Pohled na Chacifotiadise byl opravdu žalostný. Ještě minulý pátek se vydal do banky ve městě Soluň, aby si tam vyzvedl manželčin důchod. Nešlo o velké peníze, jen o 120 eur.
Jenže problém byl v tom, že Chacifotiadis ani jeho žena, podobně jako mnozí další řečtí důchodci, nemají bankovní kartu. Pokud by ji měli, možná by se jim podařilo vytáhnout z bankomatu alespoň 60 eur denně.
Chacifotiadis má ale smůlu. Řecké banky už osobní výběry hotovosti neumožňují, a tak 77letého penzistu odmítli ve třech pobočkách. Když nepochodil ani ve čtvrté, psychicky se zhroutil. Svalil se na chodník a po tváři mu tekly slzy.
Nedokážu snést, když vidím svou zemi tak trpět
V takovém rozpoložení jej našel fotograf agentury AFP, který procházel náhodou kolem. Důchodce mu řekl, že jej nezlomilo jen jeho osobní neštěstí. „Vidím, jak mí spoluobčané žebrají o pár centů na chleba. Vidím čím dál tím víc sebevražd. Jsem citlivý člověk. Nedokážu snést, když vidím svou zemi tak trpět,“ svěřil se.
Fotografie Chacifotiadise obletěly svět a dostaly se i na facebook. V Austrálii zaujaly Jamese Koufuse, který pochází z rodiny řeckých emigrantů. „Zdál se mi povědomý. Ten snímek mě zasáhl, dojal mne,“ popsal deníku The Australian.
Koufus se nemýlil. Chacifotiadise opravdu poznal. Jak zjistil, pocházel ze stejné vesnice v Řecku, jako Koufusův otec. Než odešel do Austrálie, byli přáteli.
Náhradu za penzi bude vyplácet z dědictví po otci
Koufusův otec zemřel před 18 mesíci a synovi zanechal slušné dědictví. James se rozhodl, že jej využije k pomoci Chacifotiadisovi.
Zpravodajskému portálu News.com.au prozradil, že řeckému penzistovi bude platit 250 eur měsíčně jako náhradu za důchod. „Dokud to bude nutné,“ upřesnil Australan.
Probírají popelnice. Ještě nedávno ale patřili k pracující střední třídě
Těžký život obyčejných Řeků popsal také britský deník Telegraph, a to ještě před tím, než minulou neděli proběhlo řecké referendum.
Jednoho z nich, pětapadesátiletého Nika Polonose, zastihli reportéři britského deníku na athénské Sofoklově třídě, kde právě vybíral popelnice. „Občas v popelnicích najdu kovový šrot, který potom mohu prodat. Když vidím nějaké slušně a bezpečně vypadající jídlo, tak si z popelnice vezmu i to. Jindy se dá najít třeba papír, plechovky a láhve, za které se také dají získat nějaké peníze,“ vysvětluje Polonos. Jak uvádí reportéři britského deníku, zdejší popelnice jsou značně žádané, protože se nachází naproti kuchyni umístěné v kostele, kde vaří pro drogově závislé, chudé a bezdomovce třikrát denně teplé jídlo.
Mnozí ze současných „hledačů“ však ještě před nedávnem byli obyčejnými pracujícími lidmi ze střední třídy. Jejich společenský status se začal zhoršovat s ekonomickou krizí před pěti lety, kdy nezaměstnanost postupně v zemi dosáhla až hrozivých 25 %. Pan Polonos pracoval jako stavební dělník, ale o své zaměstnání přišel před třemi lety. Stavební boom je v nedohlednu, on má jen malou šanci, že si opět najde novou práci. Přesto se udržuje v čistotě a snaží se oblékat elegantně. „Nikdy nechci vypadat jako on,“ říká Polonos a ukazuje vedle sebe, kde právě z kuchyně nejistým krokem vychází rozcuchaný a zanedbaný narkoman.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
