„Jako zahraniční korespondentce působící v Moskvě v poslední fázi existence Sovětského svazu patřilo mezi má hlavní témata informovat o strachu a o tom, jak se začal z veřejného prostoru v průběhu perestrojky vytrácet strach. Celý národ byl po desetiletí nucen lhát a nechat se obelhávat,“ píše v úvodu Cooperová.
„Ve druhé polovině osmdesátých let se však ve zpravodajství začala občas objevovat kdysi zakázaná témata. Strana najednou zjistila, že její absolutní kontrola nad veškerým děním už neexistuje. A to především díky mnoha odvážným skutkům novinářů, historiků, ekologů, představitelů církve atd. Všichni měli najednou možnost se konečně otevřeně vyjadřovat. Dlouhotrvající bitva mezi lidmi a státem nad tím, kdo ovládá informace a zprávy, skončila. Ruský lid zvítězil,“ zmiňuje Cooperová.
„Jako moskevská zpravodajka jsem skončila měsíc poté, co skončil neúspěchem srpnový puč v roce 1991. Tehdy jsem si byla jistá, že demokracie a svoboda zvítězily. Při svých dalších občasných návštěvách této země jsem se však bohužel přesvědčila, že tomu tak nebylo. Přesto jsem byla velmi nepříjemně překvapena tím, když jsem se na setkání s ruskými novináři a studenty organizovaném americkým ministerstvem zahraničí dozvěděla, jaké ‚normy‘ vládnou v současném Rusku,“ upozorňuje Cooperová.
Jakoby se podle Cooperové do Ruska opět vrátila studená válka. „Západ je skrze prokremelská média podezírán z toho nejhoršího, v zemi existuje jen hrstka nezávislých médií a oficiální státní propaganda šíří svoji verzi světových událostí, jež málokdy odpovídá realitě. Srpnové dny roku 1991, kdy byli novináři považováni za hrdiny, kteří se nebáli otevřeně říkat pravdu, jsou pryč. Na setkání pořádaném ruským Svazem novinářů jsem u mladých novinářů neviděla žádnou touhu inspirovat se současnými médii,“ zmiňuje Cooperová.
„‚Pokud nemohou reportéři svobodně kritizovat státní orgány, co je tedy potom obsahem jejich práce?‘ ptal se mě jeden mladý student z Moskvy. Nevěděla jsem, jak mu na tuto otázku mám odpovědět. Stejně jako jsem nebyla schopna reagovat na transparenty s nápisem ‚Zastavte nacismus na Ukrajině‘, které měli nad svými hlavami uprchlíci z východní Ukrajiny, již byli přítomni na mém vystoupení na Voroněžské státní univerzitě,“ svěřuje se Cooperová.
„Všechny otázky účastníků směřované na moji osobu se týkaly ukrajinského fašismu a amerického spiknutí. Jeden starší spisovatel jménem Vladimir chtěl vědět, jestli souhlasím s jeho tvrzením, že fašismus na Ukrajině představuje pro novináře největší celosvětovou hrozbu. Nesouhlasila jsem,“ popisuje Cooperová.
„Častým dotazem byla otázka: ‚Proč Amerika vede informační válku proti Rusku?‘ Jako hlavní příklad mi diskutéři dávali údajnou skutečnost, že americká média obviňují Rusko ze sestřelení civilního malajsijského letadla. Přitom americká média neobviňují Rusko, ale pouze dávají prostor všem teoriím, které nabízejí své vysvětlení. Jejich úlohou však není nikoho obviňovat,“ brání americká média Cooperová.
„Skutečnou informační válku vede Rusko a tato válka je neúprosná. Vše začalo již v roce 2000 nezákonným převzetím televize NTV a pokračuje dodnes prostřednictvím hrozeb vůči listu Vedomosti, televizi Dožď, rádiu Echo Moskvy a dalším několika málo zbývajícím nezávislým médiím, která se snaží objektivně informovat ruskou veřejnost,“ kritizuje Cooperová.
„Pokusy ruského státu dostat pod kontrolu nezávislá média jsou ostatně zdokumentovány Výborem na ochranu novinářů, který byl založen v New Yorku. Výbor ovšem protestoval i v situaci, kdy ukrajinská vláda potlačovala ruská média. Protesty zaznívající z dalekého New Yorku však nemohou zachránit nezávislost médií typu Dožď nebo Vedomosti. Samotní Rusové si musí uvědomit, jak krátké bylo období otevřenosti, a musí po státních orgánech požadovat změnu. V prvné řadě oni sami se musí postavit na obranu nezávislých hlasů dříve, než bude pozdě,“ nabádá v závěru Cooperová.
Psali jsme:
_635526743933815780.jpg&id=37599)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
_profil_top.jpg)
