„Válka, která vypukla na Ukrajině v roce 2014, byla umožněna zestátněním ruské ekonomiky v období krize roku 2008. Válka nebyla kýženým důsledkem ekonomických změn, nicméně přechod na manuální kontrolu ruské ekonomiky s úmyslem tlumit důsledky krize se stal důležitým komponentem v boji proti sankcím, a dokonce i ve vyzbrojování Donbasu,“ uvádí ve své analýze pro moskevské Carnegie Center politický komentátor Konstantin Gaaze.
S úmyslem čelit dopadům finanční krize prý prezident Ruské federace Vladimir Putin vytvořil koalici, ze které se později stala „válečná koalice“, i když ne zcela úmyslně. Jakým způsobem byla podle Gaazeho tato koalice zformována?
Celý článek v angličtině ZDE
Na počátku byla finanční krize roku 2008
Po vypuknutí finanční krize ve Spojených státech v roce 2008 začali ruští oligarchové, zejména z ropného a metalurgického průmyslu, velkoobchodníci a ostatní průmyslníci, od vlády požadovat státní podporu. Cena ropy stejně jako hodnota ruského Rublu neustále padala a největší ruské korporace začaly hrozit tím, že budou muset začít masově propouštět své zaměstnance.
„Putin nevěděl, jak hluboko spadnou ceny ropy. Nevěděl, jak dlouho bude muset dané korporace podporovat. Aby snížil úroveň nejistoty a získal čas, potřeboval Putin nějaký blaf. Potřeboval PR,“ tvrdí Gaaze.
Právě z tohoto důvodu se ruský prezident v říjnu roku 2008 obrátil na ústřední figuru kremelské propagandy – prvního náměstka šéfa administrativy prezidenta Ruské federace Vladislava Surkova, který byl pověřen vytvořením „protikrizového programu“. „Přičemž se nejednalo ani tolik o politickou agendu jako spíše o ideologický produkt,“ prohlašuje Gaaz.
Závěrečný výstup práce Surkova nebyl nikdy zveřejněn, nicméně celé Rusko si bylo vědomo toho, co obsahoval. Vše je prý naprosto zjevné z názvů jednotlivých částí dokumentu: „Horory Západu“, „Historická příležitost“, „Sociální odpovědnost byznysu“ etc.
Plán měl pracovní název „Protikrizová informační kampaň“ a zahrnoval několik revolučních nápadů, mezi kterými byl i plán na vytvoření zcela nové střední třídy.
„V první řadě bylo zapotřebí zformovat jádro Putinovy protikrizové koalice, k dosažení čehož Surkov vynalezl zcela novou střední třídu, která do té doby neexistovala. Jednalo se o patriotickou, protizápadní střední třídu sestávající z úředníků, vládních zaměstnanců, zaměstnanců soukromých továren a podnikatelů působících v soukromé sféře: zejména majitelů menších firem, ale také oligarchů,“ vysvětluje ruský politický komentátor.
Každý člen nově utvořené koalice měl od státu obdržet určité záruky: továrním zaměstnancům byl zaručen odbyt pro jejich zboží, vládní kontrakty a příspěvky na bydlení. Podnikatelům byl přislíben přístup k levným úvěrům a výkup firemních dluhů od zahraničních bank.
Nový světový řád
Dalším klíčovým komponentem nové strategie byla „redefinice vztahu Ruska s EU a USA“.
„V Surkovově pojetí bylo původ finanční krize třeba hledat v jakémsi jednolitém Západě, který byl propuknutím krize trestán za své hříchy. Dosavadnímu světovému řadu vypršela platnost – a ten nový měl být vytvořen Ruskem,“ popisuje Gaaz ideologické kontury Surkovova plánu.
V březnu roku 2009 byl nový plán schválen prezidentskou administrativou, která na jeho realizaci vydělila 3 biliony rublů. Ruští byrokraté se tak pustili do tvorby nové střední třídy, která by podporovala prezidenta Putina a jeho vládu.
Dnes to v Rusku nazývají „veřejně-soukromým partnerstvím“ a „sociální odpovědností soukromé sféry“. „Firmy se přestaly řídit ekonomickou logikou, jelikož byly podporované státem, a přijaly jakousi politickou logiku. Místo toho, aby chránily své ekonomické zájmy, soupeřily o státní peníze a preferenční zacházení ze strany vlády,“ vysvětluje ruský novinář.
Právě recipienti protikrizové podpory utvořili jádro nové většiny, koalice podporující Vladimira Putina. Jednalo se sice jen o několik málo stovek zástupců pracovních družstev, nicméně „jejich politická odpovědnost je přinutila vyvíjet vysoký tlak na ty, které zastupovali“. Tímto způsobem se nová proputinovská většina stala masovým hnutím.
„Právě díky podpoře ‚ulice‘ získal Kreml možnost angažovat se v masové politice, což se pro Putina stalo jakousi divokou kartou v roce 2014. Často probíraná 86% podpora Putinova režimu se nezrodila po anexi Krymu, nýbrž při boji s finanční krizí v roce 2008,“ tvrdí Gaaze.
Znárodnění ruské ekonomiky a válka
„Manuální řízení ruské ekonomiky, které bylo metodou tlumení následků finanční krize, se převrátilo v důležitý komponent v boji proti sankcím, a dokonce i v zásobování Donbasu. S tím původní plán ovšem nepočítal,“ píše analytik.
„Když v roce 2009 škrtala ruská vláda dluhy firem působících v obranném průmyslu, které většinou dlužily rozpočtovým a pojišťovacím fondům, nikdo si nedokázal představit, že o osm let později tyto společnosti převrátí Sýrii a východní Ukrajinu v testovací pole pro své nejnovější technologické výdobytky.“
Odhodlání tlumit dopady finanční krize tak prý vedlo k růstu výdajů na zbrojení a „militarizaci ruského rozpočtu“.
Přitom by tak vysoký stupeň loajality ze strany velkého byznysu vůči Kremlu byl nemyslitelný, dlužili-li by majitelé korporací peníze západním finančním institucím, a ne Putinovi a největším ruským vládním bankám. Putin poskytl levné úvěry oligarchům a tím si získal jejich podporu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: fib
