Na lavici obžalovaných usedli Jiří Diviš, Marek Čmejla a Petr Kraus. Všichni na konci devadesátých let působili ve vedení Mostecké uhelné a podíleli se na jejím prodeji. Podle serveru iHNed.cz měl mít v převodu klíčovou roli Diviš, který měl podle obžaloby řídit mezinárodní bankovní převody, na jejichž základě manažeři vyvedli z firmy tři miliardy korun, za které následně nakoupili polovinu akcií Mostecké.
Další obžalovaní u procesu chyběli. Jednalo se o Antonína Koláčka, v té době předsedu představenstva MUS a jednoho z nejbohatších Čechů. Chyběl rovněž Oldřich Klimecký, také člen vedení. A samozřejmě Luboš Měkota, někdejší horník, který měl být mozkem celého prodeje. Jeden z nejbohatších Čechů nedávno zemřel přímo na golfovém hřišti.
Bedlivě sledovaný proces ve švýcarské Bellinzoně se přiostřil hned druhý den, když advokáti obžalovaných zpochybnili účast společnosti Czech Coal Services v pozici poškozeného. Zástupci této společnosti podle nich o všem věděli.
Společnost Czech Coal Services je právní nástupkyní společnosti Mostecká uhelná. Vloni se připojila k žalobě švýcarské prokuratury, neboť se cítila jednáním manažerů poškozena. V této firmě drží podle Hospodářských novin polovinu akcií současný vlastník mosteckých dolů Pavel Tykač a druhou pak podnikatelé Vasil Bobela a Petr Pudil. Ti oba přitom v Mostecké působili již v době, kdy ji řídili obžalovaní.
Podle nich navíc oba o všech krocích vedení věděli a nic proti nim nenamítali, takže je velmi podivné, že se za ně nyní domáhají odškodnění. „Bobela a Pudil o všem věděli a na nákupu akcií MUS a jejich pozdějším prodeji vydělali vysoké částky. Nechápeme, jak mohou sedět vedle obžaloby jako poškozená strana, to je snad žert,“ rozčiloval se podle MF DNES advokát Jiřího Diviše.
Ten následně informoval, že oba pánové v roce 2005 získali od obžalovaných desetiprocentní podíl v dolech za několik stovek tisíc, aby jej následně prodali za více než dvě miliardy. Nyní se na náhradě škody mají domáhat dalších 3,8 miliardy. „To jste nezjistila, paní prokurátorko? Co je to za spravedlnost, která některé obviní a jiné nechá?“ ptal se advokát zvýšeným hlasem. Ostatní advokáti nezůstali pozadu, přičemž volili termíny jako maškaráda, zvrhlost nebo šokující záležitost.
Soud však návrh na vyloučení Czech Coal Services z procesu zamítl. Ztotožnil se s názorem prokurátorky, že obžalovaným ani jejich obhájcům až doposud pozice Czech Coalu nevadila.
Trumf číslo dvě: Zeman ve francouzštině
Druhým trumfem, který obžalovaní vytáhli, byl francouzský překlad svědectví prezidenta České republiky Miloše Zemana. Ten měl v kauze svědčit v únoru, několik dní po svém zvolení prezidentem. Jednalo se o výpověď v rámci vyšetřování kauzy v ČR, které již rovněž bylo zahájeno.
Zeman měl u výslechu uvést, že státu při privatizaci MUS žádná škoda nevznikla. S podobným názorem vystupoval i v předvolebních debatách, kde byl na ožehavou privatizační kauzu tázán. „My jsme akcie prodali zájemci, který nabídl o třicet procent víc, než byla burzovní cena, a tím jsme státnímu rozpočtu vydělali asi tak dvě stě milionů korun navíc,“ řekl tehdy.
Švýcarští žalobci však tvrdí, že stát akcie prodal za šestkrát nižší cenu, než byla jejich nominální hodnota, a tím se připravil o 3,5 miliardy.
Zeman navíc měl u výslechu uvést, že se nejednalo o žádnou privatizaci. Jeho výpověď, stejně jako výpovědi ministrů Miroslava Grégra a Pavla Mertlíka, si soudci vzali na prostudování.
Zemanovo svědectví při českém vyšetřování se rovněž stalo terčem komentáře, který v Lidových novinách zveřejnil redaktor Martin Weiss. „Při čtení záznamu výslechu se občan musí stydět a zoufat si - nad oblbnutelností české společnosti před dvaceti lety, nad proradností elity, která toho využívala, a nad prezidentem České republiky,“ píše komentátor.
Zeman totiž u výslechu vykládal, že na něj velmi zapůsobilo angažmá bývalého belgického zástupce v Mezinárodním měnovém fondu Jacquese de Groota, a díky tomu si myslel, že Appian je renomovanou světovou společností.
Psali jsme:
Podle Weisse se však o „významné světové společnosti“ Appian nevědělo více, než o sobě sama vykládala ve svých reklamách. „Byla to bublina formátu Viktora Koženého, jakou šlo v předinternetové době oblbnout nějakou rozvojovou zemi. Jak vidno - za součinnosti jejího premiéra,“ píše komentátor. Zeman podle něj rád vykládá, že má rád skutečné podnikatele jako byl Baťa, a ne jako Kožený. „Bohužel nerozezná jedny od druhých, ani když mu švýcarský soud strčí důkazy pod nos,“ uzavírá.
Web obžalovaných: Nezůstala po nás žádná díra v zemi
V souvislosti se zahájením procesu navíc obžalovaní spustili web, na kterém prezentují svou verzi celé kauzy. Podle té společnost naopak zachránili před osudem mnoha jiných podniků v devadesátých letech, které měly tisíce malých akcionářů, nepřehlednou strukturu a nakonec po nich zůstala jenom „díra v zemi“.
„Ačkoliv příběh prodeje MUS možná neodpovídá učebnicové 'thatcherovské' pohádce o rychlém a transparentním převodu vlastnictví, je to beze sporu příběh s dobrým koncem pro český stát, tisíce zaměstnanců, rekultivované životní prostředí i energetický sektor a bezpečnost České republiky,“ píše se na webu.
Na stránkách jsou průběžně publikována aktuální prohlášení obžalovaných k průběhu procesu, je možné si zde rovněž přečíst příběh Mostecké uhelné, jak jej vidí obžalovaní. Je zde oceněn především jejich příspěvek ke konsolidaci firmy v druhé polovině devadesátých let.
Na webu se rovněž objevilo vyjádření k nepřítomnosti některých obžalovaných u švýcarského soudu: „Ráda bych důrazně odmítla, že by se někteří z obžalovaných chtěli soudu vyhýbat, nebo jeho rozhodování jakkoliv komplikovat. Všichni obvinění jsou u soudu v Bellinzoně přítomni, a to buď osobně, nebo prostřednictvím svých švýcarských obhájců,“ píše na webu tisková zástupkyně obžalovaných.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
