Bradáčová tvrdí, že se o mnohých oznamovatelích ani neví, a to z toho důvodu, že se je orgánům činným v trestním řízení dokázalo uchránit před mediální pozorností. „U korupčních kauz považuji oznamovatele za úplně klíčové pro to, aby kauza mohla být rozkryta a pachatelé potrestáni. Jsou i jiné zdroje a kanály, jak se o informaci můžeme dozvědět, ale to už je většinou pozdě a pachatelé už ji mají také,“ řekla Bradáčová na páteční konferenci o whistleblowingu.
Oznamovatelé, kteří jsou zároveň spolupachateli trestné činnosti, však podle vrchní státní zástupkyně nemohou počítat s tím, že se díky spolupráci s orgány činnými v trestním řízení vyhnou celému trestnímu procesu, ale je prý možné, že se jako spolupracující obvinění vyhnou trestu. „Je velmi naivní si myslet, že nebudou vůbec vystaveni trestnímu řízení,“ podotkla s tím, že je podstatné, aby si každý oznamovatel hned na počátku uvědomil, jakou pozici mu stát může garantovat.
Proto je podle ní nutné, aby ho instituce, na kterou se oznamovatel obrátí, tedy policie, státní zastupitelství, neziskové organizace či advokáti, proto musely realisticky seznámit s jeho možnostmi a zanalyzovaly, zda lze informaci získat i jinou cestou než jeho výslechem. „Pokud je jediným zdrojem, pak je vysoce pravděpodobné, že v té trestní věci bude vyslechnut. A to je hned na začátku nutné tomuto člověku říci,“ uvedla.
Často čelí i odvetám za oznámení...
Bradáčová se pozastavila i nad tím, že jsou veřejně známy spíše případy, kdy whistlebloweři nedopadli dobře. Byl to například Jiří Chytil, oznamovatel v kauze Opencard, který byl odsouzen. Podmíněný trest za tunelování si rovněž vyslechl oznamovatel v případu jízdenek Vladimír Sitta. Soudce prý nicméně připustil, že trestní oznámení na jeho osobu mohlo být mstou. Sitta si zároveň přišel páteční vystoupení Bradáčové poslechnout, ale zástupkyně na související dotaz z publika reagovala tak, že nemůže komentovat konkrétní kauzy. Podobně odpovídala i na otázky například ohledně žalobkyně Dagmar Máchové, která psala obžalobu na oba výše uvedené muže.
Na tiskové konferenci se řešilo ale i to, že podle průzkumu mezi čtyřiceti oznamovateli ze států Visegrádské čtyřky a Estonska čelilo hned devětatřicet z nich různým formám odvetných opatření. Nezisková organizace Oživení, která páteční konferenci pořádala, pak upozornila na to, že polovina těchto whistleblowerů přišla v souvislosti s oznámením o zaměstnání.
To v diskusi potvrdil i advokát a senátor Václav Láska (SZ), jehož několik klientů prý čelilo odvetným akcím. „Musím je vždy upozornit na to, že můžou být terčem pomsty toho, na jehož činnost poukázali. Velmi oblíbeným prostředkem jsou žaloby na ochranu osobnosti, dále také trestní oznámení. Hrozí i ztráta zaměstnání – vyhodit kohokoliv třeba z důvodu reorganizace není těžké. Mohl bych jmenovat celou řadu případů ze své praxe, kdy se to těm lidem nevyplatilo. Opačné případy jdou spočítat na prstech,“ prohlásil.
V České republice nicméně zatím komplexní předpis, který by whistleblowing upravoval, neexistuje. Ochranu oznamovatelů částečně řeší trestní řád či zákoník práce, ale současná vládní koalice se zavázala prosadit právní ochranu oznamovatelů korupce. Jak uvedl ministr Jiří Dienstbier (ČSSD), který má tuto problematiku na starosti, návrh alternativ legislativního řešení by měl být hotov do konce letošního roku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jzd
