Štrobl uvádí, že střelec z ostravské nemocnice byl vnitřně osamělým mužem. Měl prý pocit oběti systému a střelbou se možná snažil kompenzovat svou bezmocnost. „Masoví vrazi, což je tento případ, se vyznačují tím, že to jsou samotáři. Zpravidla nežijí v partnerském vztahu, nemají nějaké významné přátelské kontakty a mnohdy jsou osamělí,“ sdělil Štrobl s tím, že samota tyto lidi žene do stavu tzv. sociální smrti. 

Zdá se mu, že střelec se cítil být obětí zdravotnictví, které ho neléčilo, nebo ho neléčilo dobře. „Ty pocity může zažívat leckdo, ale ti střelci potom často tento stav vyřeší tím, že udělají něco, co jim to všechno vykompenzuje. Jinými slovy: Když zabíjím lidi, tak se cítím všelijak, jen ne bezmocně. A v tu chvíli se o mně ví a jsem v centru pozornosti. A vše, co jsem předtím vnímal negativně, se najednou obrátí v opak, byť zpravidla se ti lidé z toho neradují, protože sami zahynou,“ dodal Štrobl. 

„U masových vrahů je těžké rozlišit, jestli tím dominantním cílem byla ta vražda sama, nebo sebevražda. Jinými slovy tohle může vypadat jako sdílená sebevražda. Ten člověk se rozhodne zabít, ale za trest vezme pár lidí s sebou,“ sdělil Štrobl k případu. 

Závěrem pak dodal, že u tichých střelců, což asi byl, tomu okolí nemůže zabránit, protože se nikomu předem nesvěří.