Další z kapitol boje proti prezidentu Miloši Zemanovi rozepsali jeho odpůrci v tomto týdnu. „Tentokrát v souvislosti s jeho vyjádřením, že když ministr zdravotnictví nechce povolit očkování ruskou vakcínou Sputnik V, měl by odstoupit. Vakcína totiž nemá certifikaci EU, a tudíž ani dobrozdání našeho Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Zeman do toho odstupování zahrnul i ministra Petříčka, který dlouhodobě vystupuje jako těžkooděný rusobijec a čínobijec. Prezidentova slova vyvolala na politické scéně nebývalou rvačku o tlampač. Padají slova o vlastizradě jako od Marka Ženíška, o demenci jako od Miroslava Kalouska, o impeachmentu jako od senátora Pavla Fischera, své si přihodila tradiční anti-zemanice Miroslava Němcová a další,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jak zná prezidenta, a že ho zná osobně už od roku 1999, troufá si odhadnout, že ho ke zmíněnému vyjádření vedly dva hlavní důvody. „Jeden je věcný: jestliže politická věrchuška odmítá pokusy o záchranu zdraví a životů jen z toho důvodu, že jde o vakcínu z – údajně nepřátelského – Ruska, nikoli z – údajně spřáteleného – Západu, tedy z důvodů politických, nikoli odborných, pak se tato věrchuška chová úplně stejně, ne-li hůř než komunističtí lídři v 70. a 80. letech. Pokud se dobře pamatuji, tak když se náhodou někdo skrze kádrovací hierarchii dopracoval k možnosti vycestovat na Západ, zpátky obvykle pašoval dva artikly: knihy od Škvoreckých ´68 Publishers a dalších exilových nakladatelů a – léky. Protože komunista usoudil, že západní lék je špatný, neboť jej produkují imperialisté, tedy nepřátelé,“ vzpomíná mediální analytik.
Lidé ohrožení covidem odmítají vidět Sputnik geopoliticky
Vždyť co kdyby v tom léku byla zabalená nějaká škodlivina, která by našim lidem mohla ublížit? „Zdá se, že někteří dnešní proticovidoví generálové uvažují dost podobně. To je s největší pravděpodobností Zemanův věcný názor. A druhý důvod jeho slov, která vyvolala dokonce i masovou odezvu hejtmanů – v našem kraji se Sputnikem očkovat nebude, volají kolektivně – je ještě razantnější rozpoutání veřejné diskuse na dané téma a upozornění na to, že i prezident má svůj názor. Může se nám zdát, že jej vyjadřuje příliš radikálně a překračuje určité zvyklosti. Nejspíš by se mnoha lidem líbil prezident – kladeč věnců – víc než prezident, který se chová jako vyslanec zájmu občanů. Zeman navíc, dá se říci, nic neriskuje, protože je ve druhé půli svého druhého období a podle Ústavy tím jeho pobyt na Hradě zanedlouho končí,“ připomíná Petr Žantovský.
To všechno platí a klidně to lze Miloši Zemanovi připsat na pomyslné účtence jeho vládnutí – nezapomínejme, že prezident je součástí exekutivy – na stinnou stranu. „Ale ta všeobecná hysterie, kterou to rozpoutalo ve všech médiích, je zbytečná a navíc kontraproduktivní. Zeman má stále své příznivce, jsou to začasté lidé ohrožení covidem víc než jiní, ať už z důvodu vyššího věku či jiné diagnózy, a ti pochopitelně vakcínu jako naději v boji s virem odmítají vidět (geo)politicky. A nelze se jim divit. Zeman tím pádem získává pro Sputnik větší zástup příznivců, než kdyby ve věci mlčel. Celá ta hysterie ale vypovídá o tom, že politická kultura v naší zemi začíná popírat fyzikální zákony: dostává se do záporných čísel,“ upozorňuje mediální odborník.
Fotogalerie: - Testování zaměstnanců
Odebíráme studentům další povinnost, která se už nevrátí
V kontextu covidové doby se nejen brojí proti vakcínám z politických důvodů, ale mění se kdeco. „Například školství. Drtivý je už sám fakt, že většina žáků a studentů všech stupňů škol se už měsíce učí online. A jako vysokoškolský učitel mohu skálopevně potvrdit, že to je skutečně chabá náhražka plnohodnotného setkání se studenty na tom, čemu se kdysi vzletně říkalo ‚hostina filosofů‘. Nyní se nejvíc diskutuje o podobě maturitních zkoušek. Nejskloňovanějším termínem je ‚úřední maturita‘, de facto za účast. Ale mezi řádky možná leckomu unikla jedna okolnost, kterou jsem zaznamenal například na portálu Seznam. Totiž, že dosud standardní ústní zkoušky z češtiny a z cizího jazyka budou pro všechny dobrovolné. To je hodně černý sen,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vnímá to tak, že zúžíme ukončení studia jen na tu či onu odbornost, kterou nějak pořešíme, ale jazyky, zejména ten mateřský, ponecháme na libovůli maturanta. „To bude znamenat, že k takové dobrovolné zkoušce nepřijde skoro nikdo – krom těch, kteří se v budoucnu chtějí příslušnými předměty zabývat vysokoškolsky a pak profesně. Ne že by maturita obdařila většinu mladé populace vysokou mírou moudrosti a vědění v oboru jazyka mateřského či cizího, ale přece jen je to další povinnost, kterou studentům odebíráme, a pochybuji, že někdo bude mít sílu ji tam někdy v budoucnu vrátit. To budou totiž budoucí maturanti – a vlastně právem – křičet, že jsou diskriminováni, protože když nemuseli ‚tamti‘, proč teď musíme my?“ poznamenává mediální odborník.
V budoucnu si vystačíme se smajlíky a s účetními knihami
Sám na vysoké škole učí a přednáší předměty, které vycházejí z humanitních věd, z filosofie, z historie, z jazyka českého a literatury. „Už dnes je někdy stav vědění studentů přišedších ze středních škol tristní. Pokud jim ubereme povinnost z takových předmětů maturovat, učiníme z nich fachidioty bez nejmenší schopnosti abstraktně a kontextuálně přemýšlet o světě. Stále marně čekám, kdy se na toto téma vysloví nějaká – řekněme – spisovatelská organizace. Nebo jsme prostě už kolektivně rezignovali a vystačíme si do budoucna se smajlíky místo přechodníků a se znalostí knih účetních, nikoli literárních?“ ptá se řečnicky, ale s naléhavostí v hlase Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Ve věku sedmdesáti devíti let ve středu zemřel Jan Vodňanský. „Proč se o něm zmiňovat v rubrice Týden v médiích, když přece každý ví, že Vodňanský byl především literární autor a jevištní komik, ať už ve slavném duetu s Petrem Skoumalem v sedmdesátých a osmdesátých letech či s jinými v letech pozdějších? Protože Vodňanského tvorba se vinula dvěma proudy. Jeden byl určen dětem. Vodňanský patřil k tomu vzácnému druhu autorů, kteří dokážou napsat dětské verše a příběhy tak, aby měly nejen čtenářskou zábavnost, ale i literární hodnotu a svébytnou poetiku. Z jeho vrstevníků mě upomněl na básníka a textaře Pavla Šruta, který slul podobným talentem, samozřejmě osobitým,“ poukazuje mediální odborník.
Vodňanský měl být prezidentem a Klaus showmanem
Zato druhá Vodňanského tvář patří právě i do rubriky o médiích. „Sice nepůsobil bezprostředně a profesně jako novinář, ale jeho dílo je protkáno reflexí světa kolem nás, zejména jeho bizarními odstíny, které se daly obvykle na vysoké literární úrovni parodovat, perziflovat, ukazovat je ze směšného či tragikomického úhlu. Vodňanský byl prostě Homo politicus. Specifika jeho tvorby spočívala mimo jiné i v tom, že jako vystudovaný strojař a projektant, a později též absolvent filosofické fakulty užíval odborné výrazivo těchto oborů a vkládal je do rozmanitě pitoreskních souvislostí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Portál iDnes do článku o jeho skonu vložil i informaci z jednoho facebookoého profilu. „Na něm se připomíná jedna docela bizarní okolnost: Protože se narodil ve stejný den a ve stejné porodnici jako Václav Klaus, existovaly veselé teorie o tom, že v porodnici mohlo dojít k tragické záměně – humoristou a showmanem měl být Václav Klaus a prezidentem Jan Vodňanský. Mně spíš přijde, že tuto hříčku mohl šířit sám Vodňanský. Odpovídalo by to zhruba jeho typu humoru. Měl jsem to štěstí být vydavatelem jedné z jeho mnoha knih, v roce 2002 jsem mu v nakladatelství Votobia Praha, které jsem řadu let vedl, vydal útlou, leč hutnou knížku „Bum… bum… bumerangy aneb Politická manéž“ s příhodnými ilustracemi Jana Kristoforiho,“ podotýká mediální analytik.
Na politickou manéž se dokázal podívat s nadhledem filosofa
Mimochodem, právě Kristoforiho malby zdobily pracovnu Václava Klause v době, kdy byl předsedou Poslanecké sněmovny. „Inu, jak je ten svět malý. Ona ‚moje‘ Vodňanského knížka byla sbírkou komentovaných koláží z výroků konkrétních současných, tedy tehdejších, politiků. Vodňanský si nebral, jak se říká, servítky a svoje od něj dostal každý, strana nestrana. Byla to knížka zábavná a myslím vůbec jedna z posledních, která se na tu naši politickou manéž dokázala podívat s humorem a nadhledem filosofa, jímž ve svém nitru Vodňanský byl. A ještě jednu jeho vlastnost chci připomenout: byl důkladný, precizní, pracovitý, věděl, co chce a proč to chce. Pro nakladatele ideální autor. Budu na něj vzpomínat s úctou,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
