Stejskal uvádí, že když národy třetího světa postupně jeden za druhým odhazovaly koloniální jho, očekávalo se, že se pustí do budování prosperující a svobodné společnosti. Měly na to řadu desetiletí, ale jak ukázala uprchlická krize, nezdařilo se.
„Byli bychom svědky současné masivní uprchlické vlny, kdyby v zemích, z nichž lidé houfně utíkají, zůstala po druhé světové válce nějaká forma koloniálního způsobu vládnutí? Není masový útěk do bývalých ‚mateřských zemí‘ (myšleno v jisté nadsázce) živým důkazem, že dekolonizace svým způsobem selhala (nepřinesla to, v co její propagátoři věřili), stejně jako svým způsobem selhalo i nedávné arabské jaro?“ táže se Stejskal v komentáři, který zveřejnil na serveru Neviditelný pes.
„K čemu je zbídačelému Afričanovi ze státu XY, že tento stát je půl století nezávislý a vládnou mu černošské, nikoli bělošské elity, když jeho jediným cílem je dostat se do Evropy a normálně žít? Nebylo by mu lépe, kdyby jeho zemi spravovala koloniální velmoc, která by garantovala prosperitu, třebaže tamní černošská reprezentace by se musela smířit s omezenými politickými (mocenskými) pravomocemi?“ říká natvrdo publicista.
Stejskal sám uznává, že ani toto není žádný recept a hlavní teze jeho úvahy nelze otrocky zevšeobecňovat. Jedná se prý jen o příspěvek do probíhající diskuse na téma těchto dnů, týdnů, měsíců a možná i let.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
