Drážďany přitom podle něj už definici téměř splňují – z Prahy jsou to dvě hodiny vlakem a z Ústí jen půl. A takto blízko se musí rušit demonstrace kvůli hrozbám teroristů. Islámská hrozba se nás tak dotýká zcela bezprostředně.
Po atentátu na Charlie Hebdo celý svět, včetně mnoha Čechů teatrálně křičel „Je suis Charlie“. „V Drážďanech byla napadena svoboda shromažďování a nikdo neví, co by se stalo, kdyby policie a také sami organizátoři pondělní pochod neodvolali,“ srovnává komentátor a někdejší aktivní protikomunistický disident na webu Echo24.cz.
„Teď je tedy načase říci: „Všichni jsme v Drážďanech“. Také v Praze, Ústí, Brně, jakémkoli českém městě,“ píše dále Petr Holub, dlouhodobě uznávaný novinář působící v řadě časopisů a serverů, v současnosti v redakci Echo24.cz. I když se to prý říká mnohem hůře, než Je suis Charlie.
O hnutí Pegida se prý říkalo, že je xenofobní, podílí se na něm fotbaloví chuligáni (ti z Drážďan jsou v Německu jedni z nejobávanějších) a že vůdci používají nevhodná populistická hesla. Jenže úplně stejně byly zpochybňovány výplody kreslířů z Charlie Hebdo. V obou případech by se ale člověk měl za ohrožení svobody postavit.
Holub navíc dodává, že Drážďany by se měly hájit ještě z jednoho důvodu. Toto město totiž představuje černé svědomí Evropy, když je v roce 1945 Spojenci prakticky srovnali se zemí s oběťmi ještě většími, než byly v Hirošimě. Toto trauma ve městě přežívá dodnes a je jedním z důvodů nadstandardní podpory neonacistických hnutí v něm. Už proto by se nyní měla Evropa postavit za Drážďany velmi odhodlaně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
