Pouhé čtyři odstavečky článku s titulkem „Velezrádce Zeman? Slouží Rusku, ale žalovat ho půjde jen těžko“ na serveru Forum24, a co se do nich vešlo. „Autorkou toho je jakási Johana Hovorková, kterou neznám. Po přečtení článku jsem docela rád, že ji neznám osobně. Protože tahle paní či slečna píše podivuhodné věci. A jak už je na tomto webu zvykem, nikdo se neobtěžuje cokoli napsaného dokazovat, jsou to apodiktické teze. Například cituji: ‚Prezident Miloš Zeman lže a znevěrohodňuje Českou republiku v zahraničí. Tak to je a uvědomuje si to mnoho lidí včetně senátorů STAN.‘ Tím ten článek začíná. Kde lže, v čem znevěrohodňuje, jakým způsobem dochází k tomu autorkou uváděnému, to se nedozvíme, prostě jen víme, že pan prezident lže,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přemýšlí, zda to je tím, že je autorka tak líná, pohodlná, namyšlená nebo považuje své myšlenky za pevně dané, že je nepotřebuje zdůvodňovat a dokládat.
„Pochopitelně pokračuje v nich dál. Lituje, že není možné najít dostatek hlasů, aby byl Miloš Zeman žalován za velezradu, a tím pádem odvolán ze své funkce. Pokračuje tvrzením, že Zemanovy kroky jsou nehorázné, a přichází s nápadem, že je nutné seškrtat peníze pro jeho kancelář a zamezit tomu, aby on byl tím nejhlasitějším reprezentantem České republiky v zahraničí. Konstatuji, že autorka nemá nejmenší ponětí o jakékoli státoprávní proceduře. Peníze pro tuto instituci žádným způsobem neovlivňují chování prezidenta, jeho vystupování, názory ani nic podobného, jenom vyjadřují pozornost státního rozpočtu vůči instituci Kanceláři prezidenta, která má nějaké své náklady,“ poznamenává mediální analytik.
Hrajeme tak nepatrnou roli, že by to autorku nemuselo vzrušovat
Do nákladů kromě nutné údržby a oprav náleží hrazení různých procedur, patří tam nezbytné ceremoniální akce, recepce, výjezdy, cesty do zahraničí a podobně. „Ten rozpočet je celkem průhledný a možná by se paní či slečna autorka divila, jak malý ten rozpočet je ve srovnání s některými méně významnými institucemi. Takže myslet si, že Zemana umlčím tím, že mu seškrtám rozpočet pro jeho kancelář, je opravdu nemístné a nesmyslné. Ale je z toho rovněž vidět, že neví vůbec nic o Zemanovi. Protože Miloš Zeman to, co říká, říkal úplně stejně, jako když byl spokojený důchodce ve své chalupě na Vysočině. A tam celý jeho rozpočet znamenal štangli salámu, láhev dobrého pití a nic mimořádného nepotřeboval. Rozhodně ne žádné repre fondy na žádné státní návštěvy, takže autorka vůbec neví, o čem píše,“ upozorňuje Petr Žantovský.
To dokazuje i ve větě, v níž nabádá, že je třeba zamezit tomu, aby byl tím nejhlasitějším reprezentantem České republiky. „To prostě nejde. Prezident je hlavou státu, podle Ústavy zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; je nejvyšší reprezentant, s tím vůbec nic nenaděláme. A nakonec ještě autorka píše, že Zeman otevřeně slouží Ruské federaci, která proti nám vede hybridní válku. Mě by zajímalo, kde jsou ty důkazy o Zemanově otevřeném sloužení Ruské federaci. A za druhé, kde jsou důkazy, že Ruská federace proti nám vede hybridní válku. Myslím si, že pokud se nějaká hybridní válka vede, tak se vede mezi západními státy a Ruskem, ale role České republiky v tom všem je tak nepatrná a zanedbatelná, že by nemusela autorku vůbec vzrušovat a vzbuzovat v ní nutkání psát stejně hloupé články, jako byl tenhle,“ myslí si mediální odborník.
Pozor na neúctu vůči Evropské unii a vůči Bruselu
Inspirací pro druhé téma se mu stal článek „Bouříte se proti EU? Můžete dostat až roční trest“ na serveru EuroZprávy.cz. „Podstata toho článku mě šokovala. V jeho úvodu se píše, že mnozí Češi nesouhlasí s naším členstvím v Evropské unii a dávají to najevo rozličnými způsoby. Někteří jen komentáři v internetových diskusích, jiní to vyjadřují i navenek, za což jim může hrozit postih. Už samotný titulek musí navodit staré časy, kdy stačilo říct nebo napsat, že nějaký potentát je vůl, a dotyčný skončil trestem odnětí svobody. Nějaké nelichotivé sdělení o vrchnosti, slova neúcty nebo nevážnosti o mocenské vrchnosti, tu bylo trestáno za totalitního období, a to nejen za socialismu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Nejčastější forma protestu proti čemukoliv je hanobení symbolu dané věci, v případě Evropské unie se vlajka s hvězdami v kruhu na modrém setkává s protestem ve formě přeškrtnutí častěji, než by se zdálo. „Začetl jsem se proto do článku s velkým zájmem, protože by mě vůbec nenapadlo, že by nesouhlas s Evropskou unií mohl být kriminální čin. V takovém případě bychom se na tento seznam mohli dostat všichni. Nebo nejméně osmdesát procent, tedy minimálně těch, kteří v průzkumech nesouhlasí s tím, že je pro nás směřování EU prospěšné, nebo připouštějí, že by bylo dobré diskutovat o czexitu a podobně. To všechno může být schováno pod definici neúcty vůči Evropské unii a vůči Bruselu,“ podotýká mediální analytik.
Vyjádříte svůj postoj a můžete se až na rok rozloučit s řízením
Zmíněné přeškrtnutí symbolu Evropské unie je v článku hodnoceno zástupcem Ministerstva dopravy tak, že registrační značka už by neměla svou přesně definovanou podobu a formu, a proto by na takové vozidlo mohlo být pohlíženo jako na vozidlo bez registrační značky. „Byl by to přestupek, za který by hrozil zákaz řízení od šesti měsíců až do jednoho roku. Připomínám, že se bavíme o nejbanálnější formě protestu, jímž lidé demonstrují svůj odpor proti tomu, co se ve státě – tedy v tomto případě superstátě – děje. Tento protest kromě zákazu řízení může vést i k posouzení jako hanobení symbolu Evropské unie, což už ale nespadá pod kompetence Ministerstva dopravy,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Mluvčí pražské policie Tomáš Hulan totiž pro EuroZprávy.cz uvedl, že se vyjádřením nesouhlasu s členstvím v Evropské unii formou přeškrtnutí symbolu dopouštějí lidé přestupku. „Je to legitimní vyjádření postoje. Ne tak, jak se v článku píše, kdy se jako zástupný prostředek pro postih za to, že vyjádříte svůj postoj, stane, že jste popotahován, jako kdyby vaše vozidlo nemělo žádnou registrační značku. Nebo že se dopouštíte přestupku. Někomu to na první pohled může připadat úsměvné. Ale ve skutečnosti je to nebezpečná forma nátlaku na lidi, aby opět – tak jako za minulého režimu – skrývali své názory. Dříve jsme ve studentském či školním věku vyjadřovali nesouhlas banálními způsoby přeškrtnutím obličeje, domalováním vousů či brýlí nějakým hodnostářům. Bylo to v podstatě dětinské, ale vyjadřovalo to, co si myslí autor toho znehodnocení,“ připomíná mediální odborník.
Začínají se přitahovat šrouby a brzy nám zmrzne úsměv na rtech
To, že by podobný projev byl až do této míry legislativně hodnocen a dokonce možná trestán, slyší a vidí prvně. „A tak se obávám, že to neskončí u espézetek našich automobilů, ale že to bude pokračovat i v dalších podobných situacích. To je ten známý princip Overtonových oken, těch postupných kroků přitahování šroubů, utlumování různých svobod a posilování různých restrikcí, zákazů a příkazů. Skončí to v okamžiku, kdy jako v tom Orwellovi se příslušná mocenská instituce stane fatálně nedotknutelnou. Mám skutečně obavy, že nám tenhle článek ukazuje, že to začíná být vážné, i když má možná trochu úsměvnou podobu. Ale úsměv nám asi brzy zmrzne na rtech,“ očekává Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Také závěrečné téma považuje za příznačné pro to, co se nejen v médiích, ale vůbec kolem nás děje. „Autorka z alternativních portálů, paní Jana Karásková, mi poslala zajímavou informaci o tom, že facebookový robot Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ji varoval před jejím vlastním článkem. Zní to bizarně, tak vysvětlím, o co tam šlo. Paní Karásková napsala na server Aeronet článek, v němž konstatuje, že Česká televize odmítla pustit do vysílání amerického čtyřhvězdičkového generála, protože mluvil tak, jak se píše ve zpravodajské alternativě a vlastně kritizuje současnou americkou geopolitiku,“ přibližuje mediální analytik.
Už i vzdělávací instituce přistupují k cenzurování komunikací
Zdůrazňuje, že mu nejde o samotný článek o generálu Wesleym Clarkovi. „To je článek paní Karáskové, za ten si nese ona plnou odpovědnost. Jestli je, nebo není pravdivý, se ptejme paní Karáskové, do toho mně nic není. Ale chci se zastavit u něčeho jiného. Ten automatický odpovídací – abych tak řekl – cenzor na Univerzitě Palackého jí vymazal odkaz na tenhle článek z její facebookové korespondence se slovy – cituji – ‚Rádi bychom vás upozornili, že server, z něhož sdílíte článek, je obecně považován za web šířící ruskou propagandu, jehož provozovatel je anonymní a těžko dohledatelný, což nepůsobí zrovna důvěryhodně. Přejeme pěknou neděli‘,“ líčí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský, jak je hlídána a usměrňována komunikace na sociálních sítích.
Cenzorskou odpovědí však nebyl korespondenci konec. „Paní Karásková se nedala a napsala tuto větu: ‚Tento článek je mým autorským dílem, je mnou podepsán, budu ráda, když si ho přečtete, možná leccos pochopíte.‘ Nevím, jestli to pochopili, ale následně jí z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého odpověděli toto: ‚My chápeme, že je článek vaším dílem. My naše studenty učíme, že pro psaní odborného textu jsou potřeba ověřené a důvěryhodné zdroje, a tyto zásady ctíme, proto nám čtení webu přinejmenším diskutabilního nepřipadá relevantní. Děkujeme za pochopení.‘ Co v té odpovědi čteme? Čteme, že další instituce, tentokrát vzdělávací, a o to je to strašidelnější, přistupují k cenzurování komunikací a jejich obsahů,“ pozastavuje se mediální odborník.
Vrací se doba zakazování knih a odstraňování nepohodlných autorů
Všímá si i druhého sdělení, které z odpovědi na facebooku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci vyplývá. „Akademický zdroj, který se chlubí tím, jak je seriózní, jak dává seriózní vyjádření, jak využívá důvěryhodných zdrojů, tak bez jakéhokoli důkazu odsuzuje jeden internetový zdroj, nějaký text nebo web či cokoli, nazývá ho nálepkami jako diskutabilní, nerelevantní, nevěrohodný, nedůvěryhodný, čímž zdůvodňuje svůj zákaz odkazování na ten článek. Můžeme si o zdroji Aeronet myslet, co chceme, ale faktem je, že studentská svoboda vždy spočívala v tom, že student byl odpovědný za to, co se dozvídá, za to, jakým způsobem o tom pak přemýšlí a jakým způsobem o tom referuje. A nebylo mu v tom bráněno, o tom jsou totiž ty takzvané akademické svobody,“ připomíná Petr Žantovský.
Když někdo cenzuruje jakékoli informační zdroje, tak se dopouští nejen porušení studentských svobod. „Je to praxe, kterou známe z komunismu, kdy se likvidovaly zakázané knihy, nepohodlní autoři se odstraňovali z čítanek a vymazávali z historie. Když jsem v roce 1988 při zakončení studia na fakultě žurnalistiky do diplomky o Karlu Čapkovi umístil odkaz na jméno Tomáše Garrigua Masaryka, protože Čapek s ním napsal knihu, tak z toho bylo takové pozdvižení, že někteří vyučující na té fakultě z toho málem dostali psotník, jak je možné, že student po čtyřletém vymývání mozků ještě vůbec zná Tomáše Garrigua Masaryka. Mně připadá, že se blížíme přesně do té samé doby, že tady bude seznam zakázaných autorů, zakázaných témat. A my všichni se ponoříme do toho ‚krásného nového světa‘. Budeme v něm spokojeni,“ končí mediální analytik chmurnou vizí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
