Exministr financí Miroslav Kalousek prý teoreticky mohl přijít do kontaktu s komunistickou státní bezpečností jakožto někdejší člen strany Národní fronty. A pokud už tvrdí, že Fajád působil mimo jiné i na Ukrajině v časech proruské vlády, Schneider připomíná, že Fajád působil ve stejných strukturách i za prozápadní vlády, takže by Kalousek vlastně mohl tvrdit, že je Pelikán i americkým agentem.
Podle Schneidera stojí za pozornost, že v TOP 09 najdeme i europoslance Jaromíra Štětinu, jenž s StB spolupracoval. Podle Schneidera se k tomu zavázal podpisem učiněným v zahraničí. „Již byla řeč o dobrovolném agentovi Štětinovi, který 19. dubna 1977 (téhož dne, kdy podepsal spolupráci s StB) udal jména šesti svých spolupracovníků, kteří mohli přinést a rozmnožovat na jeho pracovišti protistátní písemnost. Tehdy to byl dost nebezpečný ‚bonz‘, například disident Jiří Chmel dostal 18 měsíců natvrdo jen za to, že u něho doma na večírku lidé podepisovali Chartu77,“ napsal analytik.
„V agresivních atacích proti Rusku se ale splachovací Štětina často objevuje v čele pelotonu těch nejsnaživějších, a když bývá vystřídán, pak nějakým podobným kalibrem. Třeba Kalouskem. Ale v čem je pointa? Celý tento spektákl totiž v prostředí normálně uvažujících lidí neodvratně vede k totální diskreditaci v podstatě jakéhokoliv, i sebeserióznějšího protiruského diskurzu. A jestli se tak stane, v čí prospěch to asi bude?“ ptá se dál analytik.
Přidal příklad někdejšího agenta CIA Jamese Jesuse Angeltona, který hledal mezi lety 1954 až 1974 ruské agenty. A spoustě lidí tím zničil život. Bylo jich tolik, že tím tehdy Rusku velmi posloužil, protože očernil i loajální agenty. Schneider se v této souvislosti ptá, zda pánové Štětina či Kalousek neplní vlastně tutéž úlohu?
Když se to provalilo, další dvě desítky let se lidé báli ukázat v CIA na údajné agenty. A někteří z nich, kteří ve službě opravdu působili, pak napáchali mnoho škod. Když někdo označil člověka za ruského špiona, málem skončil v blázinci. Angelton totiž v blázinci opravdu skončil.
„Člověk aby se pak styděl pronést cosi analyticky kritického na adresu Ruska, aby nebyl automaticky přiřazen k těmto pošukům. Celé to protiruské běsnění vykazuje tolik nenormálností, až se člověk začíná ptát, jestli právě toto navýsost trapné a kontraproduktivní vyznění vlastně není tou skutečnou pointou,“ uzavřel Schneider.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
