Jako červená nit se nejnovějším přehledem mediálních zajímavostí vine téma cenzury v různých podobách. „Začnu tím, co mě velice zasáhlo a až lidsky urazilo. Jak všichni víme, šestnáctého února zemřel Miroslav Šlouf. Nechci se teď zabývat životem inženýra Šloufa a jeho podílem na politickém vzestupu Miloše Zemana. Myslím, že každý o tom ví vše, co je potřeba. Ale co mě opravdu zarazilo a dotklo se mě, byl článek na Novinkách bez konkrétního jména, jako spoluautoři byly uvedeny Novinky a ČTK. A pod článkem stejně jako u jiných tamních textů měla být diskuse, kterou si čtenář otevře kliknutím na název rubriky Vaše názory. Ale pod tímto článkem bylo napsáno: ‚Diskuse je zablokovaná,‘ a to bez jediného slůvka zdůvodnění,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Kdo podle Vás odvádí nejslabší práci jako zaměstnanec veřejnoprávní ČT?Anketa
Zablokovaná diskuse na Novinkách byla nehoráznost
Vzpomněl si, jak to vypadalo, když počátkem devadesátých let zemřel bývalý prezident Gustáv Husák. „Není to úplně srovnatelné, ale o něčem to vypovídá. Na Slovensku, ačkoli tam byl předsedou vlády katolík, křesťanský demokrat Ján Čarnogurský, tomuto dlouholetému komunistovi a normalizátorovi vypravili státní pohřeb, jehož se tehdejší premiér také zúčastnil. Tomu říkám býti formát, tomu říkám uctít majestát smrti, tomu říkám uctít člověka v dobrém i špatném. Tak by to mělo mezi normálními slušnými lidmi být. Zřejmě už mezi normálními slušnými lidmi nejsme, protože diskuse na Novinkách byla zablokovaná. Nechtěl jsem do ní nic psát, jen jsem se chtěl podívat na reakce čtenářů. Ale byla zablokovaná, nebylo možné vyjádřit názor na pana Šloufa. To je opravdu velká nehoráznost,“ myslí si Petr Žantovský.
Pro druhé téma si vybral to, co ho potkalo v souvislosti s dalšími jeho aktivitami na serveru ParlamentníListy.cz. „Předloni mi vycházely ‚Otevřené dopisy‘, v minulém roce ‚Příběhy s otevřeným koncem‘ a nyní příběhy z cyklu ‚Jak jsem potkal knihy‘. A několik svých přátel jsem zvyklý mailem upozornit na to, že vyšel další příběh, a tak jim pošlu odkaz. Asi každý, kdo to někdy četl, si může ověřit, že články neobsahují žádné protistátní, prokremelské, proputinovské, antidemokratické, antievropské a jiné takové nálepkovací postoje či obsahy. To jsou upozornění na kvalitní knihy z různých období světové filozofie a literatury. Poprvé se mi však minulý týden stalo, že se mi z některých adres začaly maily vracet s tím, že těm lidem nepřišly,“ vzpomíná mediální odborník.
Bakalova stáj křičí o cenzuře, ale když jde o ni, mlčí jako zařezaná
Zpočátku to bylo z portálů Centrum a Tiscali, později se to týkalo i providera World Online. „Když jsem to zkoušel opakovaně, tak mi to chodilo zpátky znovu. A vracelo se mi to s velmi ‚pěknou‘ výstrahou. Přišel mi totiž zpáteční automatický mail, v němž bylo napsáno: ‚Vámi odesílaný obsah může být zavirován, proto jsme ho příjemci nedoručili.‘ Tak jsem přemítal, co to znamená. Jestli mám nějaký problém v počítači, nebo co se to děje. Pak jsem zjistil, že ať to pošlu z jakéhokoli počítače, tak na tyhle provozovatele to nejsem schopen poslat, ti adresáti to prostě nedostanou. A v té době se mi dostalo do ruky čerstvé číslo měsíčníku Šifra, kde pan šéfredaktor Milan Vidlák líčí úplně stejnou zkušenost s portálem Centrum, který – jak víme – patří panu Bakalovi,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Popisuje příběh několika čtenářů, kteří si stěžovali, že časopis, ačkoli ho mají předplacený, nedostali. „No a z redakce jim mailem odepisovali, že to je chyba pošty nebo čeho, že to jistě napraví. Ale ti čtenáři to znovu a znovu urgovali, jako kdyby žádné odpovědi ze Šifry nedostali. A také žádné nedostali, protože jejich mailová adresa končila na centrum.cz. Takže pan šéfredaktor Vidlák se nad tím zamýšlí a některé jeho věty bych ocitoval: ‚Obzvlášť ironické je to ve světle toho, jak se média z Bakalovy stáje Economia, a. s., ať už týdeník Respekt či deník Hospodářské noviny, ohánějí svobodou a demokracií a straší diktátory a totalitou. To je samé porušování lidských práv a omezování svobody slova v Rusku, v Číně a kdekoli, kde se to panu Bakalovi hodí. Ale jakmile se totalitní cenzura děje v Česku a dokonce v jejich stáji, mlčí jako zařezaní.‘ To je velmi přesná konstatace toho, co se tam děje,“ míní mediální analytik.
Vytvářejí se černé listiny, maily od některých odesílatelů se nedoručují
O koho by měl Babiš opřít svou vládu? Ať už jakkolivAnketa
To považuje od šéfredaktora měsíčníku Šifra za naprosto dokonale přesně popsanou situaci. „To je další z důkazů vedle toho, že víme, že v období kolem prezidentské volby Centrum blokovalo ParlamentníListy.cz a další servery, o tom, že tady začíná probíhat velice drsná cenzura. V podstatě se tak začíná zužovat internetový prostor, zužovat komunikace mezi lidmi přes internet. A já si kladu otázku – a ta je možná vůbec nejdůležitější ze všech – kdo to stále všechno posuzuje. Kde je nějaký úřad nějakého vrchního cenzora nebo vrchního Bakalova analytika toho, co smí, nebo nesmí být dopravováno na adresy s koncovkou @centrum.cz. A stejným způsobem Tiscali a World Online a podobně. Tyhle praktiky nás k žádné demokracii nedovedou,“ myslí si mediální odborník.
Novodobí cenzoři a Koniášové jen proti sobě postaví víc lidí
Takové praktiky nás mohou dovést jenom k naprostému rozdělení, obrovskému chaosu a nenávisti mezi lidmi. „A bojím se velice neblahých důsledků. Nakonec, jak už to tak bývá v těchto direktivně namířených snahách, většinou ten, kdo se snaží o cenzuru, což tohle je typ cenzury zcela jednoznačně, tak většinou dosáhne pravého opaku. Když se komunisté snažili zavést cenzuru, tak tím spíše ponoukli mnoho lidí, aby si naladili rušenou stanici Radio Svobodná Evropa, aby si více vyměňovali samizdaty, aby přepisovali po nocích na průklepové papíry nějaké texty Václava Havla a dalších. Jako bychom to neznali už z minulosti. Funguje to stále stejně. Tím, že do Rudého práva napsali, že Havel je ztroskotanec a zaprodanec, tak tím mu udělali pouze velké píárko a donutili spousty lidí, aby si po své cestě zjistili, jestli je Havel ztroskotanec a zaprodanec a jestli stojí, nebo nestojí za to jeho texty číst,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Je přesvědčen o tom, že úplně stejným způsobem tihle novodobí cenzoři a novodobí Koniášové docílí jenom toho, že proti sobě postaví větší a větší počet lidí. „A rozhodně to neskončí dobře. Může to dopadnout jediným způsobem. Pokud jsem dobře informován, tak Rusko a Čína už mají před spuštěním alternativní informační a komunikační síť, která je podobná internetu, ale je technologicky jiná a není s internetem – tak, jak ho známe dnes, který vznikl z toho původního amerického ARPANETu – nijak prostupná. Má to být zcela samostatný informační a komunikační prostor, který vyvinuli v Rusku a v Číně. Nevím, do jaké míry více v Číně nebo více v Rusku, o tom nemám detailní informace, ale vím, že ta věc je připravena ke spuštění,“ vysvětluje mediální analytik.
Alternativní komunikační systém bude krokem k informační válce
„Jestliže to Rusko spustí, tak se může náš krásný demokratický Západ jenom divit a ukroutit si hlavu, kolik lidí bude utíkat do jiného komunikačního prostoru. Ale já tomu netleskám, nemám radost z toho, že rušíme zatím největší vynález demokracie posledních – dejme tomu – padesáti let, a to je internet. Tedy to demokratické prostředí svobodné výměny názorů a stanovisek. Z toho nemůže mít radost nikdo. Jestliže bude zavedený alternativní komunikační systém typu toho ‚ruského internetu‘, tak to je první krok k informační a pak možná i skutečné válce. A tu si opravdu nepřeji. Ale v tuto chvíli je zcela zjevné, že původce té války je na naší straně. Naprosto jednoznačně. Protože oni ji rozviřují a svojí snahou o cenzuru a o likvidaci protichůdných názorů v rámci demokraticky fungující diskuse ji odstartovávají,“ tvrdí Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Také třetím tématem zůstává u cenzury, a to ve veřejnoprávním balení, i když jde o cenzuru trochu jiného typu. Konkrétně se týká smutně proslulého pořadu Newsroom ČT24 a jeho moderátora Luboše Rosí. „Pan Rosí původně působil jako krajský reportér v ČT Ostrava a ČT Brno, měl tehdy klasickou pracovní náplň referování o autonehodách, vyloupení sámošky nebo přepadení a podobná témata mimo hlavní proud politické a jiné seriózní novinařiny. Tak tento pan Rosí byl z důvodu mně neznámému pověřen tím, aby se stal ústředním cenzorem v České televizi, která si tímto svým monopolním pořadem Newsroom ČT24 vyřizuje účty s každým, kdo se jí nelíbí,“ připomíná mediální odborník hlavní důvod, proč veřejnoprávní televize tento pořad zavedla.
Veřejnoprávní moderátor Rosí se neobtěžoval s žádným zdůvodněním
No a bývalému krajánkovi, jenž se v posledních letech posunul do redakce plánování a analýz ČT, se také nelíbí Krameriova cena za novinářskou nezávislost. „Už si ji vzal na paškál několikrát. Já jsem to vždy nechal být, ale tentokrát mě dost naštval, protože ji nazval pochybnou Krameriovou cenou. Čekal jsem tedy, kdy zdůvodní ty pochybnosti, které se nad ní vznášejí. Samozřejmě že nic nezdůvodnil, bylo to pouze deklaratorní, nemělo to vůbec žádné zdůvodnění, bylo to v podstatě jenom onálepkování. Na Aktuálně.cz, Fórum24, Hlídacím psu či někde vymysleli slovo pochybná, konspirativní nebo jiný dehonestující přídomek. A ten se na tu cenu nalepil prostě proto, že je nezávislá na mediálním mainstreamu, jak ho známe a jak ho popisujeme,“ nepochybuje Petr Žantovský.
Protože právě před pár dny byly udělovány Ceny Ferdinanda Peroutky, tak si dal tu práci a pokusil se tyhle dvě novinářské ceny porovnat z různých pohledů. „Začal jsem tím, že panu generálnímu řediteli Českého rozhlasu René Zavoralovi se vyčítá, že se špiní a že legitimizuje ten ‚ošklivý pochybný podnik‘ jménem Krameriova cena, a píšou se petice, aby byl odvolán ze své funkci mimo jiné proto, že zasedá v porotě Krameriovy ceny. Tak já jsem se podíval, kdo je v porotě Peroutkovy ceny. Martin Groman, předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky a až do konce loňského roku šéfredaktor Českého rozhlasu Dvojka. Dále Vladimír Bako, donedávna ředitel plzeňského Českého rozhlasu. Jiří Kánský, stávající ředitel pardubického Českého rozhlasu. Jan Bednář, významný redaktor Českého rozhlasu, taktéž předseda Rady České televize,“ vypočítává mediální analytik.
Na rozhlasáky se při udělování Peroutkovy ceny zapomíná
Přemítá proto, proč se René Zavoralovi vyčítá, že zasedá v porotě nějaké novinářské ceny, když čtyři rozhlasáci, z toho tři z nejvyššího managementu, jsou v porotě jiné novinářské ceny. „Na to ať si každý odpoví, jak chce. Pak jsem se podíval na to, kolik lidí z Českého rozhlasu bylo oceněno Peroutkovou cenou za posledních deset let. V roce 2008 Milan Slezák, v roce 2011 Jan Petránek, dále Jan Bednář, který sedí v porotě, pak Petr Příhoda. V roce 2013 až 2016, tedy za čtyři roky, vůbec nikdo, jako kdyby Český rozhlas neexistoval. V roce 2017 Jana Klímová, ovšem ta působí i na konspiračním serveru Neovlivní.cz, financovaném Open Society Fund, což je deklarováno na samotných webových stránkách serveru. Takže se mohu domnívat, že Jana Klímová byla oceněna spíše za práci pro konspirační a dezinformační server Neovlivní.cz, financovaný Sorosem, než za práci v Českém rozhlase,“ poznamenává Petr Žantovský.
Naopak za dva roky existence Krameriovy ceny byli dekorováni čtyři lidé spolupracující s Českým rozhlasem, z toho první tři jako pravidelní redaktoři nebo komentátoři Robert Mikoláš, už zmíněný Jan Petránek a Stanislav Motl. „Vedle toho také Otakáro Schmidt, který je externím spolupracovníkem Českého rozhlasu. Ale ten byl oceněn v jiné kategorii. Pojďme se podívat na ty, kdo dostali Peroutkovu cenu. Když to vezmu proti proudu času: 2016 Petr Honzejk, Bakalovy Hospodářské noviny. 2014 Martin Veselovský, Bakalova DVTV. 2013 Jiří Peňás, dnes Echo24, dříve Bakalův Respekt. 2012 Petr Fischer, v té době Bakalovy Hospodářské noviny. 2011 Jaroslav Spurný, Bakalův Respekt. 2009 Jan Macháček, v té době Bakalův Respekt. 2008 Erik Tabery, Bakalův Respekt. 2006 Jindřich Šídlo, pracoval v Hospodářských novinách v době, kdy už patřily Bakalovi. 2005 Adam Černý, pracoval tehdy a pracuje doposud v Hospodářských novinách patřících panu Bakalovi. 2004 Tomáš Němeček z Respektu, který krátce poté koupil pan Bakala,“ upozorňuje mediální odborník.
Ghetto vyvolených, kteří si rozdávají ceny sami sobě
Dalším držitelem Krameriovy ceny je Zdeněk Zbořil, politolog, publicista a jedna z mála autorit v oblasti posuzování současné politiky v celé její šíři a souvislostech. „Také Otakáro Schmidt, externí spolupracovník TV Noe. Ladislav Větvička, moravský blogger oceněný už čtyřikrát cenou pro nejlepšího bloggera na iDNES. Vlastimil Vondruška, historik, spisovatel, přispěvatel do denního tisku. Jiří Skupien, fotograf, vytváří sérii portrétních fotografií významných osobností současnosti. A jako bonus Jaromír Nohavica, písničkář skládající aktuální písňové komentáře k událostem dne. Možná jsem podjatý, ale mám pocit, že jsme za ty dva roky neocenili ani jednoho špatného novináře, ani jednoho autora, který by si to nezasloužil, nikoho, kdo by byl nějak stranicky nebo politicky angažovaný. Naopak všechny ty volby svědčí o nestrannosti a všestrannosti těch cen a nepředpojatosti poroty vůči jedné či druhé názorové nebo generační skupině,“ nepochybuje mediální analytik.
Ocenění za spacáky na Kavčích horách i další s politickou motivací
Na závěr připomíná, že v porotě Ceny Ferdinanda Peroutky jsou i politici Petr Pithart a poražený prezidentský kandidát Pavel Fischer, a ocenění se rozdávají na rozdíl od Krameriovy ceny i za politické zásluhy. „Například v roce 2000 to bylo týmu zpravodajství ČT za zásluhy v tzv. televizní krizi. V roce 2001 to bylo Sabině Slonkové a Jiřímu Kubíkovi za tzv. kauzu Olovo. To jsou typicky politicky motivovaná ocenění. Taková ocenění mezi Krameriovými cenami nenajdete. Tak já opravdu nedokážu pochopit to slovo pochybný, se kterým se vytasil pan Rosí v České televizi. Čím je ta cena pochybná, když jsem předestřel celou její podstatu, celý její průběh a srovnal to s Peroutkovou cenou? Naopak Peroutkova cena je jednostranná, vyjadřuje názory jedné skupiny novinářů. Krameriova cena je všestranná a vyjadřuje kvalitu všech možných různých skupin novinářů. To je můj závěr a dost by mě zajímalo, jestli by ho byl někdo schopen argumenty vyvrátit,“ uzavírá Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
