Předseda Ústavního soudu ČR poskytl obsáhlý rozhovor Deníku. Zdůraznil, že v neklidných časech, ve kterých dnes žijeme, nemůže spoléhat jen na ústavu. Takové spoléhání se na jeden zákon by bylo falešné. Spíše je potřeba opírat se o instituce, které z ústavy vyrůstají. Jenže ani to samo o sobě nestačí. „Chceme-li být společností, která se nestydí, společenstvím hrdých lidí, tak se nemůžeme opírat o takové berličky, jako je národovectví, ale o obecné lidské hodnoty,“ poznamenal Rychetský.
S lítostí však sleduje, jak primitivní národovectví v posledních letech sílí a promítá se i do politiky. Bohužel narůstají i xenofobie a útoky na lidi s odlišnou barvou pleti. Objevují se také útoky na občany s odlišnou vírou. „Je svým způsobem ostuda a hanebnost, že kulturní národ s ohromnou tradicí je schopen poklesnout až na tuto úroveň,“ posteskl si Rychetský. Osobně ho mrzí, že se na politické, vědecké i kulturní scéně nenašla síla, která by tomuto neblahému trendu čelila.
Styděl jsem se za českou vládu
Předseda Ústavního soudu České republiky nerozumí tomu, proč Češi, kteří utíkali ze své vlastní země před nacisty v roce 1938, komunisty po roce 1948 a sovětskými tanky v roce 1968, teď nechtějí pomoct jiným lidem, kteří také prchají před tanky, minami a bombami padajícími z nebe. Uznává, že čeští uprchlíci se snažili přizpůsobit poměrům ve svých nových vlastech, zatímco dnes lidé mají obavy z toho, že nově příchozí mohou být teroristé, ale Rychetský považuje za absolutně nepřijatelné považovat za teroristu každého uprchlíka.
„My přece vůbec nevíme, jestli lze ty, kteří utíkají do Evropy, paušálně klasifikovat jako islamistickou, antievropskou a antidemokratickou skupinu. To přece vůbec není pravda, dokonce je to absurdní. Speciálně Sýrie byla velice ekumenická země, v níž existovala silná křesťanská komunita, s vyspělým vysokým školstvím, takže odsud k nám mohla přijít řada vzdělaných a kultivovaných lidí, nejen lékařů a inženýrů. A co stovky zcela opuštěných dětí z africké Eritreje v bývalém záchytném táboře u Calais, které vůbec netuší, že existuje nějaký islám? Zjednoduším to. Stav, kdy se za pomoci mainstreamových médií a politické reprezentace šíří v naší zemi xenofobie, averze až nenávist k jakýmkoli uprchlíkům, je pro člověka uvažujícího v kategoriích naší humanistické civilizace nepřijatelný. Když jsem zhruba před rokem zaznamenal slova tehdejšího ministra vnitra Chovance, že do voleb nepřijmeme ani jednoho uprchlíka, tak jsem se styděl,“ uvedl Rychetský.
Obratem Čechům, Moravanům a Slezanům připomněl, že jsme se zavázali respektovat Ženevské konvence a pomáhat lidem, kteří jsou ohrožení na životě, a to bez ohledu na to, jakého je ohrožený člověk a jeho rodina vyznání nebo jakou má barvu pleti.
„Všichni vědí, že je elementární lidskou povinností, která je spojena s křesťanskou láskou k bližnímu, pomáhat bezmocným. A mimochodem, kdyby Islámský stát nebo některá jeho teroristická odnož připravovala útok na našem území, jistě by nevypravila své komando složitou cestou na různých kocábkách přes Středozemní moře, záchytné tábory a dnes již téměř nepropustné hranice. Takoví teroristé by pravděpodobně přicestovali zevnitř EU (např. z Francie či Německa), a nikoli pěšky přes Balkán,“ podotkl Rychetský.
Nepochybuje o tom, že toto ví i prezident Miloš Zeman, který před uprchlíky tak důrazně varuje. Politici v čele s Milošem Zemanem podle Rychetského vědí, že nebezpečí islamizace a teroristického útoku u nás neexistuje, ale hodilo se jim lidi strašit a pak jim před tímto nebezpečím nabízet ochranu.
Ing. Miloš Zeman
Kriticky se Rychetský vyjádřil také na adresu Evropské unie. Tu považuje za jakousi kotvu integrity a společné budoucnosti evropských národů, ale současně tomuto společenství vyčítá, že nebylo na masivní exodus připraveno. A vůbec nejhorší prý bylo, že EU sem uprchlíky, ale i migranty přilákala.
„EU po desetiletí spolu s ostatními představiteli euroatlantické civilizace, zejména USA, nejenže předváděla svůj model lidského a politického uspořádání jako optimální a vzorový, ale dokonce se ho snažila vyvážet do zemí, které ho nebyly schopny vůbec pochopit, natož akceptovat. Tím, že jsme v nejrůznější podobě zapříčinili rozvrat jejich systémů, jsme miliony uprchlíků přilákali na vějičku naší civilizace. K nám neprchají teroristé. Je všeobecně známo, že téměř za všemi útoky v Evropě nestáli uprchlíci, ale druhá nebo třetí generace emigrantů. Jinak řečeno, jejich agresivita nemá náboženský podtext – tihle lidé toho o islámu příliš nevědí. Skutečnou příčinou terorismu je pocit totálního osamocení ve společnosti, do které byli jejich předci přijati, a oni nejsou schopni se s ní sžít,“ upozornil soudce.
Česká republika má podle něj povinnost pomoci těm evropským zemím, které migrační vlna zasáhla nejvíce. Pokud jim odmítáme pomáhat, ve skutečnosti myšlenkově do Evropy nepatříme. To však v žádném případě neznamená, že by Rychetský hájil systém přerozdělování uprchlíků podle kvót. Ten považuje za absurdní.
„Selhání EU není jen v tom, že vývozem svého ideologického pojetí společenského uspořádání po desetiletí lákala migranty, ale i v řadě jejích dalších kroků. Jedním z nich je systém kvót, neboť je absurdní si myslet, že je možné svobodným lidem nějakou aritmetickou metodou přidělovat státy, do nichž by se povinně měli uchýlit. Stejně absurdní je těm státům přikazovat, kolik běženců jsou povinny podle stejné metody přijmout. Selhání EU je tudíž mnohonásobné,“ nešetřil ostrými slovy předseda Ústavního soudu ČR.
Uprchlická krize naplno vypukla v okamžiku, kdy se zhroutilo tzv. arabské jaro. Když k tomu došlo, EU měla urychleně zareagovat, zúžit proudy uprchlíků. A těm, které přijala, měla EU vytvořit podmínky pro co nejrychlejší začlenění do společnosti.
„Prvotní představa, že to mají zvládnout nárazníkové země, byla hodně sobecká, ale následný totální obrat k jakémusi aritmetickému přerozdělování cestou kvót byl ještě hloupější,“ vypálil Rychetský.
Společnost je rozčarovaná, ale...
Věnoval pozornost také zákonu o referendu. V obecné rovině má za to, že referendum má být součástí našeho právního systému, jenže jedním dechem dodal, že referendum považuje až za poslední použitelný prostředek. Když se politici rozhodnou vypsat referendum, ve skutečnosti tím říkají: milí občané, my už si nevíme rady, ačkoli jste si nás zvolili, rozhodněte za nás.
„Referendum tudíž nemůže být běžnou a trvalou součástí fungování státu, to je naprosto vyloučeno. Minimálně proto, že než chceme o něčem v referendu rozhodnout, je zapotřebí tak učinit nejméně s půlročním odstupem, aby bylo možné vést diskusi o argumentech pro jediné dvě přípustné odpovědi. Situací, kdy je možná pouze odpověď ano, či ne, je naštěstí málo,“ řekl Rychetský.
Měli bychom prý mít na paměti, že lidé v referendu často ve skutečnosti nezvažují klady a zápory svého rozhodnutí u dané otázky. Častěji svým „ano“ či „ne“ vyjadřují svůj názor na současnou vládu, nikoli svůj postoj k položené otázce. Hrozí navíc, že bychom se mohli ureferendovat až k tyranii.
„To, že jsou v celé euroatlantické civilizaci lidé velmi rozčarováni fungováním současného způsobu uspořádání společnosti, je nepochybné. Liberální demokracie se formovala koncem 19. století za úplně jiné sociální, ekonomické a politické situace, kde se hledala jiná forma vlády a podílu občanů na správě věcí veřejných. Našlo se ideální řešení pro tehdejší dobu, ale přinejmenším dva momenty ho zbouraly – první a druhá světová válka. Od té doby je civilizace bezradná a hledá nějaký nový a více uspokojivý model společného života. Zatím není schopna ho najít, byť lidé evidentně chtějí změnu. A neuvědomují si, že ta bývá často k horšímu. Nemusím být nadšený parlamentním uspořádáním s volnou soutěží politických stran za situace, kdy to jsou hermeticky uzavřené kluby lidí, kteří doslova tyjí ze systému, ale nemohu si myslet, že každá změna bude k lepšímu. Ona totiž může spočívat v tom, že místo úzké věrchušky politické reprezentace přijde jeden autoritativně vládnoucí tyran,“ řekl Rychetský.
Rozčarování české společnosti plyne podle soudce Ústavního soudu ČR už z dob kupónové privatizace. Na počátku 90. let minulého století podle ústavního soudce někteří politici podlehli dojmu, že kupónová privatizace vyřeší všechno. A to byl podle Rychetského nesmysl. Privatizovat se měly jen ty podniky, které by se nepodařily prodat jinak, nějakému významnému investorovi. Kdyby byla privatizace jen okrajovou součástí ekonomické transformace, řada českých firem by dnes podle Rychetského mohla prosperovat. Jenže neprosperují. Přibližně třetina české ekonomiky totálně zbankrotovala.
I kvůli privatizaci, ale nejen kvůli ní, dnes česká společnost hledá jakéhosi politického spasitele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
