Jen blb a srab se tlemí. Komunista vzpomíná na Ransdorfa a naznačuje, že se Švýcarskem to bylo úplně jinak

25.01.2016 7:41

Historik a zahraničněpolitický expert KSČM Josef Skála zaslal ParlamentnímListům.cz svůj komentář k úmrtí komunistického europoslance Miloslava Ransdorfa.

Jen blb a srab se tlemí. Komunista vzpomíná na Ransdorfa a naznačuje, že se Švýcarskem to bylo úplně jinak
Foto: red
Popisek: PhDr. Josef Skála, CSc. (KSČM)

Skála je u komunistické strany již od roku 1970. V letech 2009–2010 byl dokonce místopředsedou KSČM pro oblast regionální a komunální politiky a občanského sektoru. Ve straně podle Wikipedie.cz platí za zástupce ultrakonzervativního křídla a tradicionalistu, patří rovněž mezi odpůrce současného vedení. 

Za Mílou Ransdorfem 

Míla byl renesanční duše. Unikátně sečtělá. S fenomenální pamětí. Panoramatickou optikou. Neposednou invencí. Nezkrotným hladem po poznání. Plocha, nad níž mu kručel hlavou, byla gigantická.

České levici vracel kredit od chvíle, kdy jí cukli kobercem. Za „zrady vzdělanců“ to uměly jen ocelové nervy. Rivalům naháněl husí kůži. Tím víc jim ležel v žaludku. Kritikou zvěrstev proti Sýrii a východní Ukrajině. Rusofobních druhohor. Rektálního alpinismu opačným směrem. Semtexu, kladeného pod evropskou civilizaci. I spousty jiných darebáctví.    

Z kopanců, jež za to schytával, trčela frivolní ubohost. Upíraly mu právě to, co ho zdobilo – nepodplatitelnost a inteligenci. Tím víc ho to zraňovalo. Motiv bil do očí. Těm, komu házel rukavici, se hroutí svět. Nač sáhnou, končí vždy opačně, než jak zněl slib.   

Spustili preventivní údery. Ne na nohy. Rovnou na hlavy. Na ty, co hodně ví. Pro něž je pravda vektor – řečeno Mílovým bonmotem. Azimut, z nějž chlap neuhne.

Knih napsal celý stoh. Dvě ještě nevyšly. Prvá z nich míří na křižovatku, která se blíží. Ke zdrojům humánní racionality, co to nesmí vzdát. Druhá je o rozcestí, kterým už dějiny procválaly. O politických procesech, které je provázely. Míla je zmapoval do kapilár, jež panstvo tutlá. Objevil fakta, která si nedá za rámeček. Spadne mu hřeben. O to víc získá levice, která ví, co chce.

Míla už dopisoval i jiný titul. O „myšlenkovém dobrodružství marxismu“.  Genezi jeho témat. Galerii jeho osvícených hlav. Některé fragmenty už máme. Jiné uvízly v Mílově počítači. Nudit nebudou ani odpůrce. I když je nedotáhl až do konce.

O nepraktickém trdlu – natož o Mílově lakotě – není ani kauza, za niž ho ignoranti vláčeli naposled. Miliard s rodokmenem, co vydá na antické drama. Míla si nekryl záda ani tentokrát. Takové kuráži se tlemí jen blb a srab.     

Byla to „přirozená smrt“? Už v dvaašedesáti? Proti tankerům žluči? Lakoty, již Míla praštil přes prsty? Komisař Vacátko by ty otazníky neskartoval.  

Kdo míval z Míly mindrák, mýlí se i nad rakví. Drtil je díky, a ne navzdory tomu, čím byl. Marxismus není sprosté slovo. Ani muzeální inventář. Míla mu bude chybět. Partu, co jeho krédu tiskne parte, čeká blamáž. Na to může vzít jed.   

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vef

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Mladí si myslí, že všechno zachránili Američané“. Plzeňský památník obětí války se smutným osudem

21:38 „Mladí si myslí, že všechno zachránili Američané“. Plzeňský památník obětí války se smutným osudem

Zrezivělý památník; víc, než se na pohled zdá. Jména škodováckých obětí druhé světové války po necel…