Reprezentuje Petr Fiala dobře Českou republiku?Anketa
Mezi příklady snahy ministra Víta Rakušana o omezování svobody slova je jmenována metodika krizového informačního týmu (KRIT) zmiňující „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“, „včasnou identifikaci osob“ s cílem „pojmenovat a zostudit“ či „vyšetřování desítek občanů za pouhé názory na zahraniční politiku, které se neshodují s těmi vládními“, přičemž dopis uvádí jako příklad kauzu „kriminalizace učitelky“, která během vyučování zpochybňovala ruské válečné zločiny na Ukrajině.
Osobnosti poukazují, že Rakušan se dopouští také „označování pouhých předpovědí, odlišných výkladů a jiných názorů za dezinformace“, což má dle nich potvrzovat i výroční zpráva Vojenského zpravodajství a zpráva MVČR o extremismu, jež označuje skupiny „nespokojených občanů" za „antisystémové hnutí“.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Dopis dále zmiňuje podporu „nechvalně známých osob a organizací, které rozdělují společnost falešným obviňováním oponentů“, která se měla projevit například skrze vládní web BranmeCesko.cz, vyzývající české občany k „nahlašování dezinformací“ s tím, že to „není práskačství“, protože jsou lži ve veřejném prostoru nebezpečné. Na uvedených webových stránkách bylo z nevládních subjektů jmenováno CEDMO (Středoevropská pozorovatelna digitálních médií), Člověk v tísni, Čeští elfové, Jeden svět na školách, Demagog.cz či Elpida. Doporučení na těchto vládních webovkách mělo též hnutí HateFreeCulture, organizace KremlinWatch, web Manipulátoři.cz, Nadační fond nezávislé žurnalistiky, asociace Nelež nebo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty.
Jmenován je také návrh „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnosti online“, v němž jsou podle signatářů „velmi vágně definovány podmínky, za nichž by vláda mohla blokovat nepohodlné weby“ či je uvedena snaha Ministerstva vnitra „ovládnout mediální rady a úkolovat veřejnoprávní média ‚bojem s dezinformacemi‘, který je tak často zneužíván k omezování svobody slova“.
A kritizována je i nedávno zahájená kampaň „vybízející občany k udávání za ‚nebezpečné‘ chování na sítích“ a spuštění vládního webu NENALETET.cz „připomínajícího propagandu 80. let a obsahujícího zjevné nepravdy“.
Fotogalerie: - Interpelace na Rakušana
Premiérovi Petru Fialovi pak podepsaní vyčítají, že jeho výroky na adresu demonstrujících občanů také nepomáhají společenské soudržnosti, stejně jakož „zmínky o právu na ‚korigované‘ informace a hledání vnitřních nepřátel v duchu mccarthismu 50. let“.
„V pluralitní demokracii nemá nikdo monopol na pravdu. Přesto se dnes pravda nehledá pomocí dialogu a diskuse, nýbrž je nám vnucována ‚arbitry pravdy‘, a to dokonce jako jediný možný politický názor. Když je tato ‚pravda‘ podrobena prověrce času, mnohdy se ukáže, že odporuje realitě. Příkladem za všechny jsou Manipulátoři, web Jana Cempera, o který se ve svých výstupech Ministerstvo vnitra opírá a který se opakovaně dopouští doložených nepravd vůči celé řadě veřejně známých osobností. Navzdory své nevalné pověsti jsou Manipulátoři stále doporučováni na vládním webu BranmeCesko.cz jako důvěryhodný zdroj,“ vyčítají osobnosti.
Všímají si také toho, že Centrum proti hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra publikuje na svém webu „politické texty“, kterými má být například text: „Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně“ nebo „Mír jako kremelský propagandistický narativ“.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Právě prostřednictvím takovýchto textů se má zužovat „koridor povolených názorů“. „Odmítáme věřit, že by tato vláda považovala občany, kteří se hlásí ke středoevropské identitě a nemají 100% názorový průnik s politikou Evropské komise, za hybridní hrozbu, proti které musí Ministerstvo vnitra vyvíjet mediální, politický a dokonce i právní nátlak,“ sdělují osobnosti napříč různými profesemi českému premiérovi.
Fialovi rovněž k dopisu připojili text Westminsterské deklarace – vyzývající vlády, mezinárodní organizace a provozovatele digitálních platforem k zastavení cenzurních snah, kterou podepsalo 138 světově uznávaných osobností z řad akademiků, veřejných intelektuálů a umělců – a požádali jej, aby česká vláda „přestala zneužívat nejasně definovaných pojmů jako ‚dezinformace‘ či ‚dezinformační scéna‘ k omezování svobody slova“. „Braňme svobodu projevu a to i pro názory, se kterými nesouhlasíme. Pouze ve veřejném prostoru můžeme tyto názory vyslechnout a případně zpochybnit. Svoboda slova je nejlepší obranou proti omylům, lžím a polopravdám,“ vysvětluje dopis šéfovi vlády.
V závěru dopisu pak předsedu vlády podepsaní vyzvali, aby se jasně postavil za svobodu projevu a odmítl jakékoli cenzurní snahy schované za boj proti údajným dezinformacím. „Abyste nedopustil vznik legislativy, která by dávala této a příštím vládám bianco šek na filtrování nepohodlných informací nebo umožňovala Evropské komisi zasahovat do ústavně chráněné svobody projevu českých občanů na digitálních platformách. Abyste se rázně postavil proti šíření atmosféry netolerance, autocenzury a cancel culture,“ stojí v textu.
Fotogalerie: - Eštok a Rakušan
„Žádáme Vás, pane premiére, abyste v duchu hodnotové politiky důrazně bránil občanské svobody a ujistil tak občany, že nemusejí říkat něco jiného doma a něco jiného na veřejnosti. Že se nemusejí bát vyjadřovat své názory, ať už se týkají migrace, klimatických opatření, regulací EU, očkování proti covidu, situace na Ukrajině, genderové ideologie, korespondenčních voleb, energetické politiky a dalších témat,“ žádají desítky osobností.
Mezi podepsanými je členka Rady ČTK Angelika Bazalová, členka Rady ČTK Jiří Beran, právník Tomáš Břicháček, profesor antropologie Ivo Budil, ředitel nakladatelství Rudolf Červenka, bývalý koordinátor Inovační strategie ČR Robin Čumpelík, novinářka Markéta Dobiášová, bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák, hudebník Pavel Fajt, senátorka Jitka Chalánková, režisér Igor Chaun, bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a nynější člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)Ladislav Jakl, matematik a publicista Marian Kechlibar, moderátorka Martina Kociánová, právník Zdeněk Koudelka, senátorka Daniela Kovářová, spisovatel a dramatik Benjamin Kuras, předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný, předseda České společnosti přátel Izraele Zbyněk Passe, člen RRTV Vadim Petrov, ekonomové Vladimír Pikora, Markéta Šichtařová a Ilona Švihlíková, provozní manažerka SOSP Gabriela Sedláčková, spisovatel a režisér Jan Tománek, politolog, publicista Alexander Tomský, profesor imunologie Jaroslav Turánek, herec Marek Vašut či bývalá předsedkyně ERÚ Alena Vitásková.
Podepsáni jsou dále také signatáři Charty 77 Mikoláš Chadima, Lenka Procházková a Jan Schneider a zakladatelé Společnosti pro obranu svobody projevu Vlastimil Veselý a Daniel Vávra.
Ing. et Ing. Jan Skopeček, Ph.D.
Kromě premiéra Fialy je dopis adresován též poslancům ODS Marku Bendovi, Janu Skopečkovi a europoslanci ODS Alexandru Vondrovi a zahrnuty jsou jejich odpovědi z předvolební ankety pro SOSP, v nichž ujišťovaly voliče o tom, že svoboda projevu je pro ODS prioritou. Zároveň byl dopis odeslán i ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS).
„Za základ demokratické společnosti pokládáme názorovou pluralitu a právo na svobodu projevu. Budeme rozhodně bránit jejich svévolnému omezování ve veřejném i digitálním prostoru. Obrana svobody projevu je jednou z našich základních programových tezí,“ uvedli v srpnu roku 2021 za ODS Benda se Skopečkem.
Signatáři otevřeného dopisu však namítají, že je z dosavadního konání současné vlády „zřejmé, že tyto sliby jsou opakovaně porušovány“.
Psali jsme:
Celý text otevřeného dopisu SOSP si můžete přečíst zde:
„Vážený pane premiére,
obracíme se na Vás ke Dni lidských práv tímto otevřeným dopisem, jelikož nás zneklidňuje dlouhodobá politizace Ministerstva vnitra. Kroky ministerstva dlouhodobě polarizují společnost a vytváří v ní atmosféru strachu. Přibývá indicií, že si vláda, jež se původně přihlásila k odkazu Charty 77, vynucuje jeden politický názor a sklouzává k cenzurním praktikám, které mnozí pamatují z doby normalizace.
Níže uvádíme jen několik příkladů snahy ministra Víta Rakušana o omezování svobody slova:
- zveřejněná metodika krizového informačního týmu (KRIT) zmiňující „anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“, „včasnou identifikaci osob“ s cílem „pojmenovat a zostudit“
- vyšetřování desítek občanů za pouhé názory na zahraniční politiku, které se neshodují s těmi vládními (např. případ kriminalizace učitelky za její výklad),
- označování pouhých předpovědí, odlišných výkladů a jiných názorů za dezinformace (což potvrzuje i výroční zpráva Vojenského zpravodajství; zpráva MVČR o extremismu však označuje skupiny „nespokojených občanů" za „antisystémové hnutí“)
- podpora nechvalně známých osob a organizací, které rozdělují společnost falešným obviňováním oponentů (viz např. vládní web BranmeCesko.cz)
- návrh „Zákona o omezení šíření obsahu ohrožujícího národní bezpečnosti online“, v němž jsou velmi vágně definovány podmínky, za nichž by vláda mohla blokovat nepohodlné weby,
- snaha ovládnout mediální rady a úkolovat veřejnoprávní média „bojem s dezinformacemi“, který je tak často zneužíván k omezování svobody slova
- nedávno zahájená kampaň vybízející občany k udávání za "nebezpečné" chování na sítích a spuštění vládního webu NENALETET.cz připomínajícího propagandu 80. let a obsahujícího zjevné nepravdy.
Společenské soudržnosti nepomáhají ani Vaše výroky na adresu demonstrujících občanů, zmínky o právu na „korigované“ informace a hledání vnitřních nepřátel v duchu mccarthismu 50. let.
V pluralitní demokracii nemá nikdo monopol na pravdu. Přesto se dnes pravda nehledá pomocí dialogu a diskuse, nýbrž je nám vnucována „arbitry pravdy“, a to dokonce jako jediný možný politický názor. Když je tato „pravda“ podrobena prověrce času, mnohdy se ukáže, že odporuje realitě. Příkladem za všechny jsou Manipulátoři, web Jana Cempera, o který se ve svých výstupech Ministerstvo vnitra opírá a který se opakovaně dopouští doložených nepravd vůči celé řadě veřejně známých osobností. Navzdory své nevalné pověsti jsou Manipulátoři stále doporučováni na vládním webu BranmeCesko.cz jako důvěryhodný zdroj.
Centrum proti hybridním hrozbám při Ministerstvu vnitra publikuje na svém webu politické texty, jako např. „Středoevropská identita jako součást protizápadního narativu na kvazi-mediální scéně“ nebo „Mír jako kremelský propagandistický narativ“, a zužuje tím koridor povolených názorů. Odmítáme věřit, že by tato vláda považovala občany, kteří se hlásí ke středoevropské identitě a nemají 100% názorový průnik s politikou Evropské komise, za hybridní hrozbu, proti které musí Ministerstvo vnitra vyvíjet mediální, politický a dokonce i právní nátlak.
V říjnu byla zveřejněna Westminsterská deklarace, výzva vládám, mezinárodním organizacím a provozovatelům digitálních platforem k zastavení cenzurních snah, kterou podepsalo 138 světově uznávaných osobností z řad akademiků, veřejných intelektuálů a umělců. Její překlad přikládáme v příloze a současně Vás žádáme, aby i česká vláda přestala zneužívat nejasně definovaných pojmů jako „dezinformace“ či „dezinformační scéna“ k omezování svobody slova. Braňme svobodu projevu a to i pro názory, se kterými nesouhlasíme. Pouze ve veřejném prostoru můžeme tyto názory vyslechnout a případně zpochybnit. Svoboda slova je nejlepší obranou proti omylům, lžím a polopravdám.
Vyzýváme Vás jako předsedu vlády a předsedu nejsilnější koaliční strany, abyste se jasně postavil za svobodu projevu a odmítl jakékoli cenzurní snahy schované za boj proti údajným dezinformacím. Abyste nedopustil vznik legislativy, která by dávala této a příštím vládám bianco šek na filtrování nepohodlných informací nebo umožňovala Evropské komisi zasahovat do ústavně chráněné svobody projevu českých občanů na digitálních platformách. Abyste se rázně postavil proti šíření atmosféry netolerance, autocenzury a cancel culture.
Tento dopis posíláme v kopii poslancům Marku Bendovi, Janu Skopečkovi a europoslanci Alexandru Vondrovi, jejichž odpovědi za ODS v předvolební anketě ujišťovaly voliče o tom, že svoboda projevu je pro Vaši stranu prioritou (citáty z odpovědí v příloze), a Pavlu Blažkovi, ministru spravedlnosti. Z dosavadního konání současné vlády je zřejmé, že tyto sliby jsou opakovaně porušovány.
Žádáme Vás, pane premiére, abyste v duchu hodnotové politiky důrazně bránil občanské svobody a ujistil tak občany, že nemusejí říkat něco jiného doma a něco jiného na veřejnosti. Že se nemusejí bát vyjadřovat své názory, ať už se týkají migrace, klimatických opatření, regulací EU, očkování proti covidu, situace na Ukrajině, genderové ideologie, korespondenčních voleb, energetické politiky a dalších témat.
Angelika Bazalová, členka Rady ČTK
Ludva Bednář, publicista
Jiří Beran, profesor epidemiologie
Martin Brabec, politický filosof
Tomáš Břicháček, právník
Ivo Budil, profesor antropologie
Rudolf Červenka, ředitel nakladatelství
Robin Čumpelík, Inovace republiky
Markéta Dobiášová, InFakta
Petr Drulák, profesor, bývalý velvyslanec
Pavel Fajt, hudebník, skladatel
Ladislav Henek, Rádio Universum
Mikoláš Chadima, hudebník, signatář Charty 77
Jitka Chalánková, nezávislá senátorka
Igor Chaun, režisér
Ladislav Jakl, člen správní rady IVK
Marek Janča, Konzervativní institut
Cecílie Jílková, publicistka, Reportéři on-line
Marian Kechlibar, nezávislý publicista
Martina Kociánová, Rádio Universum
Zdeněk Koudelka, právník a VŠ učitel
Daniela Kovářová, nezávislá senátorka
Benjamin Kuras, spisovatel a dramatik
Tomáš Lištiak, Prager Group
David Martinek, autor a režisér
Mojmír Mikuláš, předseda spolku Jedeme autem
Tomáš Nielsen, předseda Pro Libertate
Stanislav Novotný, předseda Asociace nezávislých médií
Zbyněk Passer, předseda České společnosti přátel Izraele
Zbyněk Petráček, komentátor LN, signatář Charty 77
Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Vladimír Pikora, ekonom
Lukáš Pollert, lékař
Lenka Procházková, PRAK, signatářka Charty 77
Gabriela Sedláčková, Společnost pro obranu svobody projevu
Michal Semín, spolek Svatopluk
Jan Schneider, PRAK, signatář Charty 77
Radek Suchý, advokát
Markéta Šichtařová, ekonomka
Ilona Švihlíková, ekonomka
Jan Tománek, spisovatel a režisér
Alexander Tomský, politolog, publicista, překladatel
Jaroslav Turánek, profesor imunologie
Viktor Ujčík, bývalý hokejový reprezentant
Natálie Vachatová, Společnost pro obranu svobody projevu
Marek Vašut, herec
Daniel Vávra, Společnost pro obranu svobody projevu
Vlastimil Veselý, Společnost pro obranu svobody projevu
Alena Vitásková, Institut AV, bývalá předsedkyně ERÚ
Marek Zeman, zakladatel Blue Academy
Jiří Žáček, spisovatel a básník
Seznam příloh:
Příloha 1: Český překlad Westminsterské deklarace
Příloha 2: Výběr z odpovědí ODS na předvolební anketu SOSP ze srpna 2021
PŘÍLOHA 1: Český překlad Westminsterské deklarace
Westminsterská deklarace je varováním před rostoucí cenzurou v mnoha zemích po celém světě, která je umocněna probíhající digitální transformací. Deklarace byla zveřejněna 18. října 2023 poté, co se někteří signatáři sešli koncem června v londýnském Westminsteru. Mezi 138 signatáři je řada renomovaných intelektuálů, akademiků a publicistů různých odborností a národností, např. publicisté a autoři Twitter Files Matt Taibbi, Michael Shellenberger a Bari Weissová, kanadský profesor psychologie Jordan Peterson, profesorka práva Nadine Strossenová, profesor biologie Richard Dawkins, profesor ekonomie Jeffrey Sachs, slovinský profesor filosofie Slavoj Žižek, Toby Young, ředitel britského Free Speech Union, dánský právník Jacob Mchangama, satirik a komentátor Konstantin Kisin, novinář David Goodhart, lidskoprávní aktivisté Ayaan Hirsi Ali, Julian Assange (zakladatel Wikileaks) a Edward Snowden, režisér Oliver Stone (např. JFK), americký herec Tim Robbins (např. Vykoupení z věznice Shawshank) a další.
Píšeme jako novináři, umělci, autoři, aktivisté, odborníci na technologie a akademici, abychom varovali před rostoucí mezinárodní cenzurou, která ohrožuje staleté demokratické zásady.
Zastáváme názory zleva, zprava i ze středu, spojuje nás naše oddanost univerzálním lidským právům a svobodě projevu a všichni jsme hluboce znepokojeni pokusy označovat státem zaručené projevy za „misinformace“, „dezinformace“ či jiné nejasně definované pojmy.
Zneužívání těchto pojmů vede k cenzuře obyčejných lidí, novinářů a disidentů v zemích po celém světě. Takové zásahy do práva na svobodu projevu potlačují legitimní diskusi o věcech naléhavého veřejného zájmu a podkopávají základní principy zastupitelské demokracie.
Vládní činitelé, korporace provozující sociální sítě, univerzity a nevládní organizace po celém světě stále častěji pracují na monitorování občanů a zbavují je jejich názorů. Tyto rozsáhlé koordinované snahy se někdy označují jako „cenzurně-průmyslový komplex“.
Tento komplex často působí prostřednictvím přímých vládních politik. Úřady v Indii a Turecku odstraňují politický obsah ze sociálních sítí. Zákonodárci v Německu a Nejvyšší soud v Brazílii kriminalizují politické projevy. V jiných zemích hrozí, že opatření, jako jsou irský zákon o „nenávistných projevech“, skotský zákon o trestných činech z nenávisti, britský zákon o bezpečnosti na internetu a australský zákon o „misinformacích“, vážně omezí svobodu projevu a budou mít pro ostatní odrazující efekt.
Cenzurně-průmyslový komplex však působí i rafinovanějšími metodami. Patří k nim omezování viditelnosti (snižování dosahu), označování (příspěvků za dezinformace) a manipulace s výsledky vyhledávání. Cenzoři na sociálních sítích již umlčeli legální názory na témata týkající se národního a geopolitického významu. Činí tak s plnou podporou „odborníků na dezinformace“ a „ověřovatelů faktů“ v mainstreamových médiích, která opustila novinářské hodnoty spočívající v diskusi a intelektuálním bádání.
Jak odhalily Twitter Files, technologické korporace často provádějí cenzurní „moderování obsahu“ v koordinaci s vládními úřady a občanskou společností. Brzy bude zákon Evropské unie o digitálních službách tento vztah formalizovat tím, že údaje z platforem budou předány „prověřeným výzkumníkům“ z nevládních organizací a vysokých škol, čímž se naše práva na projev přenesou na libovůli těchto nevolených a nikomu nezodpovídajících se subjektů.
Někteří politici a nevládní organizace dokonce usilují o to, aby se zaměřili na aplikace pro zasílání šifrovaných zpráv, jako jsou WhatsApp, Signal a Telegram. Pokud bude šifrování prolomeno, nezbudou nám žádné další možnosti autentických soukromých rozhovorů v digitální sféře.
Ačkoli zahraniční dezinformace mezi státy jsou skutečným problémem, úřady určené k boji proti těmto hrozbám, jako je například Cybersecurity and Infrastructure Security Agency ve Spojených státech, se stále častěji obracejí proti veřejnosti. Pod záminkou předcházení újmám a ochrany pravdy se se svobodou projevu zachází jako s povolenou činností, nikoli jako s nezcizitelným právem.
Uznáváme, že slova mohou někdy urazit, ale odmítáme myšlenku, že zraněné pocity a nepohodlí, jakkoli intenzivní, jsou důvodem k cenzuře. Otevřená diskuse je hlavním pilířem svobodné společnosti a je nezbytná pro to, aby vlády nesly odpovědnost, posilovaly postavení ohrožených skupin a snižovaly riziko tyranie.
Ochrana projevu se netýká jen názorů, se kterými souhlasíme; musíme důrazně chránit projev i těch názorů, proti kterým se nejostřeji stavíme. Pouze ve veřejném prostranství můžeme tyto názory vyslyšet a náležitě zpochybnit.
A co víc, nepopulární názory a myšlenky se postupem času často stávají lidovou moudrostí. Označováním určitých politických nebo vědeckých postojů za „misinformace“ nebo „malformace“ hrozí, že naše společnost uvízne ve falešných paradigmatech, která lidstvo připraví o těžce nabyté znalosti a zmaří možnost získávání nových poznatků. Svoboda projevu je naší nejlepší obranou proti dezinformacím.
Útok na svobodu projevu se netýká jen pokřivených pravidel a předpisů – jde o krizi samotné lidskosti. Každá kampaň za rovnost a spravedlnost v historii se opírala o otevřenou diskusi, která umožňovala vyjádřit svůj nesouhlas. V nesčetných příkladech, které zahrnují zrušení otroctví a hnutí za občanská práva, stál společenský pokrok na svobodě projevu.
Nechceme, aby naše děti vyrůstaly ve světě, kde bude strach říkat své názory. Chceme, aby vyrůstaly ve světě, kde může každý své myšlenky otevřeně vyjadřovat, zkoumat a diskutovat o nich. Ve světě, který si představovali zakladatelé našich demokracií, když zakotvili svobodu projevu do našich zákonů a ústav.
Americký první dodatek je jasným příkladem toho, jak může být právo na svobodu projevu, tisku a svědomí pevně chráněno zákonem. Člověk nemusí souhlasit s USA ve všech otázkách, aby uznal, že se jedná o zásadní „první svobodu“, z níž vyplývají všechny ostatní svobody. Pouze prostřednictvím svobody projevu můžeme upozorňovat na porušování našich práv a bojovat za nové svobody.
Existuje také jasná a silná mezinárodní ochrana svobody projevu. Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR) vznikla v roce 1948 v reakci na zvěrstva spáchaná během druhé světové války. V článku 19 se uvádí, že každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory bez jakýchkoli zásahů a vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice státu. Ačkoli může vzniknout potřeba, aby vlády regulovaly některé aspekty sociálních sítí, např. podle věkového omezení, tyto regulace by nikdy neměly zasahovat do lidského práva na svobodu projevu.
Podle článku 19 je důsledkem práva na svobodu projevu také právo na informace. V demokracii nemá nikdo monopol na pravdu. Pravda se musí naopak nacházet prostřednictvím dialogu a diskuse – a pravdu nemůžeme zjistit, aniž bychom připustili možnost omylu.
Cenzura ve jménu „zachování demokracie“ převrací to, co by mělo být systémem zastoupení zdola nahoru, v systém ideologické kontroly shora dolů. Tato cenzura je v konečném důsledku kontraproduktivní: zasévá nedůvěru, podporuje radikalizaci a delegitimizuje demokratický proces.
V průběhu lidských dějin byly útoky na svobodu projevu předchůdcem útoků na všechny ostatní svobody. Režimy, které omezovaly svobodu projevu, vždy nevyhnutelně oslabovaly a poškozovaly další základní demokratické struktury. Stejným způsobem podkopávají demokracii i elity, které dnes prosazují cenzuru. Co se však změnilo, je široký rozsah a technologické nástroje, kterými lze cenzuru provádět.
Jsme přesvědčeni, že svoboda projevu je nezbytná pro zajištění naší bezpečnosti před zneužitím státní mocí – zneužitím, které v minulosti představovalo mnohem větší hrozbu než slova osamělých jednotlivců nebo dokonce organizovaných skupin. V zájmu lidského blahobytu a rozkvětu vyzýváme k následujícím třem krokům.
o Vyzýváme vlády a mezinárodní organizace, aby plnily své povinnosti vůči občanům a dodržovaly článek 19 UDHR.
o Vyzýváme technologické korporace, aby se zavázaly chránit digitální veřejný prostor, jak je definován v článku 19 UDHR, a zdržely se politicky motivované cenzury, cenzury nesouhlasných hlasů a cenzury politického názoru.
o A konečně vyzýváme širokou veřejnost, aby se k nám připojila v boji za zachování demokratických práv lidu. Legislativní změny nestačí. Musíme také od základu budovat atmosféru svobody slova tím, že odmítneme atmosféru netolerance, která podporuje autocenzuru a pro mnohé přináší zbytečné osobní spory. Místo strachu a dogmatismu musíme podporovat hledání pravdy a diskusi.
Zasazujeme se o vaše právo klást otázky. Vyhrocené spory, i ty, které mohou způsobit nepříjemnosti, jsou mnohem lepší než žádné spory.
Cenzura nás okrádá o bohatství samotného života. Svoboda slova je základem pro vytváření smysluplného života a rozvíjející se humanity – prostřednictvím umění, poezie, dramatu, příběhů, filozofie, písní apod.
Tato deklarace je výsledkem prvního setkání zastánců svobody slova z celého světa, kteří se sešli na konci června 2023 v londýnském Westminsteru. Jako signatáři máme zásadní politické a ideologické neshody. Pouze společnými silami však porazíme nastupující síly cenzury, abychom si zachovali možnost otevřeně diskutovat a vzájemně polemizovat. A právě v duchu rozdílnosti a diskuse podepisujeme tuto Westminsterskou deklaraci.
PŘÍLOHA 2: Výběr z odpovědí ODS na předvolební anketu SOSP ze srpna 2021
„Za základ demokratické společnosti pokládáme názorovou pluralitu a právo na svobodu projevu. Budeme rozhodně bránit jejich svévolnému omezování ve veřejném i digitálním prostoru. Obrana svobody projevu je jednou z našich základních programových tezí.“
„Nepodporujeme návrhy vedoucí k omezování svobody slova… Nejsme příznivci moderní teze o „zraňujícím“ obsahu. Každý pevný názor může někdo prohlásit za pro něj osobně „zraňující“ a pak dochází k výraznému ohrožení svobody projevu.“
„Budeme velmi ostražitě přistupovat k legislativním i nelegislativním návrhům v této oblasti [boj proti dezinformacím], či jejich konkrétní aplikaci. Nepřipustíme jejich zneužívání.“
https://www.sosp.cz/odpovedi-politickych-stran-5/“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kotas
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
antek2
