U dobře míněné rady nestahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, je problém v tom, že nikdy s jistotou nevíme, jak daleko je brod. Je pravděpodobné, že nás krize zastihne nepřipravené, přestože víme, že příchod krize není jenom možný, ale že je jistý. Energetici například už dlouho varují, že u blackoutu otázka nestojí „zda“, ale „kdy“.
K pesimismu jsou solidní důvody. Předně je zde fatalismus ekonomického cyklu, kdy se považuje za samozřejmé, že společnost na svém vrcholu kolabuje, aby se propadla někam, odkud může znovu růst. A pak zde nově máme zelené náboženství, které ignoruje fyziku. Bez masivních investic do elektrických rozvodů se elektromobily a tepelná čerpadla stávají brzdou pokroku. V Německu již pokusem omylem zjistili, že čím více se k síti připojí automobilů, tím méně zbude elektřiny pro lidi.
Psali jsme:
Který z předních lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Jelikož vše souvisí se vším, můžeme předpokládat, že pokles reálné ekonomiky bude provázen poklesem životní úrovně. Bude ubývat lidí, kteří něco reálně vytvářejí. Logicky by ve společnosti měla růst frustrace, nespokojenost, živená rostoucí nezaměstnaností, snižováním příjmů a všeobecným pocitem, že dobře už bylo. Že by se tedy brod naopak přibližoval?
Historická zkušenost s prognózami říká, že se pokaždé stane něco, s čím prognostici nepočítali. Temné prognózy, pravda, působí reálněji než růžové sny, ale i katastrofické scénáře běžně selhávají. Nikdy neodhadneme, jak zafunguje lidský faktor. Prognostik staví na historii a je ovlivněn vlastní životní zkušeností. Pokud jde ale o budoucnost, je v posledku odkázán na nespolehlivou křišťálovou kouli.
Generace, kterým patří budoucnost, už nemají žádnou zkušenost se světem, ve kterém se budoucnost centrálně plánovala a ve které se nepočítalo s krizí z nadvýroby, jednoduše proto, že se místo konkurenčního soutěžení plnil plán. Ke slovu přicházejí generace, které mají zkušenost se světem, ve kterém se vlastnictví netvoří budováním, nýbrž privatizací. Do hlavy jim nevidíme, ale dá se tušit, že jim práce nic neříká. A je docela dobře možné, že než by dřeli, raději se budou uskromňovat.
Brod tedy možná bude o cosi dál s příchodem generací, které než by hromadily majetek, raději ho budou sdílet. Už dnes slýcháme o mladých, kteří před automobilem upřednostňují kolo, kvůli uhlíkové stopě preferují konzumaci hmyzu, a než se rozvalovat v příměstských satelitech, volí raději garsonku anebo zůstávají bydlet u rodičů. Pokud jim to zelené náboženství vydrží, obejdou se nejen bez fyziky, ale ideálně také bez dětí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Hoffman
taka
