Jak jsem se dozvěděla z Vašeho životopisu, před čtvrtstoletím jste se přestěhovala do Kroměříže, jež letos oslavila své 750. výročí. Čím si vás město získalo a proč je podle vás dobré žít zrovna zde? Jaké výhody nabízí obyvatelům život v Kroměříži?
Kroměříž je mým domovem, protože je spojená s rodinným zázemím a je rodným městem mých dětí. A také je to můj prostor profesního zrání. Zkrátka – zapustila jsem zde kořeny. Myslím, že pro člověka s otevřenýma očima je Kroměříž neustálým zážitkem a inspirací. Město historické s dominantami známými z turistických průvodců, ale i se zákoutími, která postupně objevujete a nemůžete nemilovat. Podzámecká i Květná zahrada jako nádherné relaxační zóny a k tomu poměrně bohaté zázemí služeb a infrastruktury. A stále je co zlepšovat. Máme možnost dynamicky se rozvíjet - například na pozemcích po bývalých kasárnách, kde již vzniklo moderní výstaviště a chystá se velký projekt sportovně oddechové zóny …, ale hlavně – město Kroměříž to jsou skvělí poctiví, pracovití a optimističtí lidé a já jsem hrdá na to, že mohu mnohé nazývat svými přáteli.
Jako stranu jste si vybrala ODS. Proč zrovna tuto stranu a jak nyní nahlížíte na krizi, kterou strana již delší dobu prochází? Myslíte si, že je v současné době ODS schopna zvrátit ten negativní trend? Snaží se s tím strana něco dělat? Zatím se to moc neprojevilo.
Vždy jsem považovala vstup do politické strany za rozhodnutí, které je v rovině občanské stejně zavazující jako třeba volba životního partnera v osobním životě. ODS jako symbol znovunastolení občanské demokratické společnosti v polistopadové době byla pro mě správná volba rozumem i citem. Nyní se tato strana (a ne jediná) díky některým jejím představitelům dostala do určitého mezního bodu. Věřím, že tradice ODS a lidé v ní, kteří mohou nabídnout čistý štít, dostanou příležitost ukázat nový směr a znovu získat důvěru a respekt sebe sama i svých voličů.
Psali jsme:
ODS má stále silnou základu na komunální či regionální úrovni. Neobáváte se ale, že příští rok krize ODS ovlivní i komunální volby? A budete chtít příští rok obhájit váš mandát?
Dostanete-li důvěru vést město, chcete-li mu prospět a uskutečnit všechna předsevzetí, potom čtyřleté období je poměrně krátká doba. Pokud bych se už nyní obávala, že současná krize ovlivní cokoliv dalšího spojeného s mojí funkcí, přiznávala bych, že nejsem soustředěná na úkoly, které máme v městě nyní aktuálně před sebou. Vlastně právě tím, že sleduji stále stejný cíl – prosperující město se snižujícím se dluhem nabraným za předchozích starostů - dávám všem důkaz, že chci obhájit svůj mandát, protože je za mnou vidět práce a výsledky. Zároveň zůstávám realistkou a vím, že rozhodování voličů ovlivňují i mnohé jiné aspekty a vlivy, přesto věřím, že ať se rozhodnou jakkoli, budou mít stále na mysli prospěch svých dětí a svého města a cesta, po které jsme se před třemi lety společně vydali, bude pokračovat pro město stále tím správným směrem.
Pokud se nemýlím, koalici ve městě tvoří ČSSD, ODS, Volba pro Kroměříž a TOP 09. Ač volby vyhrála ČSSD, ustoupila ODS a vy jste se tak stala starostkou. Jak sama tvrdíte ve svém videu na youtube, máte pocit, že jako starostka a krajská zastupitelka můžete být lidem užitečná. Jakou vlastní iniciativu v tomto směru vyvíjíte a jaké jsou naopak problémy, s nimiž se na vás občané nejčastěji obrací?
Na videu také říkám, že mám ráda lidi. Myslím to upřímně a obyčejně, i když vím, že člověk ve statutární či politické funkci se zpravidla uvádí jinými vlastnostmi. Mé starostování je trochu jiné, než bylo na kroměřížské radnici zvykem. Snažím se být časově i komunikačně vstřícná, vyslechnout a hledat řešení. Chci, aby i úřad tuto vstřícnost nabízel dál. Razím heslo, že úředník musí být pro občana pomocníkem, rádcem a partnerem. Vyžaduje to ode mě určitou přísnost na sebe i na okolí. Přestože je starosta, starostka „hlavou“ státní správy na komunální úrovni, nemůže a nesmí do jejího chodu zasahovat. Může ale neustále méně či více trpělivě vysvětlovat a žádat, kontrolovat a vyvozovat důsledky, které chod úřadu k občanovi posouvají.
A co se týká problémů, starostí, podnětů občanů? Od svých osobních trablí a bolístek, kdy stačí vyslechnout a „pofoukat“ až po ty zásadnější, které jsou podnětem k jednání vedení města , Rady nebo zastupitelstva, až k těm neřešitelným, které za nás nevyřeší ani Pánbůh (alespoň) zatím :-)
Psali jsme:
Jak se za dobu Vašeho starostování proměnil chod úřadu?
Začal se proměňovat a mám z toho radost. A současně cítím vnitřní potřebu věci dotáhnout, aby se usadily do pevných kolejí, tak aby se staly jakýmsi standardem, který městu zůstane. Konkrétně: provedli jsme personální audity, zmapovali procesy na úřadě, zreorganizovali jednotlivá oddělení i odbory. Nevyhnuli jsme se ani personálním změnám a samozřejmě i změně organizačního řádu. Ale vše stále zůstává na lidech. Jejich vstřícnosti, komunikativnosti, způsobu jednání, mnohdy nekonečné trpělivosti, nepostradatelné odbornosti, loajality, optimizmu i kousku úřednického smyslu pro humor.
Věnujete se také aktivitám seniorů. Můžete být konkrétnější? A jak se naopak snažíte z pozice starostky podpořit volnočasové aktivity dětí a mladistvých?
Práci se seniory se věnuji více než 20 let až se postupně k tomuto věku blížím sama J. V době mého „starostování“ jsme otevřeli Klub pro seniory, organizujeme mezinárodní sportovní aktivity, pravidelně se setkáváme, přispíváme na činnost sdružením seniorů a v neposlední řadě prostřednictvím své příspěvkové organizace provozujeme domovy pro seniory, ve kterých žijí stovky našich starších občanů.– Ráz města, síť sociálních služeb i vlastní aktivita mnohých seniorů vytváří pro spokojené stáří dobré podmínky. Na druhé straně si město uvědomuje, jak je důležité věnovat pozornost dětem a mládeži, kteří jsou jeho budoucností. Z těch výraznějších aktivit v tomto směru se nám daří široká paleta akcí pro děti. Mládeži však mnohé dlužíme. Přesto bych se raději soustředila na podporu projektu, které si sami organizují, které chtějí uskutečnit. Mnohdy v dobré víře pořádáme akce pro mladé, na které nám žádní mladí nepřijdou. Takže někde se stala chyba. Ale chybami se člověk učí (i já) a nejenom v posledních třech letech.
Další rozhovory z kraje:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
