Dluhy, problémy s dětmi, sociální šatník…
Oblastní charita v Mostě, která pomáhá lidem v těžkých životních situacích, sídlí dlouhodobě v ulici Františka Malíka 956/16a, na sídlišti takzvaných „sedmistovek“, které již také spadají mezi sociálně vyloučené lokality.
Tento týden zde slavnostně zahájila provoz jako Centrum sociální pomoci, které má potřebným lidem poskytnout vlídnější a modernější zázemí. Komfortní zázemí získala pečovatelská služba, asistenční služba, pracovníci terénních programů a odborní sociální poradci. Veřejnost sem chodí mimo jiné kvůli sociálnímu šatníku, protidluhovému poradenství, rodičovským potížím s dětmi nebo v případě ztráty bydlení nebo práce. Díky přestavbě mohla k dosavadním službám a zázemí charitních pracovníků přibýt ještě jedna pomoc, a to sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi „Rozmarýnek“, která se do Centra sociální pomoci částečně přesunula z objektu v ulici Petra Jilemnického.
Nemilé věci nás ještě čekají
„My moc dobře víme, co by nám v Mostě vyvstalo za obrovské problémy, kdyby neziskové organizace jako tato nedělaly svou práci pro zdejší obyvatele,“ zdůraznila při čtvrtečním slavnostním otevření prostor Markéta Stará, náměstkyně primátora města Mostu, a dodala:
„Neziskové organizace to nemají vůbec jednoduché. Víme, že do konce roku nás čekají nemilé věci, protože jim chybí prostředky na dofinancování svých sociálních služeb. Budeme se snažit fungovat a pomoci jim, aby nám tato nezisková organizace nezanikla, protože si nesmírně vážíme práce, kterou pro mostecké klienty dělají.“
Fotogalerie: - Centrum sociální pomoci v Mostě
Podle litoměřického biskupa Jana Baxanta, který osobně dorazil, nikdy na tomto světě nedosáhneme stavu, kdy se všichni budou mít stejně dobře. „Neustále budou existovat nějaké rozdíly. Proto je důležité, aby je sociální instituce pomáhaly trochu srovnávat. Nikoli odstraňovat – to úplně nejde, ale lze napomáhat tomu, aby propasti mezi lidmi nebyly tak veliké,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz.
Přestřihávání pásky v nově zrekonstruovaném Centru sociální pomoci v Mostě se ujali biskup Jan Baxant a ředitelka Oblastní charity v Mostě Eva Čenkovičová.
Za nezodpovědným rozhodováním lidí, kteří se často dostanou do nepříznivé situace, podle jeho slov stojí svoboda, která jim poskytuje dobrovolné rozhodování o způsobu života. Je proto dobře, že charitní organizace jsou připraveny pomáhat i přesto, že někdo využil práva nepracovat, těžko shání zaměstnání, je nemocný nebo handicapovaný.
„Cílem bylo zlepšit zázemí pro práci s klienty, kteří se nacházejí v nepříznivé sociální situaci. Ráda bych, aby se v tomto ‚novém domě‘ přítomní zastavili, potěšili se z něj a prožili příjemné chvíle,“ řekla Eva Čenkovičová, ředitelka Oblastní charity v Mostě.
Dvě slova, aby tu něco zůstalo pro naše nástupce
Budovu, která získala nový kabát i vybavení, měla charita nejdříve v nájmu, od města ji odkoupila v roce 2016. Na rekonstrukci domu byla v roce 2017 schválena dotace z programu IROP, v dubnu 2018 se s pracemi započalo a nyní od května je objekt opět v plném provozu.
Přestavbu domu by nebylo možné financovat mimo jiné bez spoluúčasti německých podporovatelů a přátel, kteří do Mostu zavítali v hojném počtu. „Celkové náklady dosáhly kolem 10,5 milionu korun. Z toho zhruba 74 procent putuje ze strukturálních fondů EU, 18 procent zafinancovala německá nadace římskokatolické církve Renovabis, na zbytku se podílel Fond Ústeckého kraje,“ upřesnila financování ředitelka Čenkovičová.
„Při přemýšlení nad smyslem tohoto díla mě napadala dvě slova: pomáhat a spolupráce. Charita jako sociální křesťanské zařízení má pomáhat těm, kteří to potřebují. A aby mohli pracovníci naplnit tento ušlechtilý úkol, nutně všichni vzájemně musejí a musíme spolupracovat,“ řekl v rámci svého proslovu Jan Baxant. Už dlouho prý neviděl tak krásné společenství lidí, jako vidí zde: „Vidím ve vašich očích právě to, že chcete pomáhat a že chcete společně pracovat, vytvořit krásné dílo, aby zůstalo pro naše nástupce. Kde existuje takové společenství s takovým posláním a ochotou ke spolupráci, to by bylo, aby takovému společenství lidí Pán Bůh nežehnal. Žehná! A to mým prostřednictvím. Je to pro mě velká čest,“ promluvil nejen směrem k charitním zaměstnancům katolický duchovní, než místu požehnal.
Svoboda neznamená odstranění nerovností
I když je 30 let po revoluci, bude mít podle biskupa Baxanta Charita pořád co dělat. „S větší svobodou je totiž spojeno i to, že se lidé rozhodují o svém stylu života, který je možná někdy pro druhé obtížný nebo náročný, Například se rozhodují pro to – a mají na to právo – že nebudou pracovat. Bohudíky jsou tu charitní pracovníci, kteří bez ohledu na tato nezodpovědná rozhodnutí svobodných lidí reagují tím, že jim přes to všechno pomáhají. Ať jde o někoho, kdo nechce, nebo nemůže sehnat práci, má nemoci, je handicapovaný a podobně,“ vyjádřil se pro ParlamentníListy.cz po ukončení oficiální části oslav a symbolickém přestřižení pásky.
„Neustále kolem nás budou potřební lidé. I kdyby byli zahrnuti vším možným, pořád budou mít nějaké nedostatky. Jsme ve stádiu cesty, nejsme ještě u cíle. Cíl je vždy lákavější než cesta, i když může být idealizován. S vyšším cílem se člověk také mění,“ uvedl závěrem.
Oblastní charita v Mostě je nestátní církevní organizace, v Mostě působí od roku 2000. Příští rok si tedy připomene dvacet let existence. Kromě statutárního města působí také v Janově, kde zřídila komunitní centrum, dále například v Oseku nebo Duchcově. Terénní služby poskytuje i v dalších městech mimo okres, kupříkladu v Podbořanech, nebo dokonce v Libereckém kraji. V současné době realizuje 11 sociálních služeb, které spadají pod působnost zákona o sociálních službách, a to celkem na 22 místech dvou krajů.
Podle projektového záměru přestavba a moderní vybavení „Centra sociálního pomoci“ přispívá k dosažení cíle Strategie Evropa 2020 v oblasti boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení a k dosažení národního cíle zachování počtu osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením na úrovni roku 2008.
Psali jsme:
-635006602149275864.JPG&id=10855)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
