V úvodu pořadu zaznělo, že řada romských dětí je i dnes vzdělávána v praktických školách, ale svou vinu na tom nesou i jejich rodiče, kteří se často příliš nezajímají o to, zda jejich děti vůbec chodí do školy nebo jak tam prospívají.

Na romské rodiny se předem pohlíží jako na ty, které nestojí o vzdělání dětí

Černušáková je spoluautorkou kritické zprávy. Prozradila, že se na ní pracovalo přes rok, ale diskriminaci Romů v Česku se prý organizace věnuje od roku 2006. Současný průzkum probíhal v různých českých městech, např. Českých Budějovicích i Děčíně. Došlo i na schůzky s rodiči romských dětí. „Tato zpráva obsahuje vážná fakta o pochybeních a nenaplňování zákona,“ upozornila dáma.

Ke zprávě se vyjadřoval jak ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier ČSSD, tak jeho stranický kolega Chládek. „Mně reakce přišly zajímavé ze dvou důvodů, protože jsou nekonzistentní. Ministr pro lidská práva zprávu vítá, zatímco ministr školství její závěry popírá,“ prozradila. Přitom by spíš čekala, že Česko postoupí na konstruktivní dialog, který povede k nápravě situace. V roce 2007 byla Česká republika usvědčena z diskriminace Romů, ale konkrétních příkladů dnes mnoho není, proč? „Kde není žalobce, není ani soudce,“ zaznělo v pořadu s tím, že se rodiče romských dětí bojí ozvat.

A pokud jde o slova zástupce ombudsmanky Stanislava Křeška, že to vůbec není tak zlé, jak Amnesty International tvrdí, Černušákovou zaráží, že tato slova přicházejí právě z úřadu ombudsmanky. Fakta přece ukazují, že romské děti nemívají stejnou startovní pozici jako jiné děti. Jenže jiné problémy nemají třeba vietnamské děti? Jde prý o dlouhodobé vnímání. „Vietnamské děti jsou vnímány jako děti, které se snaží, zatímco romské rodiny jsou brány jako rodiny, kde není vzdělání prioritou,“ upozornila. Dochází k tomu kvůli zobecňování několika případů na celou komunitu. Negativní pohled na Romy ukazují průzkumy u většiny neromské české populace, jde prý až o 82 procent dotázaných.

Horký brambor, kterého se nikdo nechce chopit

 Česko proti Maďarsku či Rumunsku chybuje v tom, že se nesnaží diskriminační poměry zlepšit. „Nikdo to nevnímá jako svou kompetenci. Tato problematika byla přesunuta na města a obce, ale tam se nesnaží bránit vzniku segregovaných škol,“ prohlásila Černušáková. Vzorem nám prý může být např. Finsko, kde se uplatňuje multikulturnější model vzdělávání. Příslušníkům menšin je umožněno, aby se vzdělávali ve svém jazyce.

Faktem sice je, že nelze jakékoli dítě zařadit do praktické školy bez souhlasu rodičů, ale řada romských rodičů pracovníkům Amnesty International prozradila, že čelili důraznému nátlaku ze strany škol a dalších pracovníků. Nasměrování dětí do praktických škol přitom do značné míry předurčí další osud Romů. České úřady prý sice naslouchají doporučením Amnesty International, ale následně je příliš neuvádějí do praxe.

V závěru pořadu také zaznělo, že pomoc, která je dětem poskytována v praktických školách, by měla být poskytována i ve školách standardních, takže by pak nebyl důvod k segregačnímu jednání. „Dnes jsou některé děti utlačovány v tom smyslu, že jim je díky absolvování praktické školy ztíženo další vzdělávání,“ prohlásila Černušáková.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.