Ohlasy na návrh zastavit trestní stíhání předsedy vlády Andreje Babiše v kauze padesátimilionové dotace na výstavbu Čapího hnízda tvoří hlavní obsah nejnovějšího přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Samozřejmě, že návrh státního zástupce Jaroslava Šarocha zastavit toto stíhání vyvolal obrovskou odezvu, ve standardních mainstreamových médiích velmi negativní. A jen málo mediálních platforem se nad touto věcí zamýšlelo jiným než emociálně-politicko-zaníceným způsobem. Vypíchnu dvě reakce, které shodou okolností vyšly v rozpětí dvou dnů na stejném místě, a to na Info.cz. Hned v pondělí to byl naprosto věcný a překvapivý článek právníka Petra Kolmana. Konstatuje v něm, že pokud si někdo myslí a někdo jiný v něm živí představu, že v pravomoci předsedy vlády je poručit nějakému státnímu zástupci zastavit trestní stíhání, tak zaměňuje rok 1952 s rokem 2019,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Právník v komentáři s plnou odpovědností tvrdí, že i kdyby zmíněný státní zástupce rozhodl v této věci jinak, tak by ve vězení ani u lopaty neskončil. „Dnes je nezávislost státních zástupců opravdu vysoká, navíc s ohledem na celkově nepřátelskou a udavačskou atmosféru, tak když to sečteme a podtrhneme, vyjde nám z toho, že pokus jakéhokoli politika, natož takhle významného a ostře sledovaného, ovlivnit rozhodování nějaké kauzy, která se navíc týká jeho samého, by byl velmi riskantní a v podstatě nepravděpodobný. To je jedno zjištění právníka Petra Kolmana. A druhé jeho zjištění, které je možná vůbec nejpodstatnější z celé debaty o Čapím hnízdě a o souvislostech, spočívá v tom, že někteří spoluobčané si myslí, že ‚osvobození‘ ze strany státního zástupce nemá takovou hodnotu, jako kdyby Andreje Babiše označil za nevinného nezávislý soud. Ono je tomu vlastně právě naopak,“ cituje mediální analytik zásadní právníkovo zjištění.
Zproštění od státního zástupce je cennější než od soudu
„Státní zástupce (většinou) v pochybnostech žaluje, a ať si to nezávislý soud nějak následně probere, analyticky přebere a v souladu se zákony posoudí. Naopak soud v pochybnostech zprošťuje,“ zní vysvětlení právníka Petra Kolmana. „Jde o docela jednoduchou logiku, protože platí presumpce neviny. Naštěstí jsme v zemi, kde stále ještě platí hledisko, když jsem ti nedokázal, žes pochybil, tak se bere za věcné, žes nepochybil nebo neudělal to či ono, dokud ti to nedokážu. To je velmi poctivé, i když z toho někdy mohou profitovat lidé, kterým nebylo něco dokázáno, ač se toho dopustili. Mluvím úplně obecně a může se to týkat Andreje Babiše i kohokoli jiného,“ podotýká Petr Žantovský a odkazuje na další právníkovo zdůvodnění: „Pokud pana Nováka zprostí státní zástupce, tak opravdu proto, že seznal, že na pana Nováka opravdu nic nemá. Prostě nemá. Ale pokud pana Nováka ‚pustí‘ až soudce, může to být proto, že nic nemá, ale taky, a to častěji, že jen nemá důkazů dost.“
„Skutečnost, že Andreje Babiše zprostil již státní zástupce, je signálem, že celé to jeho obvinění bylo chatrně podložené, proto nešlo (a ani nemohlo jít) k soudu,“ přichází právník Petr Kolman s velmi zásadním prohlášením, které završuje následujícími slovy: „Zproštění od státního zástupce není méněcenné v porovnání s tím, kdyby ho osvobodil soud. Ať se to komu líbí, či nelíbí.“ V tomto kontextu Petr Žantovský upozorňuje, že naše média se celou dobu, co se kauza Čapí hnízdo ventiluje, chovají, jako by platila spíše presumpce viny. „Protože Andrej Babiš je člověk, který je značné části novinářů nesympatický, mají na něj z nějakých důvodů spadeno, ať už je to tím, že jsou placeni firmou Economia pana Bakaly nebo z jiných důvodů. Každopádně máme v téhle zemi, bohužel, po roce 1989 nepěknou tradici, že se vždy vybere nějaký společný terč. Ať už to byl svého času Klaus, po něm Zeman, teď zase Babiš. A do toho terče se všichni unisono trefují a navíc při tom trefování používají stejné věty,“ poukazuje mediální odborník.
Andrej Babiš je pro Českou televizi už jen bývalým premiérem
Tuhle vcelku častou praxi sdělovacích prostředků nazývá trefně „mediálním incestem“ a popisuje, jak funguje. „Když v novinách N napíší, že politik X udělal něco, tak vzápětí televize T cituje noviny N a říká o tom politikovi X totéž, přičemž se odkazuje na zdroj z novin N. Pak to znovu zrecyklují noviny N a napíší, jak říkala i televize T, pan X se dopustil toho či onoho. A jsme zpátky argumentačním kruhem na začátku. Vlastně ani není argumentační, je to jenom kruh tvrzení, kruh teze, kdy na začátku to někde vznikne, pak se toho chopí další média, ocitují to a od těchto citací se odrazí platforma, kde to vyšlo nejdříve. Ta to dál rozvíjí a už se s tím zachází jako s hotovou věcí. V této souvislosti nemohu nepřipomenout záležitost, která se ‚vydařila‘ České televizi. V pondělním pořadu Události v části, která se týkala Andreje Babiše a Čapího hnízda, byl několikrát použit výraz ‚bývalý premiér‘,“ upozorňuje Petr Žantovský na reportážní vstup redaktora Jiřího Hynka z Olbramovic. Vstup byl označen jako živý, redaktor ČT v něm třikrát mluvil o Andreji Babišovi jako o „bývalém premiérovi“ a hvězdná moderátorka Světlana Witowská k tomu ze studia ani nepípla.
S využitím funkce „zpětné zhlédnutí“ je možné se na to v televizi podívat, vstup začíná v závěru desáté minuty pořadu. Na webových stránkách České televize, kde jsou běžně pořady k vidění, je totiž tato pasáž překryta oznámením: „Tato část pořadu není v ivysílání dostupná. Následující část pořadu bude za okamžik plynule přehrána.“ „Jak by také mohla být dostupná, když uváděla nepravdivé informace. Je sice ‚hezké‘, že tuto část Česká televize znepřístupnila, ale už jednou to do éteru zaznělo. Jeden můj kolega mi poslal mail: ‚Už to měli za hotovou věc, že Babiše odstraní, tak předtáčeli. No a někdo jim do toho holt hodil vidle.‘ Ukazuje se, že Česká televize jedná nikoli jen diletantsky a amatérsky, ale také jednoznačně stranicky. Už se připravovali na určitý scénář, který si zřejmě přáli. Nevím, do žaludku jim nevidím, ale každopádně je to důkaz toho, že se vede nějaká kampaň proti někomu. A když do té kampaně nesedí jednotlivé indicie, tak z toho ti novináři začínají být nervózní a dělají takové chyby,“ míní mediální analytik.
Minář za justici demokraticky rozhodl, že kauza patří před soud
U případu Čapí hnízdo zůstaneme i druhým tématem, a to díky komentáři Petra Holce, který pod titulkem „Milion chvilek pro diktaturu“ vyšel ve středu na Info.cz. „To je odvážný titulek a obzvlášť v našem dnešním kontextu, kdy z takových organizací jako Evropské hodnoty, Milion chvilek pro demokracii a podobně jsou všichni neskutečně odvázaní a mají za to, že je to přesně ta budoucnost našeho společenského uspořádání, že se rozhodovací pravomoc dá do rukou těmto strukturám a ony za nás budou spravedlivě rozhodovat. Nevím, kde k tomu kdo kdy a jak mohl přijít, ale toto přesvědčení je nám vtloukáno do hlavy od rána do večera a zejména z veřejnoprávní České televize. To je vidět i na tom, jaké hosty si zve do svých diskusních pořadů, tu z Evropských hodnot, tu z NGO Europeum, tu z nějakých neziskovek, které se zabývají podobnými politickými záležitostmi,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Je to zcela zjevně propojená osa, o níž už byla v Týdnu v médiích řeč mnohokrát, a vidíme ji dnes a znovu. „Komentář pana Holce má velice zajímavou logickou linii. Autor konstatuje, že Šarochův návrh na zastavení stíhání Andreje Babiše a spol. v kauze Čapí hnízdo vyvolal určitou aktivitu u pana Mikuláše Mináře a té jeho party s názvem Milion chvilek, pro niž bylo trestní stíhání Andreje Babiše jedním z hlavních motivů demonstrací, a tak má teď problém. Petr Holec o Minářově problému píše: ‚Vyřešil ho po svém: za justici sám demokraticky rozhodl, že případ prostě patří před soud. Z profesionálního aktivisty se tak rázem stal i žalobce‘. Myslím, že tady pan Holec sáhl absolutně na nerv celého problému naší dnešní společnosti, že si tady kdekdo, kdo je schopen sestavit holou větu, osobuje právo být držitelem pravdy a držitelem jediné správné odpovědi na otázky tak složité, že o nich není často schopna rozhodnout ani justice, ani orgány činné v trestním řízení,“ tvrdí mediální odborník.
Demonstrovat může každý, jen by se mělo víc myslet a méně lhát
Ovšem i komplikované věci se člověku od mikrofonu na Letné jeví jako strašlivě jednoduché. „Říkává se, že u nás rozumí každý pivu, televizi a politice. Stále to platí. Nedávno jsem si na webu přečetl, že čtvrtou takovou tematikou je, že teď už každý rozumí i Čapímu hnízdu. Ale to bych nechal v rubrice politika a zůstal bych u třech ‚odborností‘. Tohle všechno nachází průmět v tom, co se děje kolem Milionu chvilek. Spolek je zcela zjevně nátlakovou agenturou, která chystá nátlakové akce k třicátému výročí listopadu 1989. O tom není žádný spor, ani to nezakrývají, oznámili, že budou 16. listopadu demonstrovat. Na to má každý právo. Ale podstatné je, aby se u toho moc nelhalo a aby se u toho také myslelo, což asi není úplně doména těchto lidí, co to organizují. Pan Holec si všímá toho, jak se pan Minář spravedlivě rozhořčuje nad ‚ošklivým‘ Babišem a stylizuje se do role nejen žalobce, ale i hlavního arbitra. Chtěl by být soudcem a zdá se i vykonavatelem nějakého verdiktu,“ poznamenává Petr Žantovský.
„Ironie je, že Minář žene Babiše před soud proto, že má podle něj naše justice měřit všem ‚stejným metrem‘. Ve skutečnosti totiž žádá přesný opak, když chce šéfa ANO soudit navzdory státním zástupcům, k jejichž práci patří i zastavení trestních stíhání. Babiš podle Mináře způsobil ‚krizi důvěry občanů ve stát‘, kterou teď může vyřešit jen to, že skončí před soudem,“ napsal Petr Holec a přidal dovětek: „Třeba Babiš nakonec před soudem i skončí, kdo ví. Ať je to ale proboha jen z rozhodnutí nezávislé justice, která neposlouchá Mináře. Jinak bychom totiž museli na Letnou všichni.“ „Ovšem samozřejmě myšleno proti Minářovi a lidem, kteří si uzurpují právo o nás rozhodovat, aniž by k tomu měli legitimní argumenty a důkazy. Tolik k tématu týdne, jímž bylo rozhodnutí státního zástupce Jaroslava Šarocha. To zatím není konečné, ale je průlomové, což se nedá zpochybnit,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Veřejnost by dostala nekorigovaná a nezkrácená stanoviska politiků
Na srpnovém zasedání Rady České tiskové kanceláře, jejímž je místopředsedou, přišel s návrhem na zavedení nové služby ČTK. „Navrhl jsem jako inspiraci pro pana generálního ředitele, protože je to v jeho kompetenci v rámci této agentury, že by bylo správné, tak jako má ČTK svůj Protext, což je komerční placená služba pro oficiální sdělení různých firem, že by mohli udělat nějaký ‚protext‘ pro parlamentní a europarlamentní politické strany. Jsou to naši zástupci, de facto veřejnoprávní instituce, které vznikly volbou veřejností, voliči, a tudíž že by došlo ke dvojímu rozšíření veřejné služby ČTK. Jednak bychom se díky tomu dozvěděli – samozřejmě v nějakém stanoveném rozsahu a periodicitě – přesně stanoviska těch politických subjektů, aniž by byly někým editovány, korigovány, zkracovány, významově posouvány, komentovány a tak dále. Byla by to služba těm stranám, které byly zvoleny hlasy našich voličů. To je jedna část té veřejné funkce,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přínos této služby by byl v tom, že by si každý občan mohl takovéto stanovisko porovnat se svou zkušeností četbou z jiných médií, třeba i z ČTK. „Měl by určitý vzdělanostní podklad navíc. Něco, co mu normálně nikdo neposkytne a co mu poskytují jen ty politické subjekty formou webových prezentací či jiných aktivit. Ale to je propaganda. Kdežto tohle by byla informace o tom, co ta která strana či hnutí sděluje veřejnosti v oficiální rovině. To by strany a hnutí nutilo k určité strohosti, výběrovosti a možná i vyšší politické gramotnosti, že by nedávaly stanovisko ke každé hlouposti, ale že by říkaly veřejnosti jenom to, co je opravdu podstatné a pro ně důležité a pro veřejnost by to bylo zajímavé. Ale média se tomu začala bránit a Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu napsal Radě ČTK velice rozhořčený a od prvního do posledního písmena neopodstatněný dopis. V něm o návrhu tvrdí, že je v rozporu se zákonem o ČTK, kde se píše, že členové Rady nesmějí působit ve prospěch politických stran a hnutí,“ diví se mediální odborník.
Svoboda tisku je omezována hlavně ve směru k alternativním médiím
Tato služba by však nebyla zřízena ve prospěch politických stran a hnutí, ale ve prospěch voličů, kteří by se dozvěděli bez editace a jakéhokoli redakčního zásahu, co si politické strany a hnutí doopravdy myslí. „A to je služba veřejnosti. Tady se český výbor IPI opravdu hodně sekl. Potom nás tahle parta, což je, jak víme, soukromá instituce, která nemá žádnou pravomoc něco vynucovat nebo být v jakékoli věci arbitrem, poučuje o tom, že taková služba by byla omezením svobody slova. Tak to jsem vůbec nepochopil. Přímo cituji z jejich psaní: ‚Pokud by Rada ČTK svůj návrh prosadila, byl by to další krok k omezení svobody tisku v České republice.‘ Tak za prvé si vůbec nemyslím, že je v Česku omezena svoboda tisku. A pokud, tak spíše ze strany institucí, jako je IPI, a nikoli ze strany Rady ČTK. Svoboda tisku je omezována především ve směru k alternativním médiím, ať už je to pomocí ekonomické cenzury, pomocí různých restrikcí, pomocí různých vypínání statusů na sociálních sítích a tak dále,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Tím se omezuje svoboda slova v České republice, ale rozhodně ne tím, že se poskytne veřejnosti více informací, než se poskytovalo doposud. „Já vidím důvod rozhořčení úplně jinde. A sice v tom, že tu někdo vede v rámci studené informační války nějakou politickou samomluvu. Ve velké části médií a od hodně novinářů se razí silný a do široka rozvinutý unisono názor na politickou situaci, ať už je to otázka prezidenta, premiéra nebo opozičních stran. Proti nim stojí jiná média, ať už alternativní, nebo třeba Info.cz, které jsem dnes dvakrát citoval. To je sice soukromý web, ale snaží se o vyváženost a objektivitu, což je mi velmi sympatické, a proto ho tady občas chválím. Ale v žádném případě se nejedná o omezení svobody slova. Jde o to, že ti sdružení kolem jednoho názoru – jak říkal Mirek Macek a před ním spisovatel Karel Poláček ‚hoši, co spolu mluví‘ – si nepřejí, aby do veřejného prostoru pronikala jakákoli ucelená, necenzurovaná, needitovaná, nezkracovaná a neovlivňovaná stanoviska stran, které ‚s nimi nemluví‘,“ myslí si mediální analytik.
Rozhodnout může jen šéf ČTK, rada ho k ničemu nutit nemůže
To je podle něj hlavní důvod velkého protestu proti uvedenému návrhu. „Asi by bylo dobré vědět, že tenhle český výbor Mezinárodního tiskového institutu spoluzakládala společnost, v jejímž čele stojí Josef Šlerka, což je jeden z neúspěšných uchazečů o členství v Radě ČTK. Účast na takovémto vyjadřování stanovisek k Radě ČTK, kam sám tak spěchá, je důkazem naprosto flagrantního střetu zájmů. Navíc my jsme na tom jednání veřejně před novináři prohlásili, že jakékoli rozšiřování servisu veřejnosti je plně v rukou pana generálního ředitele. Pokud to nebude chtít udělat, neudělá to. Nemáme ani právo, ani ambici ho do toho nutit nebo mu jakkoli zasahovat do kompetencí. Bude to, pravda, zpráva o jeho názoru. Má právo na to mít nějaký názor a je generálním ředitelem této instituce, takže má také povinnost a právo se nějak rozhodnout i v této věci. Ale když nám teď IPI a kdekdo další předhazuje, že chceme manipulovat s Českou tiskovou kanceláří a nějak ji zneužívat k politickým důvodům, tak to přesně odpovídá českému úsloví, že zloděj křičí: chyťte zloděje,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
