„Ve Vítězném únoru je hlavní postavou mladý básník, který pořád píše verše. Vrátil jsem se tak na začátek kruhu,“ podokl dramatik Pavel Kohout. Šlo o jeho úplně první vystoupení v Knihovně Václava Havla, protože ho prý před tím nikdo nepozval. Akci moderoval ředitel knihovny Michael Žantovský.
Kohoutova nová hra
V hlavním sále Knihovny Václava Havla v Praze byla „hlava na hlavě“. Možná přes sto duší. V první řadě seděla Kohoutova manželka, spisovatelka Jelena Mašínová a jeho dcera, taky spisovatelka, Tereza Boučková. Jak Žantovský poznamenal, setkání se uskutečnilo v den, kdy uplynulo dvacet let od smrti Olgy Havlové. Výjimečné ženy, která velmi ovlivnila život zakladatele knihovny.
Následně proběhla světová premiéra čtení ze hry Vítězný únor, v níž se Kohout vrací ke svým začátkům. Dramatik přednesl část, kde rozepsal telefonický hovor tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka s partnerkou, americkou spisovatelkou Marcií Davenportovou, v noci před přijetím jednoho z nejzásadnějších rozhodnutí jeho života. Tehdy, v únoru 1948, se rozhodoval, jestli odstoupit z vlády s ostatními demokratickými ministry anebo zůstat. Hru uvede devětadvacátého října dřívější divadlo Vítězného února, dnes Klicperovo divadlo v Hradci Králové.
O Havlovi a Plasticích
Příští rok uplyne čtyřicet let od publikování textu Charty 77, a tak se vzpomínalo hlavně na události kolem vzniku tohoto dokumentu. Kohout je totiž jejich jedním z posledních žijících pamětníků. Nicméně nejdřív Žantovský nadhodil trochu lehčí otázku. Jaký byl Václav Havel kuchař? „Vařili jsme líp, než psali. Byli jsme výteční kuchaři. Jeho řízky s česnekem jsem nicméně nepovažoval za klasiku,“ odvětil dramatik.
Myšlenka sepsání textu Charty 77 vznikla podle Kohouta během okamžiku. „Režim, který nesmí mučit a zabíjet, to má špatné. Občas sice Třešňákovi típli cigaretu o ruku, někoho zavezli do lesa, ale už to nebylo tak fatální. Začali šikanovat mladé lidi, tedy okruh kolem Plastiků a Václav si je vybral jako své chráněnce. Pustil nám nahrávku a byli jsme z toho zděšeni s tím, že to pro nás už není. ‚No není, ale měli bychom se jich zastat,‘ dodal. Šli jsme za Seifertem a ten byl z té nahrávky ještě zděšenější. Nicméně řekl, že se těm chlapcům asi také nelíbí jeho verše, a bylo rozhodnuto,“ popsal jeden z podnětů vzniku Charty 77. Jejími autory prý byli lidé, kteří spolu většinou dost nesouhlasili, ale po třech schůzkách dali dohromady text, s nímž se všichni ztotožnili.
Návraty ke Stalinovi
„Šli jsme z bláta do louže, od čerta k ďáblu, od Hitlera ke Stalinovi,“ zavzpomínal Kohout na dobu, kdy byl zaníceným komunistou. Vždyť s první manželkou, herečkou a představitelkou „pyšné princezny“ Alenou Vránovou se oženil v den Stalinových narozenin. Jak sám poznamenal, část jeho generace žila od roku 1945 sdružena v organizacích spojených démonem souhlasu.
„Před šesti lety jsem měl premiéru v divadle v Moskvě a hru také nasadili v prosinci na Stalinovy narozeniny. Když jsem se ptal proč, tak mi řekli, že před Vánoci je nejvhodnější doba. Nějakého Stalina vůbec neřešili. Pak jsem se ale šel podívat na Rudé náměstí a tam stál pomník Stalina zasypán růžemi,“ doplnil. Historie se stále opakuje, takže společnost za určitou dobu prý vygeneruje zase nějakého Stalina. Knihy budovatelských básní podepisuje, ale ke jménu vždy připíše: „s omluvou“. Nakonec padl dotaz, jestli napsal text písně „My letci máme ocelové ptáky“. Jeden ze světově nejznámějších žijících českých spisovatelů na to zavtipkoval: „Ani tuhle, ani Dobrý den, majore Gagarine. Bohužel, tyhle řachandy ne.“
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
