Na začátku se hovořilo o etablování nové politické strany Realisté. Poté si Petr Robejšek k České republice posteskl: „Jak málo lidí je zde vlastenců, jak málo lidí si tady o sobě říká, že je patriot. Vlastenectví se považuje za něco jako dědičná nemoc, úchylka. Mnozí, kteří mají přibližovat lidem, co se tady děje, tedy novináři a akademici, ne všichni, ale mnozí, se snaží tento pocit posilovat: Národ je podle nich něco, co není slušné slovo.“
Polemika s Babišem
„Nemusím si od někoho nechat vyčítat – to je důležité, toto téma, národní zájmy,“ řekl dále. Psal o tom před 15, 20 lety to ještě se nehovořilo o Trumpovi, „který nyní hovoří o amerických národních zájmech… Naše strana vyslyšela hlubokou nespokojenost s tím, jak se u nás a v západní Evropě provádí politická práce.“
Jak politici podle Petra Robejška zacházejí s problémy: „My jsme schopni vyřešit úplně všechno. I pojetí ‚řídit stát jako firmu‘ je zařaditelné přesně do této tradice. Nechci polemizovat s panem Babišem ve všech ohledech, protože některé jeho postupy dávají smysl. Snažit se z centrály řídit určitý region nebo celou zemi na základě vyššího poznání, které ta politická třída domněle má, je omyl a chyba, vede to jen ke zmatkům.“ Kupříkladu, jedna novela zákona stíhá druhou... „Politická třída se zabývá z velké části tím, že opravuje své chyby. Tím společnost dusí, protože na ni hází jedno nařízení za druhým, které samo o sobě může být i smysluplné a dobře míněné, ale když jich je moc – a oni se samozřejmě logicky překřižují. Oni počítají s jakýmsi průměrným člověkem. A způsobí to, že společnost je vlastně nehybná. Dělá se něco, co vůbec není třeba, jako například EET, věc, která je pro nás nepřijatelná, protože utlačuje lidi, kterým my hodně držíme palce, a to je střední třída v této zemi. Střední stav je největší zaměstnavatel, předpoklad prosperity a blahobytu země,“ pokračoval dále v úvodní části Petr Robejšek.
Zavřít hranice!
Dále pak hovořil ke kvalitě života: „Žít v klidu a žít dobře – je skromné či neskromné přání, podle toho, kde žijeme a kdo nám vládne. V každém okamžiku je vždycky něco důležitější než to ostatní. Když toto je nějakí síla schopna najít a zapůsobit na to odpovídajícím způsobem, tak prospěje svému národu. Jednoduchý příklad pro osvětlení: Nedává velký smysl v situaci migrační krize začít řešit rozvojový stav zemí, ze kterých migranti přicházejí. Protože to znamená – pokud se to vůbec může povést – velmi dlouhodobý proces. A mezi tím migranti migrují. To co dává smysl, je napřed zavřít hranice a pak se starat ze všech sil, aby vyschly příčiny, kvůli kterým se ti lidé dali do pohybu.“
Neomylní soudci a chrliči zákonů
První dotaz byl na zdlouhavé soudní pře, na rozhodnutí, za která soudci nenesou zodpovědnost. S tím souhlasil i Michal Moroz. „Trestní řízení trvá roky, nikdo za to nenese zodpovědnost. Existují modely ze zahraničí, kde to funguje, například na Slovensku,“ vysvětlil stručně a k tomu se přidal i Robejšek: „Méně je víc. Je skutečně potřeba určitý zákon? V Anglii promýšlejí koncept, že za každý nový zákon se musí škrtnout ty dva staré. To je cesta, to je zdrženlivost.“
S komunisty nikdy. A „Machovi“ Svobodní?
Pak se přítomní dozvěděli, že Realisté představí svůj volební program v dubnu. Následoval dotaz mladého člověka z publika – se kterými stranami spolupracovat a se kterými nikoliv. Robejšek na to odpověděl: „U nás existuje jediná strana, se kterou bychom nespolupracovali, a to je komunistická…. Máme zdravou skepsi k etablovaným stranám. Centrální je pro nás konkrétní bod a opatření, a míra jeho uskutečnění je podmíněna naší spoluúčastí na vládě.“
Protože na besedě byla přítomna i řada členů a sympatizantů Svobodných, řeč se stočila i k této straně. Robejšek jí zhodnotil slovy: „Je to hodně jednostranná, tak trochu monotematická strana, která se opírá zejména o myšlenky pana Macha, který se opírá o myšlenky neoliberálních ekonomů a pana Klause a o víru v to, že trh všechno zařídí, která je chybná. A nejen že je chybná, ona je i cizí a nesrozumitelná většině lidí, a to je hlavní důvod, proč jsou spíše na okraji pozornosti.“
Levicové ANO
Moroz se pak pustil do hnutí ANO: „Co uspíšilo naše úvahy a naše plány, bylo to, že po dvou letech existence ANO a jeho přítomnosti ve vládě došlo k totální změně sociologického spektra voličů, kteří ANO tehdy volili a dnes by jej volili. Ve volbách 2013 jej volili bývalí voliči ODS a TOP 09 a zbytek byli bývalí voliči Věcí veřejných a díle částečně i nevoliči. Bylo tam minimální množství lidí, kteří volili levici.
Dnes se situace úplně změnila, preference ANO sice narostly, ale tradiční struktura je změněna. Jejich voliči jsou bývalí voliči KSČM, ČSSD, Úsvitu a částečně i nevoliči. To upoutalo naši pozornost, jestli není „díra na trhu“. Jestliže na levici je docela přetlak, KSČM, ČSSD i ANO loví ve stejných vodách, tak jsme si odvodili, že nespokojená část voličů je od středu doprava.“ Získat pět procent v parlamentních volbách pro Realisty by byl z jeho pohledu neúspěch. Za to sklidil potlesk auditoria.
… ne jako Okamura...
Robejšek poté uvedl: „Přistupujeme k tomu úplně jinak. Chceme do hledání správných řešení zapojit společnost. Ne tak hloupě jako pan Okamura. Vnímáme společnost jako zdroj inspirací a myšlenek, ne jako zdroj čísel. Osudy a zkušenosti lidí, kteří se starají o svůj život, kteří mají starost o svou rodinu a budoucnost svých potomků. Mají zrovna takové právo si tu starost dělat a něco podniknout jako intelektuálové, kteří sedí a píší a s reálným životem mají málo společného,“ pustil se zostra do „inteligence“. „Říkají: My jsme experti, protože my máme čtyři až pět titulů před a za jménem – a nikdo se neptá, jestli takový ‚expert‘ by byl schopen přežít na osamělém ostrově týden. My jo! Moudrost je uvnitř této společnosti. Systém je v současné vládě perverzní v tom, že se domnívá, že je na špičce této společnosti. A to není pravda. My hledáme cesty, jak se k té moudrosti zevnitř společnosti dostat. Jak společnost zapojit do přemýšlení a rozhodování. V tom jsme naprosto jedineční, naprosto noví. Nám na rozdíl od těch starých nejde o to, udržet si moc a svoje koryta. Nám jde o to, abychom změnili systém vládnutí a prospěli této zemi. Můžeme představovat její naději,“ dodal s nezměrným optimismem v hlase Petr Robejšek.
Muž středních let měl poté připomínku ke kampani, zvláště k textu na billboardech, zdali nejde o pouhou rétoriku podobně jako u ANO, nebo jen o laciný slib široké veřejnosti. „Snížíme daně.“ Moroz to vysvětlil následovně: „Tři základní teze, za kterými si stojíme: Ubráníme zemi. Snížíme daně. Zavedeme pořádek.“
Debata Petra Robejška o elitách
EU – rozhádaný spolek a ministryně zahraničí nezastupující nikoho
Na dotaz o vztahu Realistů k zahraniční politice odpověděl Robejšek následovně: „Zahraniční politika byla v posledních desetiletích podmíněna představou, že svět se bude stále více globalizovat, sjednocovat, a že bude zanikat význam typických národních zájmů. Pomíjí rozdílnost zemí. Například Nizozemí a Řecko toho mají pramálo společného.“ Nacházet rovnováhu je proto podle něj i v této oblasti nesmírně důležité. „EU je rozhádaný spolek. Tento spolek měl zajistit mír v Evropě, ekonomický rozvoj. Protože nepřihlíželi, že národy jsou – svojí velikostí, historií, surovinovým vybavením, hospodářským zaměřením – zásadně odlišné, tak je třeba tuto skutečnost respektovat, přihlížet k ní, a ne jí přehlížet.“
Kalouskovo dupnutí, Schwarzenbergův škrt
Ale evropské elity podle Robejška skutečnost přehlížely. „Vytvářely organizace a instituce, které představovaly, že Spojené státy evropské již existují. Ministryně zahraničí je žena a nepředstavuje nějakou autoritu. Ne proto, že je žena, ale že nikoho nezastupuje. Když na to přijde, každá země je svébytná a francouzský ministr zahraničí si jistě nedá od jakési ‚evropské ministryně zahraničí‘ předpisovat, jaká má být francouzská zahraniční politika. Proto, aby ve Španělsku, Řecku, Itálii nebo u nás bylo dosaženo stavu bezpečné hranice a blahobytná společnost, je vždy potřeba udělat něco jiného. Českou republiku nemusíte industrializovat. Řecko musíte industrializovat, abyste dosáhli blahobytu. Nelze říci, že pro Českou republiku a pro Řecko platí stejné předpisy a všechno určuje evropský komisař, který sedí v dalekém Bruselu. To musí rozhodovat vláda té které země,“ pokračoval ve svých názorech před zaplněným salonkem Robejšek.
„Když pan Kalousek spolu s panem Schwarzenbergem, tehdejším ministrem zahraničí, prohlásili, že musí snížit státní dluh, aby získali další investice... To je jedna z těch hypotéz teoretické ekonomiky, která nefunguje, ale oni jí věřili. Začali snižovat státní dluh tím, že začali rušit diplomatická zastoupení a začali jako první s těmi obchodními zastoupeními. Pro nás je potřebné být v místech našeho zájmu a nabízet tam naše podnikatele a služby, lákat k nám investory – ale oni to podřídili tomu, dát státní rozpočet do pořádku. Zásadně chybné rozhodnutí, které nerespektuje národní zájmy, nýbrž věří jakémusi dogmatickému myšlení školních ekonomů, kteří říkají – když toto uděláte, vždycky to vyjde. Když to ale takto uděláte, ‚podaří‘ se vám ekonomiku jen utlumit a přiškrtit. V době, kdy krize začínala a my jsme byli v dobré situaci, tak on na to ještě dupl,“ rozhořčil se Petr Robejšek.
Zmatená německá kancléřka
Jedna z posledních otázek byla na energetiku. „Jsme příliš malý hráč, který musí většinou reagovat na to, co se děje v jeho okolí,“ odpověděl Robejšek a pokračoval: „Když nejbližší velký udělá takovou hloupost, jako opuštění jádra, tedy německé rozhodnutí, naprosto zmatečné rozhodnutí pani kancléřky, tak se nás to týká – a to velmi!“
„Do jaké míry se máme postarat sami o sebe, když nás ostatní nechají plavat. Máme tu historickou zkušenost, jakou mají i ostatní malé státy,“ uvedl pak mnohoznačně nejen k dotazu.
Chiméry podle České televize
Následovalo doporučení, nebo spíše konstatování, z úst mladší ženy: „Málo se prezentujete v televizi, na rozdíl třeba od pana Jaroslava Šonky, jehož komentáře se nedají poslouchat. Myslím, že neodráží situaci, která se děje v Německu.“ Robejšek za smíchu přítomných odtušil: „Což o to, já se prezentuji obecně rád, i když daleko nejradši přemýšlím a píšu. Já jsem k dispozici, když jsem tady, ale mám takový dojem, a nechci nikomu sahat do svědomí, že se jim to nehodí. Samozřejmě, že se jim to nehodí. Třeba pan Šonka a další. Jejich podivný chimérický svět, který se přizpůsobuje podle toho, co chtějí, a nikoliv, jak ten svět skutečně vypadá. Jestliže je ČT preferuje a zve... – a jsem přesvědčen, to je jeden z jevů, že důvěryhodnost a sledovanost těchto médií klesá.“
S konstatováním, že ekonomický růst pravděpodobně nemá budoucnost, pak skončilo první oficiální setkání Realistů s plzeňskými potenciálními zájemci, členy a voliči.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
