky nesouhlasí. Politolog Andrej Arešev odmítl , že by se jednalo o „barevnou revoluci“ a protesty zhodnotil jako sociální a bez transformativních požadavků. Pokračování protestů je podle něj možné očekávat i proto, že mají zcela reálný sociální podtext. Řekl ale také, že existuje možnost, že by pokračující protesty mohly být zmanipulovány protirusky.
„Ukrajinský scénář“ v Arménii je značně riskantní, což si uvědomují i sami Arménci. Jednalo by se tak o další destabilizovanou zemi v postsovětském prostoru, takže by se dalo mluvit o jeho celkovém kolapsu s těžko odhadnutelnými důsledky. Velmi ožehavou by se znovu stala otázka Náhorního Karabachu, jednoho z dalších zmražených postsovětských konfliktů mezi Arménií a Ázerbájdžánem, což by mohlo potenciálně vést k dalšímu válečnému konfliktu. Je tak celkem jasné, že Jerevan (a také Moskva) mají eminentní zájem na smírném vyřešení problému.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
