„Tahle děsivá válka, která zničila Sýrii, nemá žádné jednoduché řešení. Ze dvaadvaceti milionů lidí jsou čtyři miliony uprchlíků a dalších sedm milionů přišlo o domov,“ říká Cockburn, který nedávno byl na severovýchodě Sýrie ve městě Kobani. Kurdy kontrolované a zcela rozbombardované město popsal jako „Stalingrad po boji“.
I přesto, že se podařilo vyhnat Islámský stát z mnoha vesnic, místní mají příliš velký strach, než aby se do svých domovů vrátili. „A Syřané mají důvod mít strach. Vědí, že co se na bojišti stane dnes, může být zítra úplně naopak. V současnosti je tato válka toxický mix půl tuctu různých konfrontací a krizí, jichž se účastní jak místní, tak zahraniční hráči,“ vysvětluje Cockburn a dodává, že proti sobě stojí Asad a lidové povstání, šíité proti sunnitům, Kurdové proti Arabům a Turkům, Irán proti Saúdské Arábii, Rusko proti USA a Islámský stát proti všem.
A doposud žádná strana neměla reálnou šanci porazit ostatní. Což se s příchodem Ruska změnilo. Cockburn se odvolává na prohlášení Baracka Obamy, že nechce ze syrského konfiktu vytvořit zástupnou válku mezi USA a Ruskem. „Jenže studená válka mezi Ruskem a USA a celosvětové soupeření, které ji doprovázelo, s sebou nesly mnoho výhod,“ připomíná Cockburn a vysvětluje, že tehdy se krize řešily okamžitě, jelikož se obě strany bály, že by je mohli jejich nepřátelé využít proti nim, a snažily se mít neustále všechno pod kontrolou.
„Tato světová rovnováha skončila s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 a pro Blízký východ a severní Afriku to znamenalo více válek. V současnosti tam zuří osm ozbrojených konfliktů včetně Pákistánu a Nigérie,“ říká Cockburn, podle kterého se Západ bez řádné nepřátelské velmoci přestává zajímat, co se stane po svržení vlád v zemích, jako je Libye či Irák. „Entuziasmus se kterým David Cameron a Nicolas Sarkozy svrhli Muammara Kaddáfího kontrastuje s jejich lhostejností vůči následnému libyjskému propadu do zločinné anarchie,“ popisuje Cockburn.
Rusko tak svým zásahem může jak udržet Asada u vlády, tak i jeho způsob vládnutí určitým způsobem korigovat. Západní snahy rámovat celý konflikt jako otázku svržení syrského prezidenta považuje Cockburn za absurdní. Pokud by k tomu došlo, buď by to znamenalo rozpad Sýrie, tak jako tomu je v Libyi nebo v Iráku, nebo by to nemělo žádný efekt, „jelikož účastníci syrské občanské války by prostě jen bojovali dál“.
Podle něj je ale důležité zmínit, že z toho, jak o konfliktu mluví Barack Obama, je vidět, že mu zcela nerozumí. Sýrie je v Cockburnových očích jen další součástí velkého konfliktu mezi šíity a sunnity a mír se do země může vrátit jedině s porážkou Islámského státu. K tomu však rozhodně americké snahy nepomáhají. Přestože USA podnikají nálety, vliv ISIS se dále šíří.
Hlavní problém však spočívá v tom, že všechny jednotlivé konflikty a krize jsou velmi propletené. Místní aktéry jako Turecko, Írán či Saúdskou Arábii nezajímá, jestli dojde k absolutnímu zničení Sýrie a jediný, kdo je může dotlačit ke kompromisům, je právě Rusko a USA. A ti se musí do konfliktu zapojit naplno. Jinak se jej ujmou „tyto regionální síly se svými sektářskými a etnickými agendami“. Konce války v Sýrii se dobereme jedině tak, že se podaří všechny strany přesvědčit, že „nemohou vyhrát, ale mohou přežít“. Protože jedině Rusko a USA jsou země, které mají dostatek prostředků na to, aby dotlačily k dohodě i všechny ostatní.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
