Už delší dobu se mezi novináři a veřejností diskutuje o tom, kam až sahají práva novináře na způsoby získávání informací. „Tedy kde jsou etické profesní meze toho, kdy se smí porušit určité zaběhané pravidlo, například použít sledovací techniku či odposlechy nakoupené většinou od orgánů činných v trestním řízení. To jsme ostatně viděli, když jsme v přímém přenosu sledovali pád Petra Nečase, který byl provázen médii často zveřejněnými záznamy z jeho telefonátů s Janou Nagyovou, později Nečasovou. Na tom se velice vytvářelo veřejné mínění a podle toho se i celá ta věc posuzovala, ačkoli do dneška není uzavřena z hlediska právního. Přitom veřejnost si už díky tomu mediálnímu snažení vytvořila svůj názor. To jsme tehdy mnozí odsuzovali jako velmi špatné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
A rovněž jako porušení zákona na obou stranách. „Protože zákon porušili jak ti, kdo prodali ty nahrávky, to znamená policisté nebo úředníci státního zastupitelství či soudu, tak novináři, kteří je zveřejňovali, ačkoli věděli, že jsou získané protizákonně. To byla kauza, která zahýbala tehdejší českou politikou. Dnes jsme svědky kauzy, která sice nezahýbala českou politikou, ale opět nám připomíná jisté meze novinářského chování. Jedná se o to, že televize Nova odvysílala záznam části projednávání soudu s Dominikem Ferim i vyhlášení rozsudku, čímž podle Úřadu pro ochranu osobních údajů ohrozila integritu tří poškozených, které byly u soudu v rolích svědkyň. To, že televize Nova překročila jasný zákaz soudkyně, která nepovolila mediální přenosy ze soudní síně, je zcela patrné a není o tom žádného sporu,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Vysmátý Feri u soudu
Nova nejen za hranicí nevkusu a trapnosti, ale i zákona
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Ale to, co provedla televize při zpravodajství o Feriho kauze, je dle něj už nejen za hranicí nevkusu a trapnosti, ale i za mezí zákona. „Protože slovo soudkyně v daném případě znamená téměř tolik, co zákon. Televize Nova tedy čelí vyšetřování úřadu, ze kterého pro ni mohou vyplynout až milionové pokuty. A já si myslím, že je to tak správně, protože pokud nejsme schopni si uvědomit sami od sebe hranici, za kterou jako profesionálové v žurnalistice můžeme, nebo nemůžeme jít, tak v té profesi nemáme co dělat. Protože pak to absolutně snižuje naši důvěryhodnost a říká to o nás, že to celé děláme jenom pro senzaci a pro peníze. A to je nepatřičné vzhledem ke společenské odpovědnosti žurnalistické profese,“ poukazuje mediální odborník.
Generální inspekce se dopouští protiprávního jednání
Další novinářská kauza tohoto týdne tak trochu připomíná inverzní model případu, o němž byla právě řeč. „V této kauze se rozjelo vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů vůči Jaroslavu Kmentovi z magazínu Reportér, který zveřejnil investigativní reportáž o dění v Institutu klinické a experimentální medicíny, tedy IKEM, v Praze. Pokusil jsem se těmi doklady probrat, ale to dění je velmi nejasné. Z toho, co napsal pan Kmenta, vyplývá, že o vzájemný souboj dvou mocenských skupin: bývalého přednosty Kardiocentra IKEM Jana Pirka a stávajícího ředitele Michala Stiborka, respektive už dnes také bývalého, protože rezignoval poté, co o něm média napsala, že má jakýsi vedlejší lichvářský byznys. Je to hodně zamotaná a spletitá kauza, která zaslouží rozpletení v gesci orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, posléze státního zastupitelství a soudu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
Má jít o majetkovou trestnou činnost a nekalé obchody
Může se to zdát divné, když by novinář měl být jistě schopen zodpovědět otázky po původu zdrojů, o čemž se vede spor o právo na ochranu zdroje. „Myslím si, že Kmenta s tímto argumentem určitě vystoupí v dalším pokračování děje, ale fakt je ten, že GIBS neměl co oslovovat přímo Kmentu, ale měl oslovovat vydavatele Reportéra. To je pochybení velice třaskavé a svádí k možnosti vyslovovat kolem toho různé spekulativní teorie. To Kmenta i naznačuje v rozhovoru pro iRozhlas, že tam nějaké angažmá nějakých lidí od bezpečnostních sborů bylo, avšak že se to GIBS snaží ututlat a zamést pod koberec. Proto vlastně celou tu věc šetří GIBS, a ne státní zastupitelství nebo běžná policie, protože jinak se zdá, že tam šlo o majetkovou trestnou činnost a nějaké obchody ne příliš kalé podoby. Bezpečnostní aspekt z toho popisu vůbec nevyplývá,“ tvrdí Petr Žantovský.
Otázka z mediálně-etického hlediska je taková, zda měl Jaroslav Kmenta právo odmítnout vydat ty dokumenty. „Měl, protože byl vyzván v rozporu se zákonem. Má pan Kmenta právo utajovat své zdroje informací? K tomu bych se byl schopen vyjádřit až ve chvíli, kdy by ty informace byly na stole a kdy by ten případ byl před uzavřením a bylo zjevné, o čem přesně je. Protože právo na ochranu zdroje se vztahuje, jak víme, pouze tam, kde se ochraňuje bezpečnost zdroje. Například v případech organizovaného zločinu, kde může být zdroj informací ohrožen na životě nebo vystaven jiné újmě, tak má novinář právo tento zdroj utajit. Je to eticky vždy sporné, protože kdybychom žili v ideálním státě, tak si řekneme, že policie, která to chce přece poctivě vyšetřit, má právo získat všechny informace, aby to mohla řádně vyšetřit a nedopustila se chyby nebo nedala podnět k justičnímu omylu,“ poznamenává mediální odborník.
Fotogalerie: - Příště Přísaha
V kauze jsou zapleteni poradce předsedy vlády i senátor
Nicméně připomíná, že nežijeme v úsměvně radostně optimisticky svatém státě. „Ale žijeme ve státě prolezlém korupcí, nepotismem a kšeftíky každého s každým. Pak je celkem nasnadě, že mnozí novináři – a pan Kmenta mezi nimi jistě vyniká – propadají někdy až konspiračním pocitům, že všechno je se vším propojené a jde jenom o peníze. Ovšem to, že jde jenom o peníze v politice i v byznysu, je známá historická pravda. Takže tenhle případ se těžko soudí z jiného než z toho triviálního prvního pohledu, který jsem uvedl, tedy že je otázka, jestli v té kauze má GIBS vůbec co pohledávat. A druhá otázka zní, proč oslovila Kmentu, a ne vydavatele, neboť oslovit přímo novináře znamená dotáhnout ho do té kauzy. Pan Kmenta se snaží stát mimo ni, předkládat informace a skládat je do nějakého celku tak, aby nebyl v podezření, že s tím má osobně něco společného. To je celkem profesionální postup,“ míní Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Jak celá kauza dopadne, si netroufá odhadnout. „Je pravda, že v ní jsou podle Kmenty a jeho dohadů zapleteni vysocí činitelé: poradce premiéra Fialy pro zdravotnictví Ivan Netuka a bývalý přednosta Kardiocentra IKEM, dnes senátor, Jan Pirk, mediálně známá osoba dlouhodobě působící ve vysokých zdravotnických funkcích, dnes už i politických. Čili je to takové, řekl bych, ‚sexy téma‘ pro novináře jít po takových personách a hledat na nich nějaké škraloupy. Je možné, že se prokáže, že se žádné nedají najít. Také je možné, že se dokáže opak. To uvidíme, ale ještě jednou opakuji, že GIBS měla oslovit vydavatele. A je pak na vydavateli, jak se s tím vypořádá. Vydavatel má právo oslovit státní zastupitelství s dotazem, proč tuto jasně civilní kauzu posuzuje inspekce bezpečnostních sborů, pod kterou spadá Vězeňská služba a Policie,“ vysvětluje mediální analytik.
Premiér za výbor lidové kontroly nebo obchodní inspekci
Na závěr se nemůže nezastavit u humoristické vložky, o níž se v tomto týdnu postaral premiér Petr Fiala svým virálním videem, na němž líčí, jak zjistil nákupem v německém a českém supermarketu, že v Německu lze stejné potraviny koupit levněji. „Tváří se u toho velmi udiveně, slibuje jako vždy, když dokončuje svoje proslovy sliby, že se tomu bude věnovat, že to považuje za důležité, a vyzývá občany, aby mu v tom byli nápomocni. A prý bude tlačit na výrobce a obchodníky. Nu, já myslím, že to je asi tak na úrovni, jak býval takový ten výbor lidové kontroly nebo různé inspekce národního podniku Potraviny, národního podniku Pramen nebo družstva Jednota, když jezdily úřednice po prodejnách a kontrolovaly, zda je v nich utřený prach a správně srovnané tatranky. Tak pan premiér se teď pasoval do velmi podobné funkce,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ke všemu předseda vlády objevil asi tak o dva roky později to, co ví celý národ. „Pan Fiala to zjistil až teď, že u nás jsou potraviny dražší než kdekoli v okolí. Dokonce to dříve zjistil i jeho poradce pro ekonomiku pan Křeček, který v televizi Prima neopakovatelným způsobem vyzval občany, aby řešili situaci tak, že budou jezdit kupovat levnější potraviny do Polska. To by člověk od poradce premiéra, věru, nečekal. Předpokládal jsem, že přijde nějaká peprná hláška na závěr, protože pan premiér, jak slyší ty signály, tak většinou vidí také do budoucna samé růžové perspektivy. Tak jsem čekal něco jako ‚Maso bude‘, což je slavná věta prezidenta Antonína Novotného. Bohužel, maso asi nebude, protože to pan premiér ze svých signálů nevyčetl, a pokud bude, tak bude nepochybně mnohem dražší než v Německu nebo v jakémkoli jiném z okolních států,“ tuší mediální odborník.
Televarieté bylo aspoň k smíchu, Fialova politika jen k pláči
Myslí si, že ‚Řada nešťastných příhod‘, jak se jmenuje jeden rodinný film, má takové smutné pokračování v dění kolem českého premiéra. „Nejenom že se stal rázem odborníkem na lidovou kontrolu potravin, ale také nebyl připuštěn do nejvýznamnějšího státu Afriky – Nigérie. Tím mu bylo jasně dáno najevo, že aktivistické postoje naší vlády halící se do různých vlajek, chodící v zástupech různých LGBT průvodů a podobně, není to úplně správné diplomatické ukotvení, které by ty státy námi tradičně opovrhované jako ‚třetí svět‘, přičemž jsou často v mnoha ohledech vyspělejší než polovina Evropy, byly schopny akceptovat. Myslím, že série takových facek dělá z naší zahraniční politiky a obecně z naší politiky komediální seriál typu Televarieté. Jenže to Televarieté bylo alespoň chvílemi k smíchu, zatímco tohle už je jenom k pláči,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
